| NÁZOR |
Za jeden víkend jsme oslovili tři rozhodčí a všichni tři si od nás vzali úplatek. Je to sice mizivý statistický vzorek, ale přece jen stoprocentní úspěšnost pokusu. Za 500 Kč dokázali ti lidé udělat ze všech fotbalistů šašky, pouhé loutky v bizarní hře bez pevných pravidel.
Příběhy mimo záznam
Při natáčení jsme oslovili fotbalisty, trenéry i funkcionáře z vyšších pater fotbalu. Téměř nikdo nechtěl, nebo se spíše bál mluvit na kameru. Mimo záznam jsem však od nich slyšel úplatkářské příběhy, jejichž špionážní atmosféra přímo vybízela k filmovému zpracování s Jamesem Bondem v hlavní roli.
Všichni svorně mluvili o zbytečnosti naší reportáže, protože korupce k fotbalu zkrátka patří. Příznačný byl názor jednoho novinářského kolegy, který je už dlouho součástí fotbalového prostředí. Podle něho by se bez úplatků a černých peněz český fotbal okamžitě položil.
Nevidět, neslyšet, nemluvit. To je základní komunikační pravidlo fotbalových bossů při veřejném probírání korupce. Při našem natáčení si na reakci nikdo z pohlavárů nenašel čas.
Logické vysvětlení je jen jedno. Oni se bojí jakékoliv konfrontace. Jsou totiž součástí toho nemocného organismu a korupce se jich přímo dotýká. Jsou do ní zapojeni úplně všichni, ať už aktivně nebo pasivně. Buď uplácejí, či berou, nebo o těchto praktikách dobře vědí a mlčí.
Že příměr o rakovině naplno sedí, jsem si uvědomil na fotbalové disciplinární komisi v Nymburce, kam jsem byl předvolán jako svědek při trestání námi usvědčených sudích.
Zprvu jsem měl jen pocit, že ti špatní nejsou rozhodčí, ale my. Pak jsem si natvrdo uvědomil, že na lavici obžalovaných nesedí oni, ale já a Radek Váňa. O přestávce jednání za mnou přišel jeden z funkcionářů s bezelstným dotazem, o co mi vlastně jde.
Se strejcovskou přímostí mi vysvětloval, že jsem hlupák a nevím nic, protože on či oni vědí všechno a drží otěže pevně v rukou. Kromě členství v disciplinárce totiž předsedá jednomu z klubů a úplatky dával, dává a dávat bude, a na tom nic nezmění žádný bláhový idealista typu Váni.
Pro dokreslení vážnosti choroby českého fotbalu a absurdity finančních manýrů upozorňuji, že ten funkcionář řídí klub z druhé nejnižší ligy. Ve světle jeho slov je potom logické, že k překvapení celého nefotbalového světa potrestali nejen úplatné rozhodčí, ale i iniciátora jejich odhalení, Radka Váňu.
"Držte hubu a krok," vzkázali všem fotbalistům, kteří by měli chuť začít s léčbou fotbalu. Po hloubkové návštěvě fotbalového organismu si však nejsem jistý, zda uvnitř vůbec existují lidé, kteří by korupci opravdu chtěli vymýtit. Utvrzují mě v tom novinové rozhovory s lídry českého fotbalu, kteří při zprávách o současné obří policejní čistce jen bohorovně blábolí bez faktického sdělení o nápravě či vyvození odpovědnosti.
Jen radikální léčba
Postoj fotbalového plebsu pro mě charakterizuje příběh, kdy jeden z námi odhalených rozhodčích i přes zákaz činnosti pískal jakýsi zimní turnaj na Kolínsku. Při nástupu na hřiště ukazoval všem igelitovou tašku se slovy - úplatky mi dávejte sem. Smál se a spolu ním se smáli hráči i diváci.
Možná je český fotbal už po smrti a stal se z něj zombie, který jako každá hororová postava někoho baví a jiného děsí. Ale možná se svým korupčním nádorem stále žije. V tom případě ho může zachránit jen radikální léčba. Co takhle transplantace kostní dřeně?
