Jak jste se dostal k hranému filmu?
Určitě díky úspěchu Shreka, jinak by mi asi Narnii nesvěřili. Když však přišli s tím, abych knížku zfilmoval, trochu jsem se lekl. Letopisy Narnie jsou totiž příběhy, se kterými jsem vyrůstal, a bál jsem se, že je studio bude chtít zmodernizovat a "zamerikanizovat": například, že Bílá čarodějnice místo očarovaného tureckého medu Edmundovi nabídne hamburger. Souhlasil jsem pod podmínkou, že nebudu muset příběh mrzačit.
Narnie je spíš vážný příběh, nepostrádal jste humor Shreka?
Dělat něco dramatičtějšího je příjemná změna. Komedie mám moc rád, ale jsou dost těžké – do poslední chvíle si u vtipu nejste jisti, zda funguje. Ale ani Narnie není docela bez humoru, vtipná je například rodinka Bobrů.
Natáčeli jste na Novém Zélandu. Bylo obtížné najít místa, kde nebyl se štábem již Peter Jackson s Pánem prstenů?
Stávalo se, že jsem obhlížel nějakou lokalitu a maloval si, jakou scénu tam natočíme, a tu se někdo ke mně přitočil a upozornil mě, že i tady se proháněl Legolas. Hned mi to místo začalo připadat méně přitažlivé. Když jsem objevil planinu posetou skalami Flock Hills, na které jsme natočili bitvu, nemohl jsem naopak uvěřit, že ji Jackson nevyužil. Je totiž naprosto fantastická: široká pláň, přitom však rozčleněná skalami.
Narnie se nejspíš srovnání s Pánem prstenů úplně nevyhne, ostatně C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien byli přátelé.
Jistě, porovnávání neujde, ale jsou to naprosto odlišné světy. Pán prstenů je víc fantasy. Narnie je vlastně rodinný příběh a východiskem je osud dětí, které se kvůli bombardování Londýna musí uchýlit na venkov.
Nicméně byla by Narnie bez úspěšného zfilmování Pána prstenů vůbec někdy natočena?
Daleko větší kus práce pro Narnii v tomto odvedl podle mě Harry Potter. Filmy s Harrym totiž dokázaly, že i britský příběh s typicky anglickými reáliemi může být celosvětově atraktivní. Že pořád můžete zůstat věrni literární předloze a přitom natočit trhák. Pro Narnii však byl také nesmírně důležitý vývoj technologií, které nám umožnily vytvořit třeba lva Aslana. Víte, po Shrekovi jsem původně plánoval nějaký spíš nízkorozpočtový film bez vizuálních efektů. I v Letopisech Narnie je mým cílem, aby se lidé především ponořili do příběhu, než aby se nechali ohromovat počítačově generovanými jevy.
Část snímku jste natočil v Česku, v Adršpachu. Jak jste na toto místo přišel?
Brouzdal jsem po internetu a hledal lokality. Narazil jsem na České Švýcarsko a byl jsem naprosto okouzlen. Podíval jsem se, co se tam točilo, a zjistil, že jen pár německých pohádek. Nechtělo se mi věřit, že tak fantastické místo nikdo zatím pořádně nevyužil. Všichni jezdí do Prahy do barrandovských ateliérů, ale do české krajiny se podívá málokdo. Přitom je úžasná. Navíc jedině u vás jsme měli pravý sníh – v ostatních scénách je umělý.
