Oproti zvyklostem z českých zimáků to byla nevšední podívaná.
Do šatny domácích, kteří zpytovali svědomí po krachu 0:4 s Porubou, dorazil hostující trenér Miloš Holaň a v „nepřátelském táboře“ s překříženýma rukama a klidným výrazem hodnotil středeční prvoligový mač.
Snímala ho klubová kamera domácího Motoru. Kolem něj mlčky seděli českobudějovičtí hráči, na sobě měli ještě chrániče, některé propocené části výstroje se už sušily nad jejich hlavami.
„Já bych to vzal obšírněji. Všichni jsme zodpovědní za náš výkon, jsme na jedné lodi. Vyhráváš a prohráváš jako mančaft, tak se ptejte kohokoliv,“ zareagoval Prospal, když přišel na pozápasové tiskovce jeho bilancující part. „Myslím, že otázek je plno, tak se ptejte! Všichni jsme vám plně k dispozici,“ pobídl znovu kulisami překvapené žurnalisty.
Z jejich prořídlých řad po chvilce otálení přišel trochu familiérně znějící dotaz „Čím to bylo, Vašku, že jsme nedali góly?“
Emotivní trenér Motoru jen rozmáchl rukama a znovu ukazoval na svěřence. „Tady, vyber si. Já jsem na střídačce. Já stojím. Já se dívám,“ řekl Prospal.
Otázku nakonec zodpovídal budějovický kapitán René Vydarený...
„Tato tisková konference byl momentální nápad trenéra jako reakce na druhý nepovedený domácí zápas. Hráčům chtěl něco naznačit a chtěl, aby zažili to, co po zápasech prožívá on,“ vysvětluje PR ředitel a mluvčí Motoru Tomáš Kučera. „Novináři byli zaskočení. Není běžné, aby se bezprostředně po zápase podívali do kabiny.“
Novinář a hokejista NHL. Symbióza, která funguje
Je trochu úsměvné, že to, co není v nejvyšších domácích soutěžích běžné, je naopak v nejsledovanější a nejslavnější lize světa naprostou samozřejmostí.
Trenére, kde jste? Aneb když se extraligové zvyky vymykají |
Vlastně i tenhle střípek, podobně jako hojné nahrazování hlavních koučů jejich pomocníky při hodnocení zápasů, spoluvytváří (nejen mediální) obraz extraligy.
Po utkáních NHL se na vyhrazenou dobu (kupříkladu na 15 až 20 minut) otevírají dveře a novináři si v kabině na pozápasový rozhovor mohou vybrat libovolného hokejového respondenta.
Ti zase jako profesionálové vědí, že rozhovory jsou nedílnou součástí jejich práce stejně jako tréninky či střílení gólů. I díky téhle symbióze si NHL buduje pověst soutěže otevřené pro veřejnost, kterou v daných okamžicích reprezentují žurnalisté držící diktafony a kamery.
Ostatně, jak výsledná díla vypadají, můžete sledovat na iDNES.cz, kde se pravidelně objevují krátké rozhovory českých hokejistů v NHL se spolupracovníky redakce. Podívejte se třeba na reakce Davida Krejčího a Ondřeje Paláta:
Pozápasové rozhovory v NHL stylu se pokoušela v minulosti praktikovat po přestěhování z Edenu do O2 Areny pražská Slavia. Novináře se nějaký čas do kabiny zvali například i na Spartě, když ještě sídlila v bubenečské Tipsport Areně.
Jinak je v drtivé většině obvyklou extraligovou praxí, že se zástupci médií mačkají v mixzóně u jediného hokejisty, který se pod návalem těl bezpochyby necítí komfortně.
Občas také situace připomínají chaos. U kabin - spíš té hostující - se stane, že někdy chybí „člověk z klubu“, který přivede hráče. Novináři si hokejisty „loví“ pod tíhou uzávěry co nejrychleji individuálně při jejich odchodu z ledu. Nebo jsou odkázaní na ochotu masérů či kustodů, kteří jim pomáhají sehnat vyvoleného hráče.
Nastávají i chvíle, kdy mluvčí nepřivede požadovaného hráče. Ten z nejrůznějších, někdy i pochopitelných, důvodů odmítne setkání s médii.
„Herní řád upravuje, že pouze v televizním přenosu musí přijít vyžádaný hráč,“ upřesňuje Petr Nitsche z agentury BPA, která dlouhodobě český hokej a extraligu marketingově zastupuje.
Píšící novináři pod tlakem rychlého zveřejnění článků mnohdy musí v mixzóně vzít zavděk kterýmkoliv hokejistou.
Když je extraligová kabina posvátné místo
Konec ignorací i důstojnější prostředí při rozhovorech by mohlo změnit otevření šaten po vzoru NHL (ať jen slepě neglorifikujeme tenhle model, i tam se mohou hokejisté poměrně hravě vyhnout dotazům, leč to není pravidlem). Agentura BPA už s obdobným návrhem zkoušela přijít, extraligové kluby ho však odmítly.
„Z marketingového důvodu bychom tomu byli otevřeni. V Česku je ale kabina vnímána jako výsostné území,“ podotýká Nitsche. „Občas je to dáno i dispozicemi kabin i stadionů.“
V zámoří mohou hráči jednoho týmu často využívat dvě šatny - jednu pro vysvlékání použité výbavy, druhou pro oblékání civilních šatů. A novináři mají přístup pouze do jedné z nich.
Třeba i proto extraligoví diváci (ještě nějakou dobu) neuvidí interview přímo z kabiny. Ze šatny mohou sledovat pouze několikavteřinové šoty odpočívajících hokejistů, které mezi třetinami nabízí Česká televize.
