Ti samozřejmě omezení provozu kamionů uvítají. Ale jak tím budou nadšeni lidé, kteří musí denně dojíždět do práce či se prohánět po dálnici na služebních cestách, je otázka. Žádný zákon ani vládní nařízení totiž nesníží množství zboží, které je třeba přepravit, a to, co neprojede v pátek a v neděli, holt projede od pondělka do čtvrtka.
Iluzím, že se část přepravy přesune na železnici, snad neuvěří ani Dana Kuchtová, vypravěčka bájí a pověstí o jaderné energetice. Zboží převážené kamiony totiž několikanásobně převyšuje kapacitu drah.
Také požadavek firem na doručování subdodávek přesně ve stanovené časy není vzhledem k zanedbanému stavu železnice splnitelný a asi to tak, vzhledem k omezeným možnostem investic do drah, ještě dlouho zůstane.
Přepravní firmy navíc dostávají těžký zásah právě v okamžiku, kdy klesá výkon ekonomiky, a tudíž se snižuje i objem přepravovaného zboží, a tak klesnou i jejich příjmy. Nucené přestávky jim zvednou náklady a někteří menší provozovatelé kamionů to také nemusí přežít.
Leasingové firmy, jimž jejich kamiony většinou patří, nemají žádné časové omezení pro splátky leasingu a nejspíše je ježdění, či neježdění v pátek a v neděli valně nezajímá.
Není divu, že postižené firmy reagují velmi emotivně. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že šoféři kamionů a jejich šéfové si tohle populistické opatření sami do značné míry vykoledovali. Známe agresivní styl jejich jízdy i populární závody na dálnici, kdy se dva kamiony předjíždějí v kopci rozdílovou rychlostí tři metry za tři minuty.
Známe bezohlednost, riskování a špatný technický stav vozidel, které mohou za nehody těžkých náklaďáků. Zejména v zimě takřka denně uzavírají jejich havárie některou z českých dálnic na dlouhé hodiny. Nevinní nebožáci při nich mrznou ve svých autech v dlouhých kolonách...
To vše jsou důvody, proč většina veřejnosti na represivní opatření nejen kývá, ale i tleská. Byť to postihuje i většinu těch slušných, tvrdě pracujících mužů a žen za volantem. Ono je politicky jednodušší přijmout zákaz, který toho moc nevyřeší, než změnit poměry, kdy na jednoho dopravního policistu na silnici sedí někde v kanceláři pět náčelníků s opaskem povoleným přes vypasený břich.
Či než pohnout se silničáři, aby se řídili předpovědí počasí, a ne pohledem z okna, který jim řekne, že sněží, až když je na Vysočině dálnice D1 pokryta deseti centimetry sněhu a přetížené patnáctitunové trucky sáňkují pozpátku z každého mírného stoupání zkroucené jak harmoniky přes oba jízdní pruhy.
Nemluvě o tom, že by bylo načase začít dávat do obnovy silnic, když ne to, co je potřeba, tak alespoň polovinu této částky, na což je potřeba zase ubrat někde jinde. Ale abychom vládu jenom nehaněli, měli bychom přivítat, že vláda platnost svého populárního opatření odsunula až na leden, tedy za krajské a senátní volby.
I Jiří Paroubek by měl ocenit tuhle politickou velkorysost, kdy mu koaliční strany nebrání celý podzim o víkendech brázdit český venkov s jeho gigantickým oranžovým volebním truckem americké výroby.
