V dohasínajícím miléniu obohatili Češi svět i několika slovy. Jen na některé z nich však mohou být hrdí.
Groše a dolary
Slovo groš sice vzniklo z latinského denarius grossus (tlustý denár) a Češi je převzali z franštiny, ale pak začali počátkem 14. století razit stříbrné pražské groše takové "tvrdosti", že je používala celá střední Evropa. Rakušané a Poláci jimi platí dodnes i s oním českým "š" na konci (šilink a zlotý se dělí na groše). Další významné slovo vzniklé v Čechách je dolar. Původně se tak zkráceně označovaly takzvané joachimstalery (v překladu jáchymovské mince, to kvůli rozlišení od talerů bavorských). Tolary se začaly razit v roce 1518 v západočeském stříbronosném městě Jáchymově v různých podobách. Avšak pod stejným názvem tolary se v českých zemích používaly až do roku 1857. A ve světě? Zjednodušeně řečeno - napřed se staly vzorem pro španělské pesety, kterým se v amerických koloniích říkalo španělsky doleras a anglicky dollars. V roce 1786 se dolar stal základní měnovou jednotkou USA. Svůj dolar však má i dalších více než deset zemí, a to nejen anglofonních.
Pistole, houfnice a tábor
Nejplodnějším obdobím pro vývoz češtiny byla doba husitská. Jak známo, husité hojně používali palné zbraně. Jednomu typu lehčí flinty slangově říkali píšťala, asi nejen kvůli tvaru (dlouhá tenká roura), ale i kvůli zvuku - jasnějšímu a "vyššímu", než vydávaly těžší kalibry. Termín píšťala převzaly nejbližší románské národy (francouzsky pistolet, italsky pistola) a někdy během 16. století ho rozšířily do světa. Dnes slovo pistole obecně označuje jednoruční střelnou zbraň. Podobný osud měla houfnice (po staročesku haufnicě). Původně to byl velký válečný prak, "jímž se haufně kamení házelo", později - a to zavedli husité - druh kanonu s kratší a širší hlavní a malou počáteční rychlostí střely, takže spíš házela, než střílela. Oblá balistická dráha pak umožňovala střílet za hradby, přes vršky a podobně. Slovo houfnice přejali Němci jako haufnitz, z čehož později vznikla dodnes používaná "haubitze", v ruské podobě "gaubica". Posledním z husitských verbálních dárečků světu je slovo "tábor". Tabor se jmenuje hora v severním Izraeli, kde měl být osvícen Ježíš Kristus. Husité podle ní pojmenovali svoje nové město. Stejně ovšem nazývali i svoje opevněná ležení při spanilých jízdách. Tak se termín dostal do Němec a do Uher, ze kterých doputoval přes Rusko do střední Asie a přes Turecko a Arábii dokonce obloukem do Španělska! Svůj význam, rozšířený i na ležení neopevněná, má "tábor" v některých jazycích dodnes (například turečtině a ruštině).
Roboti místo laborů
Je-li dolar nejfrekventovanějším, pak asi vůbec nejpopulárnějším českým slovem používaným ve světě je robot. Na veřejnosti poprvé zaznělo 25. ledna 1921, kdy v Národním divadle proběhla premiéra dramatu Karla Čapka R.U.R. Tajemství jeho vzniku prozradil autor až o třináct let později: Někdy počátkem roku 1920 navštívil utrápený Karel svého bratra v jeho ateliéru. "Ty, Josef, já bych měl myšlenku na hru." "Jakou?" zabručel malíř. Bručel proto, že držel v ústech štětec. Autor vysvětlil, oč jde. "Tak to napiš," děl malíř, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno. Bylo to až urážlivě lhostejné. "Jenže já nevím," řekl autor, "jak mám ty umělé dělníky nazvat. Říkal bych jim laboři, ale mně to připadá nějak papírové." "Tak jim říkej roboti," zamumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to. Dnes se slovem robot obecně označuje stroj schopný vykonávat práci člověka a milují ho nejen konstruktéři, ale třeba i hospodyňky, a především scifisté.
Tunelování
Zatím asi posledním lingvistickým plodem z české zahrádky je "tunelování". Slovo tunnel sice vzniklo už dávno v Anglii, ale v 90. letech tohoto století mu některé charakteristické české vlastnosti dodaly nový význam, který nyní přebírají i další jazyky. Jaký? Stačí si přečíst noviny. Můžeme jen věřit, že v nadcházejícím stoi tisíciletí se tunelování co nejdřív stane slovem historickým.
