Na kritizované kresbě z konce dubna si slepý americký prezident Donald Trump jako psa vede izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Skandál, který vyvolala, neutichl ani poté, co se deník omluvil a oznámil, že s vedoucím vydání rozjede disciplinární řízení. Také slíbil, že přestane odebírat karikatury od externí společnosti, která inkriminovaný obrázek dodala.
Slepý Trump se psem Netanjahuem na vodítku pobouřil židy |
O více než měsíc později se proto vedení The New York Times rozhodlo, že stejně jako v americké verzi, ani v té mezinárodně vydávané už kreslená satira nebude. Se dvěma karikaturisty – Patrickem Chappattem and Heng Kim Songem – také redakce ukončila spolupráci.
Jeden z editorů deníku James Bennet oběma poděkoval za práci, na kterou je podle svých slov velmi hrdý. „V posledním roce jsme nicméně zvažovali, že tuto edici sjednotíme s domácím vydáním a to tím, že skončíme s denními politickými karikaturami. Učiníme tak s 1. červencem,“ dodal.
Karikatura, která nakonec vedla až ke konci této rubriky:
Chappatte pak konec rubriky okomentoval slovy, že celá jeho dvacetiletá práce je pryč kvůli jedné kresbě, která ani nebyla jeho a „která ani neměla v nejlepších novinách na světě nikdy vyjít“. V prohlášení si také postěžoval na „moralistické rozezlené davy“ na sociálních sítích, které nedovolují jiný názor a které média tlačí do protiopatření.
„V posledních letech někteří z nejlepších amerických kreslířů ztratili práci, protože je jejich editoři shledali příliš kritickými vůči Trumpovi. Možná bychom se měli začít znepokojovat? A odporovat? Novinoví kreslíři se zrodili spolu s demokracií a když jsou svobody ohroženy, jsou i oni,“ napsal.
Upozornil, že Spojené státy jsou jedním z posledních míst, kde je politická satira ještě vůbec možná. „Karikatury umí překračovat hranice. Kdo ukáže nahého císaře Erdogana, když turečtí kreslíři nemohou? Jeden z nich, náš přítel Musa Kart, je teď ve vězení. Karikaturisté z Venezuely, Nikaraguy a Ruska museli odejít do exilu.“
„Přestaňme se bát naštvaného davu. V tom šíleném světě, ve kterém žijeme, je umění vizuálního komentáře potřeba víc než kdy jindy. A stejně tak i humor,“ dodal a přidal kresbu z roku 2015, která vznikla po útoku na redakci francouzského deníku Charlie Hebdo. „Bez humoru jsme všichni mrtví,“ píše se na ní.
Karikaturisté brání svou svobodu projevu
Rozhodnutí redakce The New York Times naštvalo kreslíře i z dalších zemí. „Humor a provokující obrázky jsou součástí naší demokracie. To je stejně kreténské, jako bychom po dětech chtěli, aby svým maminkám nekreslili obrázek ke Dni matek,“ řekl například Plantu, autor francouzského listu Le Monde a zakladatel asociace Karikatury pro mír.
Jeho kolegové se pak mnohdy k situaci vyjádřili tak, co umí nejlépe – kresbou. Karikaturista dalšího francouzského deníku Le Figaro pracující pod jménem Ménégol tak namaloval tužku, kterou rozřezává pila. Tu znázorňuje název The New York Times.
Solidarita s americkými novináři se objevuje zejména na Twitteru, ale i na Facebooku. Tam karikaturista Glon umístil skicu s Trumpem, který se podivuje, proč už o něm The New York Times nic nepíše.
Trump: „Ale proč už o mně The New York Times nemluví?“
Poradce: „Přestali vydávat politické karikatury, pane prezidente.“
Ilustrátor Xavier Gorce pak na svém blogu na stránkách Le Monde zveřejnil kreslený rozhovor dvou ptáků.
Obr. 1: „Je mi líto, v našich novinách už satirické kresby nejsou!“
Obr. 2: „Proč? Čtenáře už nezajímají?“
Obr. 3: „Moc rýpou do uživatelů.“
V další kresbě se pak tentýž autor navezl do samotných čtenářů. Jeden z ptáků se směje karikatuře, kterou si právě přečetl v novinách.
Obr. 2: „Geniální, geniální. Tak vtipné a tak pravdivé!“ – „Děkuji.“
Obr. 3: „Ale je to zlé!“
Obr. 4: „Neměl byste pro naše hloupé čtenáře něco, co není legrační, ale milé?“
Autor s přezdívkou Jul se pak ve své kresbě vrátil k tragickým teroristickým útokům z 11. září 2001. Jeden z pasažérů letadla, které míří ke Světovému obchodnímu centru, se právě dozví, že karikatury už v The New York Times nebudou vycházet. Jul ke kresbě přidal hashtagy „bojácnost, konformita, puritánství, USA“.
„The New York Times odvrhlo politické komiksy. To mě nezajímá, čtu jen manga!“
A za zachování politické satiry se přimlouvají i samotní čtenáři deníku. V dopisech zveřejněných v názorové sekci zaznívají prosby, aby si redakce své rozhodnutí rozmyslela.
„Samozřejmě že někteří čtenáři karikatury nepochopí správně nebo se kvůli nim urazí. Ale to vyžaduje více karikatur, ne méně,“ píše třeba Daniel Saraga ze Švýcarska. Sean Prpick ze Saskatchewanu pak prosí, že „speciálně v době, ve které nyní žijeme“ by byl svět bez občasného výbuchu smíchu nad povedenou kresbou příliš velké břímě.