Einstein by dnes do Prahy nepřijel

O nových pravidlech pro pobyt a zaměstnávání cizinců se toho u nás napsalo už dost. Přesto si řekněme o jedné trochu zvláštní skupině, jež k nám také přichází a která si, podle mého, zaslouží trochu ohledů. Mám na mysli cizince, kteří u nás chtějí bádat, studovat nebo učit. Nová pravidla pro zacházení s cizinci prý byla přijata proto, aby ztížila život mafiím a nelegálním pracovníkům. Nevím, jak moc se jim to daří, jako čtenář novin mám pocit, že nijak zvlášť, vím ale, že v odhánění těch, o které bychom u nás měli stát, jsou tato pravidla úspěšná až dost. Patří k samozřejmým zvykům univerzit, že vítají studenty a profesory z celého světa, hlavně pak studenty talentované a profesory slavné. Jedna z nejhezčích tradic vědy je v tom, že ti nejlepší vědci si občas vybírají místo, kde by rádi pracovali, a že nadaní mladíci cestují za svými učiteli po světě. Pokud pak jde o Prahu a o naši zemi vůbec, přistupuje k těmto tradicím ještě jedna, také hodně významná. Aniž bychom za to nějak zvlášť mohli, stali jsme se historickou shodou okolností jakýmsi místem setkávání a splývání kulturních podnětů. O českém, německém a židovském vzdělaném prostředí se mluví nejčastěji, ale asi bychom uměli onen seznam ještě rozšířit. Platí to o kultuře, ale i o vědě, která k ní neodmyslitelně patří. Dnes děláme všechno pro to, abychom nadšence pro vědu od nás odehnali co nejurážlivějším způsobem, nebo spíše nezpůsobem. Počátkem století působil v Praze asi dva roky Albert Einstein. I když tehdy byla součástí mocnářství, Einstein v ní byl jako Němec cizincem. Nicméně, přijel na univerzitu, pobyl na ní, přednášel a my se tím dodnes chlubíme. Kdyby něco takového zkusil dnes, musel by (osobně!) už v Německu pěkně poprosit o pobytové vízum, musel by dokládat, že nic neukradl ani doma, ani u nás, musel by doložit, že tady má kde bydlet (s písemným potvrzením jak univerzity, tak i domácího), mít pěkně do koruny potvrzeno, jaký bude mít plat, a musel by se při tom všem chovat pěkně trpělivě. Myslíte, že by do Prahy za těchto okolností přijel? A umíte odhadnout, kolik schopných zahraničních vědců všech generací proto nepřijede například do ústavů Akademie věd, i kdyby se třeba i načas smířili s našimi, z jejich hlediska poněkud komickými platy, nebo kdyby byli vybaveni stipendiem zahraniční nadace? Těch, kteří si za takových okolností pobyt u nás raději odřeknou, je dost, hlavně takových, kteří si mohou vybírat. Jenom oněch exotických mládenců, kteří diskrétně nabízejí drogy, nějak neubylo. Naše předpisy sice trochu berou alespoň v některých (ale opravdu jen v některých) bodech v úvahu specifickou situaci lektorů přednášejících na našich školách. Ale na školy nechtějí přicházet jen lektoři, a odborníci nechtějí pobýt pouze na univerzitách. Studenti, kteří u nás vystudují, budou za dvacet let někde ve světě profesory a podnikateli, vědci, kteří u nás najdou zaujaté partnery, je příště pozvou k sobě a své kolegy rádi pošlou k nám. Být součástí vědecké komunity, to je pro naši zemi otázka důstojné existence v rychle uhánějícím světě - na silnici E 55 to nedoženeme. Tak na to mysleme alespoň při novelách nesmyslného zákona.

(Autor je ředitelem Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd)