Zápas s Libercem ale nebyl vůbec snadný, že?
To ne. Byl naopak velmi těžký. Kluci hráli velmi dobře dozadu i dopředu a Liberec nepouštěli do šancí. Pak ale přišel nešťastný třetí gól. Bál jsem se, že nám není souzeno vyhrát. Že to bude stejné jako s Kladnem, kdy jsme měli drtivý tlak. Hnilička se dneska postavil na hlavu, byl skvělý. Vytáhl tak pět gólů. Pro brankáře je to strašný pocit - on pochytal všechno a já jsem dostal takové góly.
Vyčítal jste spoluhráčům ten gól na 2:3? Obránce Mudroch vás srazil a nemohl jste zasáhnout…
Byla to shoda okolností. Couval, položil se, to byla obětavost. Přitom mě ale podkopl. Chtěl jsem se odrazit na puk, ale znovu jsem podklouzl. Zachytil jsem si beton. Není komu co vyčítat. Naopak jsem se snažil dát najevo, že se to stává a že jedeme dál.
Jak jste pak snášel utíkající čas a stav 2:3?
Bylo to těžké. To jsou takové zápasy - jedno mužstvo buší a soupeřův gólman chytá skvěle. Potom vyběhnou a dají góly. Takových zápasů jsme zažili dost.Bylo to třeba proti Kladnu, kdy jsme prohráli 3:6. Někdy se stává, že mužstvu není souzeno vyhrát. Naštěstí to kluci zvládli. Výborně jsme se doplnili. Ono potáhli za mě a podařilo se jim vyrovnat. A pak na trestných se mi podařilo něco chytit.
Kdy jste ztratil obavy o osud zápasu. Už po vyrovnání, nebo později?
Jistotu jsem nabral až v prodloužení, když Andrej Podkonický nedal gól, když měl odkrytou branku. Hokejkou se mi podařilo puk vyrazit nahoru. V tu chvíli jsem si řekl - možná vyhrajeme (smích).
Jak jste se cítil před nájezdy. Měl jste obavy?
Myslím, že na mě bylo vidět, že jsem vyděšený vůbec nebyl.
Co jste věděl o střelcích soupeře?
Nevěděl jsem nic. Každý měl určitě na trestné střílení něco připravené. Chtěl jsme jen dodržet zásady, které se při nájezdech mají dodržet…
Nakonec vás překonal jenom Aleš Kotalík. Předtím ale videorozhodčí řešil Průchův nájezd. To pro vás asi nebylo příjemné, že?
Když šel sudí konzultovat s videorozhodčím, tak jsem si říkal – „nechoď tam, nech to tak. Ať jede další nájezd.“ Byl jsem rozchytaný a chtěl jsem, aby už Kotalík jel. On to ale potom udělal opravdu dobře. Chtěl jsem mu puk vypíchnout v půli cesty na bekhend. Mrzelo mě, že se to nepovedlo.
Napadlo vás, že půjde hned znovu? Co jste od něj čekal - to samé nebo něco jiného?
Hlavně jsme nad tím nepřemýšlel. To by bylo to nejhorší, co bych mohl udělat. Snažil se vyjet z branky co nejvíce a reagovat na jeho pohyb. A jsem rád a šťastný, že to tak dopadlo…
Jste po takto vypjatém zápase hodně unavený?
Jsem. Hlavně psychicky. Ale moc jsem si oddechl. Byla to hodně náročná série, Liberec hrál velice dobře. Každý zápas se šel nadoraz, psychicky je to náročné. Teď jsem šťastný… To se nedá ani popsat.
Jak budete zahánět psychickou únavu?
Asi pojedu domů na Slovensko.Určitě nechystám oslavy. Když se daří, není třeba nic měnit. Je lepší zůstat ve skromných rituálech, žádné vyskakování.
Po čtvrtfinále jste řekl, že můžete po Pardubicích chodit bez rizika, že by mi nikdo nadával. Co dalšího si můžete dovolit teď, když jste týmu vychytal postup do finále?
Nic dalšího. Znáte fanoušky. Jeden den jste dobrý, druhý den špatný.Musíme zůstat při zemi, připravit se na finále, podat co nejlepší výkon a nechat všechno na ledě. Jsme tam, kde jsme chtěli být.Bylo by krásné to zpečetit. Ještě nás ale čeká hodně práce.
Koho byste si přál do finále - Zlín nebo Vítkovice?
Necháme to na nich, jak se rozhodnou. Tam si nikdo nevybere. Jedno i druhé mužstvo má své přednosti i slabiny.
Finále začne až za týden. Je pro vás výhoda, že máte tolik času, nebo máte obavu, že vypadnete z tempa?
Jsem rád, že si oddechneme a nemusíme hrát sedm zápasů.
