Zkušenosti z českých silnic byly také jedním z důvodů, proč si jako poslední vůz koupil mohutný korejský off-road Kia Sorento. Necelý rok předtím si domů přivezl prostornou limuzínu Kia Magentis.
Co vás nalákalo ke koupi korejského vozu? Ještě nedávno se auta z této země netěšila příliš dobré pověsti.
Máte pravdu. Auta z Koreje byla ještě před několika lety mnohými vnímána jako nekvalitní. Asi to dříve platilo. Dlouhé dodací lhůty náhradních dílů, velká spotřeba a možná i další problémy. Mě ke Kie přivedl kamarád, který mě přesvědčil, že už to není pravda.
O tom, jak byl úspěšný, nejlépe vypovídá fakt, že v celé rodině už máme tuto značku celkem čtyři. Já jsem vyzkoušel hodně aut: byl jsem u Škodovky, Mazdy, zabrousil jsem i k Renaultu, takže mohu srovnávat.
Myslím, že dnes se Kia může bez obav postavit i značkám věhlasnějším. Sorento i magentise mám zhruba rok a žádný problém jsem neměl. Teď se chystám ženě koupit něco malého, nejspíš to bude znovu Kia.
František Nedvěd zvolil velký a prostorný vůz na dlouhé cesty. Jedním z důvodů byla i obava o bezpečnost posádky.
Proč jste zvolil off-road?
Svoji roli sehrála bezpečnost. V takovém autě se cítím tak říkajíc jako pán. Jste výš než většina řidičů a máte o situaci na silnici dobrý přehled. Měl jsem Toyotu RAV i Ssang Yong Musso, který byl skvělý. Jezdil jsem s ním tři roky, což je nejdéle ze všech mých aut. Rád říkám, že to byl nosorožec i veverka. Nosorožec v terénu a veverka na silnici. Měl jsem i Toyotu Land Cruiser.
Líbí se mi taková velká auta. Poměrně rychle jezdí, jsou pohodlná, takže můžete vyrazit do terénu i na dlouhé jízdy. Nedávno jsme v pěti lidech jeli sorentem do Brna a na nepohodlí si nikdo nestěžoval.
Takže sportovní vozy nejsou váš šálek čaje?
Takhle bych to neřekl. Tak trochu sportovní vůz jsem si totiž také vyzkoušel. Jeden čas jsem měl Mazdu 323 F a nebylo to špatné svezení. Také jsem měl i maličkého Forda Ka, který v pohodě splnil to, co se od něj očekávalo. Rád vzpomínám i na Forda Cortinu. Ale ta skončila neslavně.
Co se s ní stalo?
Na Žižkově jsem se srazil s bláznem, který přes křižovatku letěl osmdesátkou. Já jsem si najel a dopadlo to špatně. Vina byla i na mé straně. Když nepočítám auto, které šlo rovnou do šrotu, tak to dopadlo dobře. Vezl jsem dvě děti a on tam měl těhotnou maminu. Nikomu se nic nestalo.
Kolik aut jste vůbec měl?
Nedávno jsem to počítal a vyšlo mi číslo třiadvacet. Auto mám dva tři roky, pak kupuji nové. Staré škodovky jsem ještě prodával s výdělkem, až teprve Škodu Favorit jsem prodal o dost levněji, než za kolik jsem ji koupil.
Člověk pro bezpečnost a jistotu, že vás to vždycky doveze tam, kam potřebujete, je ochoten udělat hodně. Je pravda, že na to musíte mít dost peněz. Já jsem měl to štěstí, že jsem hrál se Spirituálem a zároveň s Brontosaury, takže nebyl takový problém něco ušetřit.
Kolik kilometrů ročně najezdíte?
Je to tak okolo čtyřiceti tisíc.
Takže s chováním českých řidičů budete mít dost zkušeností. Co říkáte na bodový systém?
Nedávno jsem viděl nějaký diskusní pořad, v němž se o bodovém systému mluvilo. Češi všeobecně jezdí příšerně. Bezohlednost a sobeckost, kterou okolo sebe skoro denně vídám, mě hrozně štve. Auto je zbraň, což si pořád dost lidí neuvědomuje. V některých chvílích si přeji být policistou, který má možnost sebrat řidičský průkaz na doživotí.
Asi to dopadne tak, že bodový systém postihne i ty, kteří se malého přestupku dopustí jednou za čas, když někde potřebují na chvíli nutně zaparkovat. Asi nám všem nezbude nic jiného než jezdit podle předpisů. Zkrátka tak, jak se má.
V jednom rozhovoru jsem četl, že jste poměrně silný kuřák. Cigaretu si neodpustíte ani při řízení? A co telefonování?
Vzhledem k tomu, že mám hands-free sadu, tak můžu telefonovat, aniž se přestanu věnovat volantu. V autě si neodpustím ani cigaretu, protože tam je největší pohoda. Auto je pro mě relaxační zařízení, takže doufám, že mi kouření nezakážou.
Máte dva syny. Jste jako otec spokojen s tím, jak jezdí?
Myslím, že oba kluci jsou snad i díky mně dobří a klidní řidiči. Naše první společné jízdy probíhaly většinou v naprostém klidu. Před dvěma lety jsem dokonce naučil jezdit i manželku, takže bych se možná uchytil i jako učitel v autoškole.
Opravdu proběhly jízdy s manželkou v klidu?
No, tam už jsem občas musel zvyšovat hlas. Je to přece jen bříza, která už se neohýbá tak úplně snadno, ale dokázali jsme to. Občas má sice takové ty výpadky, kdy zůstane stát na křižovatce a myslí si, že pojede ten naproti, který zase čeká, že pojede ona, ale celkově jezdí dobře.
Máte po všech těch vozech, které jste vlastnil, ještě nějaký automobilový sen?
Ten už jsem si splnil před léty, když jsem si koupil Land Cruiser. Jenže byl z bazaru a za chvíli se ukázalo, že je poslepovaný ze tří karoserií.
To asi nebylo příjemné zjištění...
To nebylo. Tenkrát to stálo sedm set padesát tisíc a dalších padesát tisíc jsem dal za přední osu, s níž jsem najezdil jen asi dvě stě kilometrů. Takže vysněné auto šlo téměř okamžitě z domu. Beru to jako zkušenost. Od té doby se bazarům ze zásady vyhýbám.
 |
