"Jestli by vám to nevadilo, popovídáme si tady. Jsem na tom teď opravdu hrozně," smutnil devětadvacetiletý hráč, než si k němu žurnalisté přidřepli.
Jaké to je skončit čtvrtfinále takhle?
Strašidelné. Letos jsem cítil, že na to s klukama máme. Tomáš měl zápas s Davyděnkem neskutečně rozehraný, předváděl super tenis. Přitom Davyděnko nedávno vyhrál v Miami! V pátém setu byl Tomáš podle mého lepší. Těšil jsem se, že to proti Safinovi dorazím. Bohužel, všechny naše naděje padly.
Říkáte: Cítil jsem, že na to máme. Na co konkrétně?
Dobře jsme viděli šanci, že pokud uspějeme s Ruskem, budeme hrát doma s Argentinci nebo Švédy. Ty druhé bychom mohli vzít na pomalou antuku, ty první na rychlý povrch. O to víc jsme teď chtěli uspět. Je to už ale jen "kdyby".
Jak jste prožíval chvíle po Berdychově zranění?
Už jsem se připravoval na své utkání v šatně, když jsem viděl, co se Tomášovi stalo. Zrovna jsem si nasazoval čočky. Nechtěl jsem tomu uvěřit. Bylo mi jasné, že veškeré naděje a šance jsou v kýblu. Než jsem si převlékl tričko a oblékl šortky, byl všemu konec. Těžko se mi mluví.
Berdychovi jste pak pomáhal odejít z kurtu.
Hned jsem šel za ním na lavičku. Cítil jsem z jeho strany obrovské zklamání. Snažil jsem se ho utěšit, pogratuloval mu k výkonu. A řekl jsem mu, že život jde dál.
Rusové doma neprohráli 12 let, minule v Moskvě kvůli zdraví nedohrál ani Srb Djokovič. Je to tu zakleté?
Asi tady něco létá ve vzduchu (hořký úsměv). Ne – Rusové jsou velice silný tým, nevyhrajete tady náhodou. My měli šanci. Rýsovala se šance vyrovnat na 2:2. Nestalo se. Je mi hrozně.
Berdych prý může marodit až měsíc.
Měsíc? Podle mého tohle platí jen v případě, že to všechno půjde dobře. Slyšel jsem, že existuje i podezření na natržené vazy. Pak by to trvalo i déle. Doufám, že Tomáš bude brzy v pořádku.
