O tom, že čeští operátoři patří k vůbec nejdražším v Evropě, jsme na Mobil.cz psali už mnohokrát. Ostatně potvrdil to i ČTÚ, který upozornil, že cena SMS je u nás vyšší než ve zbytku Unie. Po posledních krocích Evropské komise na poli regulace roamingových poplatků tak možná dojde k paradoxní situaci – pro některé zákazníky českých mobilních operátorů budou SMS ze zahraničí levnější než doma.
Jak je možné, že ceny v Česku se drží ve srovnání s Evropou tak vysoko? Odpověď je jednoduchá, chybí konkurence, která by se opravdu chtěla pustit do boje.
Možná to zní paradoxně, máme tu přece tři mobilní sítě a penetraci vysoko přes 100 %. Mobilní operátoři naopak rádi žehrají na to, že český trh je extrémně konkurenční. V tom jim často přizvukuje i předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) Pavel Dvořák, který se v minulosti několikrát vyjádřil, že pro dalšího operátora v Česku místo není. Je asi pravda, že klasický operátor s vlastní sítí už příliš šancí zřejmě nemá (ostatně, už by asi jen těžko hledal frekvence). Existuje ale ještě jedna možnost – virtuální operátor.
Právě vstup virtuálních operátorů na mobilní trh přinesl výrazné snížení cen, na které pak museli reagovat i klasičtí operátoři. Přitom ještě před vstupem štik jako Tesco Mobile či Virgin Mobile na trh zaznívaly ve Velké Británii podobné hlasy jako u nás. Ukázalo se ale, že místo pro takové operátory je a mohou být opravdu úspěšní. Ostatně nemusíme pro příklady chodit příliš daleko. V únoru letošního roku jsme vás informovali o startu virtuálního operátora Mobilking v Polsku. Za pouhého půl roku se tomuto operátorovi povedlo získat více než 100 tisíc zákazníků a stát se tamním pátým největším operátorem. Přitom za Mobilkingem stojí finanční skupina Penta, která v Česku vlastní mimo jiné U:fona.
Výhodou virtuálních operátorů je možnost soustředit se na mnohem konkrétnější cílovou skupinu. K tomu, aby mohli efektivně fungovat, jim totiž stačí mnohem méně zákazníků než klasickému operátorovi. Nenesou s sebou totiž relativně vysoké náklady na stavbu, provoz a údržbu mobilní sítě. Ve světě se tak virtuální operátoři obvykle profilují jako nízkonákladoví – nabízejí levné volání a SMS, což je ale často vyváženo užší nabídkou služeb.
Tak třeba Tesco Mobile ve Velké Británii nabízí SMS minimálně o polovinu levněji než jeho konkurenti. Jak ale ukazuje příklad Mobilkingu v Polsku, může být docela dobrým tahem i sázka na neotřelou cílovou skupinu. Tento operátor se totiž zaměřuje specificky na muže. "Správní chlapi volí Mobilking – operátora, který se jim líbí a kterému mohou důvěřovat," říká David Seibertz CEO Mobile Entertainment Company, provozujících tohoto virtuálního operátora. Těžko říci, jestli by se podobný koncept jako v Polsku mohl chytit i u nás. Pochybuje o tom tiskový mluvčí Vodafonu Miroslav Čepický: "Český trh je relativně malý pro segmentový přístup, na němž je většina virtuálních operátorů založena. Navíc je z hlediska nabídky služeb relativně saturovaný.“
V Česku bez šance, říkají mobilní operátoři
Zdá se ale téměř jisté, že pokud v Česku nějaký virtuální mobilní operátor bude, nebude to Mobilking. "O expanzi tohoto úspěšného projektu mluvíme, v Česku ale jednání nevypadají příliš nadějně. Spíše dojde ke spuštění Mobilkingu v jiných zemích našeho regionu,“ řekla v telefonickém rozhovoru pro Mobil.cz Jana Studničková, tisková mluvčí finanční skupiny Penta. Nepřímo tak potvrdila, že stávající mobilní operátoři v Česku této myšlence rozhodně nakloněni nejsou. Spíše naopak, snaží se udělat vše proto, aby žádný potenciální konkurent nevznikl.
Zájmem o spuštění virtuálního mobilního operátora se již delší dobu netají skupina GTS Novera, která by tak chtěla udělat další krok k tomu, aby se stala reálným konkurentem Telefóniky O2 na poli firemních zákazníků. "Máme velký zájem na tom, abychom našim zákazníkům mohli nabízet nejen pevné, ale i mobilní telekomunikační služby. A to čím dříve, tím lépe. O této možnosti jsme opakovaně jednali se všemi českými mobilními operátory. S některými z nich se nám již podařilo v jednáních pokročit,“ říká tiskový mluvčí skupiny Pavel Kaidl.
Možná se tedy blýská na lepší časy. Z neoficiálních informací se zdá, že prvního virtuálního operátora bychom se měli dočkat možná už do konce roku. Prozatím ale jeho vznik provází neproniknutelná hradba mlčení. "V tuto chvíli se nedomníváme, že je na českém trhu prostor pro vznik plnohodnotného virtuálního operátora. Český trh je oproti jiným trhům velmi specifický. Doposud nás neoslovil žádný subjekt s komplexním a seriózním projektem v této oblasti,“ uvedl ve svém vyjádření pro Mobil.cz Vlastimil Sršeň z tiskového odboru Telefóniky O2.