Groše a dolary
Slovo groš sice vzniklo z latinského denarius grossus (tlustý denár) a Češi je převzali z franštiny, ale pak začali počátkem 14. století razit stříbrné pražské groše takové "tvrdosti", že je používala celá střední Evropa. Rakušané a Poláci jimi platí dodnes i s oním českým "š" na konci (šilink a zlotý se dělí na groše). Další významné slovo vzniklé v Čechách je dolar. Původně se tak zkráceně označovaly takzvané joachimstalery (v překladu jáchymovské mince, to kvůli rozlišení od talerů bavorských). Tolary se začaly razit v roce 1518 v západočeském stříbronosném městě Jáchymově v různých podobách. Avšak pod stejným názvem tolary se v českých zemích používaly až do roku 1857. A ve světě? Zjednodušeně řečeno - napřed se staly vzorem pro španělské pesety, kterým se v amerických koloniích říkalo španělsky doleras a anglicky dollars. V roce 1786 se dolar stal základní měnovou jednotkou USA. Svůj dolar však má i dalších více než deset zemí, a to nejen anglofonních.
Pistole, houfnice a tábor
Nejplodnějším obdobím pro vývoz češtiny byla doba husitská. Jak známo, husité hojně používali palné zbraně. Jednomu typu lehčí flinty slangově říkali píšťala, asi nejen kvůli tvaru (dlouhá tenká roura), ale i kvůli zvuku - jasnějšímu a "vyššímu", než vydávaly těžší kalibry. Termín píšťala převzaly nejbližší románské národy (francouzsky pistolet, italsky pistola) a někdy během 16. století ho rozšířily do světa. Dnes slovo pistole obecně označuje jednoruční střelnou zbraň. Podobný osud měla houfnice (po staročesku haufnicě). Původně to byl velký válečný prak, "jímž se haufně kamení házelo", později - a to zavedli husité - druh kanonu s kratší a širší hlavní a malou počáteční rychlostí střely, takže spíš házela, než střílela. Oblá balistická dráha pak umožňovala střílet za hradby, přes vršky a podobně. Slovo houfnice přejali Němci jako haufnitz, z čehož později vznikla dodnes používaná "haubitze", v ruské podobě "gaubica". Posledním z husitských verbálních dárečků světu je slovo "tábor". Tabor se jmenuje hora v severním Izraeli, kde měl být osvícen Ježíš Kristus. Husité podle ní pojmenovali svoje nové město. Stejně ovšem nazývali i svoje opevněná ležení při spanilých jízdách. Tak se termín dostal do Němec a do Uher, ze kterých doputoval přes Rusko do střední Asie a přes Turecko a Arábii dokonce obloukem do Španělska! Svůj význam, rozšířený i na ležení neopevněná, má "tábor" v některých jazycích dodnes (například turečtině a ruštině).
Roboti místo laborů
Je-li dolar nejfrekventovanějším, pak asi vůbec nejpopulárnějším českým slovem používaným ve světě je robot. Na veřejnosti poprvé zaznělo 25. ledna 1921, kdy v Národním divadle proběhla premiéra dramatu Karla Čapka R.U.R. Tajemství jeho vzniku prozradil autor až o třináct let později: Někdy počátkem roku 1920 navštívil utrápený Karel svého bratra v jeho ateliéru. "Ty, Josef, já bych měl myšlenku na hru." "Jakou?" zabručel malíř. Bručel proto, že držel v ústech štětec. Autor vysvětlil, oč jde. "Tak to napiš," děl malíř, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno. Bylo to až urážlivě lhostejné. "Jenže já nevím," řekl autor, "jak mám ty umělé dělníky nazvat. Říkal bych jim laboři, ale mně to připadá nějak papírové." "Tak jim říkej roboti," zamumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to. Dnes se slovem robot obecně označuje stroj schopný vykonávat práci člověka a milují ho nejen konstruktéři, ale třeba i hospodyňky, a především scifisté.
Tunelování
Zatím asi posledním lingvistickým plodem z české zahrádky je "tunelování". Slovo tunnel sice vzniklo už dávno v Anglii, ale v 90. letech tohoto století mu některé charakteristické české vlastnosti dodaly nový význam, který nyní přebírají i další jazyky. Jaký? Stačí si přečíst noviny. Můžeme jen věřit, že v nadcházejícím stoi tisíciletí se tunelování co nejdřív stane slovem historickým.
