Telefonujete již skoro 130 let. Podívejte se čím

Když držíme v ruce současné mobilní telefony, možná už si ani nevzpomeneme, jak vypadal telefon pevné linky před nějakými deseti lety. Přitom prvním telefonům je už přes 130 let.

Letos uplyne přesně 130 let od zřízení první telefonní linky na světě a také 125 let od zahájení veřejné telefonní služby v Praze. Jak se tehdy telefonovalo?

Všechno začalo 14. února 1876, kdy si A. G. Bell podal patent na telefon pod názvem zdokonalený telegraf. Patent dostal číslo 174 465 a Bell o pouhé dvě hodiny předstihl svého konkurenta, kterým byl Elisha Gray. Ačkoli znalci vědí, že těsně po Bellovi dorazil i Jára Cimrman. I on ovšem pozdě.

Poštovní muzeum pobočka Vyšší Brod

Pokud se chcete dozvědět něco více o historii telefonování v Česku, můžete si udělat výlet do pobočky Poštovního muzea, která se nachází v příjemném prostředí bývalého opatství cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodu. Právě zde jsou k vidění i historické telefonní a telegrafické přístroje. Muzeum je otevřeno od 1. 4. do 31. 10. denně od 9 do 17 hodin (s polední přestávkou 12 až 13 hodin).

Nostalgická procházka mezi pradědečky dnešních mobilních telefonů je určitě zajímavým tipem na výlet.

První Bellova sluchátka dnešní telefon moc nepřipomínala. Ostatně ještě dlouho byl telefon luxusní záležitostí a tak jsme se s ním mohli setkávat jen na poštách a úřadech, případně u těch nejbohatších. Na území dnešního Česka dorazil telefon poměrně záhy, už v roce 1879, tedy jen 3 roky po patentování telefonu byla podána první žádost o povolení zřídit v Čechách telefon.

  
^{Dříve se telefonovalo na poště
(...a kočí pak naházeli do automatu celou výplatu a z pošty odcházeli ožebračeni...)}

Ten úplně první byl pak zřízen 10. dubna 1881 a spojoval budovu dolu Hartmann v Ledvicích s nádražím v Duchcově u Teplic. Ve stejný rok pak byla zřízena i první telefonní linka v Praze.

Pak už to šlo ráz na ráz, v roce 1883 byla vydána koncese pro městské telefonní sítě v Brně, Plzni a Liberci a v následujícím roce byla zprovozněna telefonní ústředna pro 50 účastníků na dnešním Hurbanově náměstí v Bratislavě.

  

^{Replika nejstaršího telefonního přístroje dle představ svého vynálezce}

První telefonní seznam v Praze obsahoval 98 účastníků a vyšel v roce 1883. Praha tehdy klidně vystačila s dvojmístnými čísly a telefonistky na ústředně znaly většinu účastníků z paměti, takže ani čísla nebylo třeba hledat.

Telefony zpočátku příliš nepřipomínaly přístroje, které známe dnes. Teprve v roce 1885 jsou telefony vybavovány vyzváněcími induktory a v roce 1886 sloučil Mercadier mikrofon a telefon v jeden celek. Telefony byly nástěnné, vybavené velkým mikrofonem a drátem připojeným sluchátkem.

  
  
^{Jedny z prvních nástěnných telefonů - nezřídkakdy upozorňoval nápis na nutnost hovořit do "mikrofonu", nikoli do sluchátka}

Často nechybělo ani upozornění na to, že je nutné mluvit do mikrofonu a nikoli do sluchátka. Znovu tak nelze nevzpomenout na záslužnou činnost Járy Cimrmana na Zakarpatské Ukrajině, kde učil své žáky telefonovat. Od roku 1889 se pak dalo telefonovat z Prahy do Vídně.

Teprve na konci devatenáctého století se telefony začaly aspoň trochu podobat těm, které si ještě pamatujeme z pevných linek. Dlouho se docela dobře obešly bez číselníků – přepojování hovorů se totiž dělo ručně na ústředně, byť první automatická telefonní ústředna byla uvedena do provozu už v roce 1892 v La Porte ve Spojených státech.

  
  
^{Přístroje z konce 19. století se již podobaly telefonům, jaké známe z dob nedávno minulých}

Tak jde čas - jak se vyvíjely telefonní aparáty?

  

^{Jedny z prvních telefonních aparátů}

  

^{Konec 19. století (stolní aparáty)}

  

^{Nástěnné telefony z počátku 20. století}

  

^{Dvacátá léta - ještě bez číselníků}

  

^{Třicátá léta - přibývají účastníci a automatické ústředny}

Telefonní ústředny

Automatizované telefonní ústředny se prosazovaly od začátku 20. století. Předtím se používaly manuální přepojovače. Jak vypadal přepojovač pro 20 účastníků ve 20. letech minulého století si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích.

 

^{Telefonní síť v Česku ve svých počátcích}

Manipulantky spojovaly hovory pomocí manuálních přepojovačů. Ty se spolu s telefonními přístroji dělily na starší systémy s místní baterií a na novější s větší kapacitou napájené ústřední baterií. Nejprve se pro telefonní vedení používaly tlusté železné dráty, ty byly ale brzy nahrazeny bronzovými o tloušťce 2 až 4 mm.

Už v roce 1908 byla rozšířena telefonní ústředna v Jindřišské ulici v Praze na 6 tisíc přípojek. První etapa automatizace telefonní sítě v Praze byla dokončena v roce 1925 a 19. června o dva roky později byl zahájen provoz ještě nedávno fungující ústředny v Praze na Žižkově ve Fibichově ulici.

Přístroje se pomalu zmenšovaly, o tom jak vypadala historie telefonů si můžeme udělat docela pěkný přehled při návštěvě Poštovního muzea ve Vyšším Brodě. V místnostech věnovaných telefonům a jejich předchůdcům telegrafům na vás dýchne duch starých časů. Rozhodně stojí za to vyndat z kapsy svůj mobil a podívat se na to, jaký krok udělala technika za necelá dvě století.

Například první telefonní seznam v Praze obsahoval 98 účastníků a vyšel v roce 1883. Praha tehdy klidně vystačila s dvojmístnými čísly a telefonistky na ústředně znaly většinu účastníků z paměti, takže ani čísla nebylo třeba hledat. Dnes by musely mít spojovatelky nadání génia, aby si zapamatovaly celé Zlaté stránky...

  
  
^{Do historie dnes patří i dálnopisy a telegrafy}

Jak vypadaly staré telefonní ústředny?

  
  
  
^{Manuální ústředny byly obsluhovány manipulantkami. Zpočátku nebylo třeba ani telefonních seznamů, účastníků bylo totiž poskrovnu.}

  
Menší ústředny sloužily jako pobočkové, obsluhovány byly vždy pouze jednou osobou - manipulantkou.

  
^{Automatizované ústředny přišly až na začátku 20. století.}

Jak vypadaly telefonní seznamy a ceníky hovorů?