Na specifičnost českého trhu se odvolávají i další operátoři. Tisková mluvčí T-Mobilu Martina Kemrová dodává ve vzácné shodě s vyjádřením O2: "Zatím jsme nezaznamenali žádný životaschopný a oboustranně výhodný obchodní projekt, na kterém by bylo možné dále stavět.“ A dodává: "V síti T-Mobilu se do konce roku těžko nějaký virtuální operátor objeví. V tuto chvíli už bychom museli mít na stole konkrétní dohodu, aby bylo možné uvažovat v tomto krátkém horizontu.“
Vodafone upírá svoji pozornost spíše ke splnění požadavků vlastní 3G licence. Miroslav Čepický k tomu říká: "Jednáním s potenciálními virtuálními operátory jsme otevřeni, a to zejména v oblasti sdílení nákladů a infrastruktury. Právě to považujeme z hlediska zákazníků za nejpřínosnější. Hlavní strategií Vodafonu v této oblasti je nalezení partnera pro vybudování sdílené sítě pro rychlý mobilní internet.“
Odpovědné úřady – s operátory jedna ruka
Postup mobilních operátorů lze snadno pochopit, vstup dalšího operátora by znamenal zvýšení konkurence, vedl by k poklesu cen a tím i k poklesu jejich zisků. Proč tedy nástup takovému konkurentovi usnadňovat? O tom, že když operátorům o něco jde, dovedou táhnout za jeden provaz, svědčí i tahanice kolem vzniku U:fona.
Asi největší tlak směrem k ČTÚ šel v době vzniku U:fona od společnosti T-Mobile. Svědčí o tom veřejně přístupné informace z webových stránek ČTÚ. Nyní se ale právě U:fon hodí jako argument, proč virtuálního operátora nepřipustit. Martina Kemrová k tomu podotkla: "Konkurenční prostředí mobilního trhu bylo nedávno navíc umocněno vstupem čtvrtého mobilního operátora na trh. S ohledem na charakter mobilního trhu v ČR je zřejmé, že vstup dalšího hráče by na něj a především na jeho služby kladl vysoké požadavky.“
Vzhledem k tomuto přístupu mobilních operátorů je ale přímo zarážející naprostý nezájem českých regulačních orgánů. Nejde přitom jen o postoj ČTÚ, který bohužel v Česku – na rozdíl od Velké Británie a dalších vyspělých zemí – nemá pravomoci zasahovat do hospodářské soutěže. Ty patří výlučně Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ten ale k celé problematice zaujal svůj typický postoj.
"Vstup virtuálního operátora na mobilní trh by byl možný poté, co by došlo k uzavření smlouvy mezi mobilním operátorem a virtuálním operátorem o pronájmu potřebné infrastruktury. Žádná taková smlouva nebyla doposud uzavřena, neboť nabídka potenciálních zájemců nejspíše nebyla pro klasické operátory dostatečně zajímavá,“ uvedl v odpovědi na náš dotaz Kristián Chalupa z odboru vnějších vztahů ÚOHS.
Od zástupců operátorů takto formulované vyjádření asi nepřekvapí. Od úřadu, který má zastupovat zájmy spotřebitelů a mimo jiné dbát i na to, aby nikdo nezneužíval svého postavení na trhu, je to více než na pováženou. Zvlášť, když Kristián Chalupa dodává: "V zahraničí, kde virtuální operátoři běžně působí, můžeme pozorovat, že jejich vstup na trh přispěl ke snížení cen za mobilní telefonní služby.“ Zřejmě ale tlak na korektní fungování tržního prostředí a pokles cen nepatří k zájmům ÚOHS.
V pravdě šokující na celém případu je až dojemné souznění tří mobilních operátorů, které vyplývá z jejich reakcí. Otázka, jestli jde opravdu jen o náhodu, se nabízí zcela sama. Stejně jako naprosto stejná cena benzinu u čerpacích stanic je jistě jen dílem náhody a tvrdého konkurenčního boje. "Úřad v této věci neshledal známky protisoutěžního jednání, a nemá tedy důvod nějakým způsobem zasahovat. Žádný z operátorů nemá dominantní postavení, tudíž nemá odpovídající zvýšenou zodpovědnost za své jednání na trhu. Potřebné nástroje pro otevření mobilního trhu pro virtuální operátory nejspíše scházejí i telekomunikačnímu regulátorovi,“ uvedl ve svém vyjádření Chalupa.
Interpretace dominantního postavení na trhu je jedním z mnoha sporných bodů. Pochopitelně existuje analýza relevantních trhů vypracovaná ČTÚ, podle níž jsou telekomunikace z pohledu hospodářské soutěže jediným trhem. Na takovémto trhu pak samozřejmě žádný z českých operátorů nemá dominantní postavení. Někteří právní experti ale nabízejí jiný pohled – ke vzniku virtuálního operátora je potřeba vždy souhlas provozovatele sítě. A mobilní operátor – má celkem logicky – na svou síť monopol. Takže v určitém segmentu nutně dominantní být musí.
