Jenže hned vaše první šance v 9. minutě mohla budit podezření. Se střelou jste váhal tak dlouho, až ji obránce srazil na roh...
Ale to by už pak musel být podezřelý každý, komu se v koncovce něco nepovede. Konkrétně mně míč na tom oraništi pořád poskakoval, čekal jsem až se to srovná, navíc jsem to měl na béčko, teda na levačku. A potom už mi do rány někdo skočil.
Po prvních dvou gólech jste vždycky ztratili koncentraci a Bohemians pokaždé rychle vyrovnali. To také svádělo k nejrůznějším dohadům.
Možná to podezřele vypadalo, ale to se prostě stává. Není nic neobvyklého, že jedni se gólem nechají unést, a druzí je vzápětí potrestají. Při prvním gólu inkasovaném gólu míč prošel všem nad hlavami a pak možná udělal chybu Pižanowski. Ale moc bych mu nevyčítal, bylo to strašně nepřehledné. A při té druhé brance se prostě v našem vápně objevil nehlídaný protihráč, to se přece také může stát.
Je fakt, že celý zápas jste byli mnohem lepší. To asi opravdu prohrát nešlo.
Ale šlo. Jenže my zkrátka prohrát nechtěli. A vítězství mě teď těší o to víc, když se dozvídám, co by si lidi o naší ztrátě mysleli. Jsem moc rád, že jsme ty spekulace vyvrátili. Jen si vzpomeňte, co jsme měli šancí, jak urputně jsme za vítězstvím šli. To přece nemohlo budit dojem, že ty tři body nechceme. Dřeli jsme do posledních vteřin a vyplatilo se nám to.
Nastoupil jste v útoku neobvykle od začátku. Na hrot vás přece trenéři posílají ze středové řady spíš v závěrečných fázích zápasů, v nichž se mužstvu příliš nedaří.
Šebesta byl mimo kvůli zranění, Chihuri byl jen na lavičce, protože má potíže s kotníkem. Tak jsem zbyl já. A vůbec nic jsem proti trenérovu záměru nenamítal, protože je mi uplně jedno, kam mě postaví. Hlavně, že hraju.
