1) Revoluční zákon, podle kterého by například školy získaly víc prostoru k určování výuky, jí byl vrácen s poznámkou "špatný, dopracovat". Ale už včera měl návrh zpoždění.
2) Kariérní řád, který by o fous zlepšil učitelské platy nejschopnějších kantorů, Petra Buzková radši sama stáhla.
3) Vysokým školám chtějí poslanci sebrat 150 milionů, protože se úředníci nenamáhali správně vypsat kolonky pro státní rozpočet.
Všechny návrhy by školství mohly pomoci pohnout se z místa. Všechny byly sepsány tak, že uspokojily jen ministerstvo. Jako ve škole, i ve vládě však platí verdikt učitele, ne žáka, který domácí úkol vypracoval. Jestli je větší chyba na straně úředníků a ministryně, nebo ČSSD a vlády, může být veřejnosti nakonec i lhostejné.
Školy si platí, ministerstvo i vládu si platí, a za své peníze chtějí kvalitní vzdělání pro své děti. Namísto toho se dočteme, že za 90 miliard ročně, které na školy dáváme, nerozumějí starší žáci psanému textu a mezi vrstevníky z vyspělých států patří do horší poloviny.
Slyšíme, že dětí je málo a škol pořád hodně. Výborní učitelé odcházejí, protože jejich platy jsou stejné jako platy špatných kolegů. Vysoké školy jsou nadále nedostatkovým zbožím a jejich vnitřní dluh je už deset miliard...
Nemálo z nás, kdo uvažuje o české budoucnosti, propadne skepsi. Bez vysoké úrovně vzdělání posloužíme Evropě jen jako šikovná, ale levná pracovní síla. Ať už u pásů, nebo v kancelářích.
Dobrý ministr se přitom nepozná podle toho, zda osobně má či podporuje úžasné reformní myšlenky. Analýz nedostatků zdejšího školství a perspektivních doporučení "co dělat" mají znalci plné šuplíky. Dobrý ministr je umí zpracovat tak, aby mu je požehnala vláda i parlament a mohly posloužit lidem.