I kdybychom ale tuto argumentaci nepřipustili, pro ÚOHS by mělo být minimálně varující, že tři mobilní operátoři postupují nápadně podobně. Přitom stížnosti řady zájemců (včetně zmíněné společnosti GTS Novera) ukazují, že při jednání se všemi operátory narážejí na velmi podobné překážky. Svalování odpovědnosti na ČTÚ je pak v telekomunikacích poměrně obvyklým trikem, kterým ÚOHS dává od celé záležitosti ruce pryč.
Setkali jsme se s ním už v několika podobných případech. Bohužel do nedávno přijaté novely telekomunikačního zákona se rozšíření pravomocí ČTÚ na oblast hospodářské soutěže v telekomunikacích nepodařilo prosadit, ač si od toho řada odborníků slibovala zlepšení situace. To musí zástupci ÚOHS vědět více než dobře, ale zřejmě jsou jejich zájmy jinde.
Ono to jde, když se nikdo nedívá
Přitom bez povšimnutí zůstává fungování jakýchsi pseudovirtuálních operátorů, kterých v českých mobilních sítích existuje hned několik. Jsou to firmy vydávající vlastní ceníky mobilních telefonních služeb, které jsou ale veřejné jen částečně. Obvykle jde totiž o firmy zabývající se multilevel marketingem. Vlastní mobilní telefonní služby tak nabízí třeba Amway, Bohemia Telecom, Starlife a řada dalších.
Ceníky těchto firem se obvykle dostanou jen k vyvoleným. Kouzlo spočívá v tom, že firma vůči operátorovi vystupuje jako klasický firemní zákazník, který objedná velké množství SIM karet. Jako významný zákazník pak dostane speciální cenové (a další) nabídky. Problém je, že obchodní podmínky všech českých mobilních operátorů podobný přeprodej zakazují. "Pokud by se vyskytly případy, o kterých hovoříte, mohlo by se jednat o porušení smluvních podmínek, kterým bychom se zabývali a mohlo by vyústit v ukončení spolupráce s danou společností,“ odpověděla na náš dotaz k tomuto problému Martina Kemrová.
Je ale dost nepravděpodobné, že by se podobná činnost k odpovědným lidem z mobilních operátorů nedonesla. Zejména v případě tří zmíněných firem může jít o tisícovky zákazníků. Žádný z operátorů se přitom takovému postupu nebrání. Z činnosti těchto firem mají totiž nezanedbatelné zisky a přitom je – na rozdíl od skutečných virtuálních operátorů – nijak neohrožují vlastním oficiálním marketingem.
Na možné problémy upozorňuje Miroslav Čepický: "Zákon podobné spekulace umožňuje, nicméně služeb těchto firem využívá pouze zanedbatelné procento zákazníků. Ti navíc musí akceptovat, že SIM karta v jejich telefonu není vedená na jejich jméno, nemohou s ní tedy disponovat plnohodnotně jako běžní zákazníci mobilních operátorů.“ Právě to by ale mělo být ČTÚ minimálně divné.
Navíc se otevírá další otázka pro ÚOHS. Jestliže mobilní operátoři přivírají nad podobným postupem oči, proč blokují vznik virtuálního operátora? Nutno dodat, že ÚOHS má k odhalení podobné činnosti poměrně silné pravomoci, a pokud nebude chtít, nemusí se spokojit s vysvětlením operátorů, že o ničem takovém nemají tušení a jejich obchodní podmínky to zakazují.
Kdy nebudeme nejdražší
Jak už v textu několikrát padlo, vstup virtuálních operátorů na mobilní trh přinesl zaznamenatelný pokles cen za služby. Přitom prakticky ve všech zemích, kde virtuální operátoři vznikali, se snažili klasičtí operátoři jejich vzniku více či méně bránit. Jimi používané argumenty byly prakticky totožné – příliš malý, případně příliš saturovaný trh, problémy s kvalitou služeb atd.
Ve vyspělých zemích ale právě v těchto chvílích zasáhly regulační orgány, které hájily nikoli zájmy mobilních operátorů, ale jejich zákazníků. Ať už formálními opatřeními či neformálním tlakem pak dosáhly toho, že vznikl první virtuální operátor a na něj se nabalovali další. Bohužel, české regulační orgány si celý případ přehazují jako horký brambor. Z našich zkušeností se nemůžeme zbavit dojmu, že nejasnost v kompetencích se jim v těchto případech více než hodí.
Ale neházejme flintu do žita. Pokud jsou zákulisní informace správné a virtuální operátor se u nás opravdu brzy objeví, český mobilní trh se možná znovu rozhýbe. Pokud některý z operátorů vznik nějakého virtuálního mobilního operátora připustil, jen těžko bude moci ÚOHS zůstat netečný k odmítání (diskriminaci) dalších zájemců. A my třeba přestaneme volat dráž než ve zbytku Evropy.
