Při delším pobytu na lůžku je velmi důležitý měkký povrch matrace. To nemá nic společného s měkkou matrací! Je třeba si uvědomit, že na tvrdém povrchu dochází už u třicátníků k drobnému krvácení do kloubů, ztrácí se pružnost a snižuje se pohyblivost.
Podkoleník oceňují hlavně lidé, které trápí potíže s žilním oběhem.
Jedním ze způsobů, jak tomu zabránit, je použití matrace, která má vrchní vrstvu z tzv. líné pěny. Z té se vyrábějí i polštáře pro nohy bránící stlačování tkání a pokožky.
Co se to s námi děje
Jakmile dojde ke stlačení měkkých tkání mezi kostí a tvrdou podložkou, dochází k nedostatečnému prokrvování. Pokožka a svaly jsou nedostatečně vyživovány, chybí jim kyslík.
Za normálních okolností se lidské tělo chrání samo – třeba ve spánku se za noc mnohokrát otočíme. Jenže po úraze, mozkové mrtvici či operaci zůstává naše tělo zcela bezvládné. Proleženiny – dekubity - pak mohou vzniknout velmi rychle.
S proleženinami bývají spojováni hlavně dlouhodobě ležící pacienti v LDN, ale to neznamená, že tyto obtíže nepostihují mladé lidi. Naopak, mohou se objevit velmi rychle. "Zažila jsem, že se pětadvacetiletému pacientovi vytvořily na kolenou proleženiny po dvanácti hodinách," říká MUDr. Monika Arenbergerová.
Problém je také v tom, že tlakové poškození postupuje vždy z hloubky na povrch, a ne naopak. Proto bývá velmi obtížné vznikající dekubit včas objevit. Nejodolnější vůči tlaku je vrchní, krycí vrstva kůže, potom podkoží. Nejméně odolné vůči tlaku jsou tukové vrstvy a potom hned svaly, které leží v hloubce.
Prvním signálem vzniku proleženin jsou začervenalá místa na pokožce.
"Varovat by vás měla zarudlá místa. Kritickým místem bývají hýždě," vysvětluje MUDr. Michaela Koudelková. Podle jejích bohatých zkušeností - pracuje v LDN - se proleženiny mohou objevit během jednoho až dvou dnů například u pacientů se zlomeninami, s cukrovkou či po ochrnutí (po poškození míchy apod.). Vedle hýždí jsou rizikové paty, oblast beder či kotníků.
"U každého člověka je to však velmi individuální, proto jsou proleženiny tak nebezpečné," varuje doktorka Koudelková.
Třeba diabetici představují v případě proleženin velmi ohroženou skupinu. Mívají totiž poruchu nervového systému. Špatně pak přejímají informace z kloubů a pokožky. Ve spánku pak mozek nedostává informaci o tom, že je třeba změnit polohu. Prevence? Použití matrace s tzv. línou pěnou.
A také dát pozor na to, aby na lůžku nebyly drobky z jídla, ty se totiž chovají tak trochu jako pověstný hrášek z pohádky. Velmi nebezpečná je vlhkost (důsledek inkontinence, proto se v takových případech doporučují speciální podložky).
Co dokáže líná pěna
Ve spojitosti s pojmem "líná pěna" se často zmiňuje materiál Tempur, viskoelastická pěna z otevřených buněk. Ty umožňují, aby matrací proudil vzduch a udržoval tělesnou teplotu. Struktura z kulovitých buněk jemně obtéká křivky těla a poskytuje oporu tam, kde je potřeba, bez protitlaku.
Tvrdost matrace se totiž mění podle hmotnosti a tělesné teploty uživatele. A to přesně podle jednotlivých partií, protože každá vyvíjí na matraci jiný tlak.
"Třeba u kojenců je velký tlak pod hlavičkou, která je velmi citlivá. Proto se například matrace z Tempuru používají do inkubátorů," říká Marie Nekolová z firmy Machala, která otevřela v Praze první exkluzivní centrum Tempur v České republice.
Díky přizpůsobivosti "líné" pěny má tělo v každém místě takovou oporu, jakou potřebuje, neexistuje zde žádný protitlak. Páteř tak v poloze na boku i na zádech zůstává v optimální poloze.
Dochází k lepšímu prokrvení těla i k lepšímu uvolnění svalů a kloubů – to vše se odráží v kvalitě spánku. Navíc díky otevřeným buňkám je líná pěna dobře prodyšná a lépe odolává plísním i roztočům.
Vedle matrací, které jsou celé vyrobené z Tempuru, lze využít jen tzv. krycí matrace s výškou pouze 7 cm, jež se pak položí na obyčejnou matraci, aby se zmírnil tlak a zlepšilo se pohodlí při spánku. Někteří lidé si tuto tenkou matraci vozí na dovolenou nebo do lázní, protože jsou už zvyklí na určitý komfort spánku.
Materiál pro kosmonautyMateriál Tempur byl původně vyvinut v 70. letech v Amesově výzkumném centru NASA v Kalifornii, aby se zlepšil komfort při sezení a pro ochranu proti přetížení v kosmických lodích. V roce 1991 začala díky extenzivnímu vývoji materiálu a výroby v továrně Tempur World's Dan-Foam v Dánsku výroba "kosmické pěny" ve velkém. Používá se v nemocnicích, na klinikách, ale dnes už také běžně při výrobě matrací a polštářů. |
