Kohouti na jeho přehled a střelu švihem spoléhají i ve čtvrtfinálové sérii proti Plzni, která v pátek a v sobotu pokračuje v plecharéně vždy od 17 hodin.
„Budeme chtít po nich šlapat a nedat jim ani metr zadarmo. Před naším publikem chceme ukázat co nejlepší hokej a znepříjemnit Plzni jejich hru. Jsou najezdění a rychle k nám přistupují, ale my chceme vyhrát oba zápasy,“ přeje si 28letý útočník.
Nejdřív debakl 1:8, pak zázračný obrat z 0:2. Se stavem 1:1 musíte být spokojení, že?
Rozhodně. První zápas nám tam napadalo úplně všechno, hráli jsme hrozně. Ale je to play off, hraje se na čtyři vítězné. Semkli jsem se, řekli jsme si, že musíme jinak. Hráli jsme jinak a také to jinak dopadlo. Jsme rádi, že máme bod z venku.
Museli jste si po debaklu něco říct?
Podívali jsme se na video na nějaké věci a něco si řekli v kabině. Ale spíš pozitivně, nikdo neřval, to nemělo smysl. Kdyby to bylo někdy v sezoně a po sérii proher, atmosféru by to ovlivnilo, v play off však musíme hrát s čistou hlavou.
Ale přeci jen - začátek play off, o něž usilujete i těšíte se celou sezonu, a najednou takový výbuch.
Bohužel, je to hokej a to se může stát. Ale poučili jsme se a zápas na druhý den vypadal úplně jinak. Výsledek 0:2 po první třetině úplně neodpovídal. Sice jsme prvních deset minut měli problémy s tím, že po nás rychle chodili, potom už to ale bylo lepší a měli jsme i pár gólových šancí. Soupeř se trefil dvakrát, ale postupně jsem to dokázali srovnat a otočit.
Zkušenosti se čtvrtfinálovými sériemi proti Plzni jsou v Olomouci z poslední doby bohaté. V čem to je letos jiné?
Jsme zkušenější a možná odolnější. Máme výborný tým a není náhoda, že jsme víceméně celou sezonu hráli střed tabulky. Předváděli jsme pěkný hokej a dostal nás až na šesté místo. Víme, že Plzeň jsme porazili v sezoně třikrát, umíme porazit Liberec, Třinec a nemáme důvod, proč se držet zpátky.
Za stavu 1:1 hrajete dva zápasy doma, najednou je to zajímavá výchozí pozice.
Hrozně se těším na atmosféru a myslím, že přijde plný dům. A když se to rozjede, tak je bomba hrát před našimi lidmi. Je to velký zážitek. Když tým vyhraje v sérii jeden zápas venku, je to super stav a pak se doma hraje daleko líp. Jak nám Plzeňští naložili v prvním zápase, tak v tom druhém zápase zjistili, že to nebudou mít zadarmo. Už si budou muset dát pozor.
Úplně jinou pozici máte v týmu i vy, místo čtvrté lajny hrajete v první a proti minulým sezonám sbíráte body.
Cítím se od začátku sezony dobře. Začínal jsem ve čtvrté lajně, hráli jsme dobře, jen jsme nedávali góly. Od druhé půlky sezony už to šlo bodově nahoru a bylo super, že jsme v listopadu měli dlouhou sérii výher. To nám pomohlo, když jsme chytli období špatných výsledků. Ale pořád jsme hráli hezký hokej a mně se hraje suprově, když vidím, že mi trenéři věří. To je úplně jiné, než když jste na okraji sestavy, jak jsem to tu měl. Jsem rád, že jsem se z té škatulky nějakým způsobem dostal, a snažím se pořád makat a dělat všechno, jak mám, abych se udržel tam, kde jsem.
Konečně ukazujete, jaký hokej umíte hrát?
Jo, ještě kdybych k tomu přidal víc gólů, bylo by to lepší. Ale musím asi postupně, nemůžu chtít všechno hned.
V létě v rozhovoru pro Deník jste měl pochyby, jestli s hokejem pokračovat, nebo ne. Dala vám sezona odpověď, že to smysl má?
Už v létě jsem říkal, že v hokeji je to strašně vrtkavé. V jednu chvíli jste na dně a nic vám nevychází a pak se to najednou zlomí, jste v laufu a všechno do sebe zapadá. Někdy jsem měl pocit, že už to nemá smysl, ale letos jsem si dokázal, že se člověk nikdy nesmí vzdát.
Změnil jste něco v přípravě nebo svém nastavení?
Začal jsem jinak cvičit a velmi mi pomohlo, že jsem vyvážil hranici mezi hokejem a osobním životem. Všechno jsem strašně podřizoval hokeji, říkával jsem si, že nepojedu na kolo, nepůjdu na procházku nebo se proběhnout, protože budu na zápas unavený. Teď jsem jezdil na kole, dokud to šlo, a ještě v listopadu jsem lítal po lesích. V zimě jak napadl sníh, tak jsem valil vyčistit si hlavu na skialpy. Jakmile byla chvilka volna, využil jsem každou příležitost dělat něco pro svou osobní radost. Nepodřizoval jsem vše hokeji a myslím, že to mi hodně pomohlo.
Takže jste vášnivý cyklista?
Nenajezdím deset tisíc za rok, to úplně nejde. Snažím se ale jezdit, baví mě to, a když to jde, jedu odpoledne na kolo.
Na silničce?
Ne, mám celoodpružené kolo a jezdíme s klukama i na traily. Rád šlapu hřebeny a užívám si i dlouhé výlety.
Takže nejraději utíkáte domů do Beskyd?
Beskydy i Jeseníky jsou nádherné. V létě jsme projížděli celé Jeseníky, byli jsme dvakrát i v Alpách. Beskydy jsou super, protože se dají projet z jednoho konce na druhý, jsou to krásné trasy.
Celou sezonu obrůstáte vousy, nový divoký vzhled také souvisí s hokejovým procitnutím Davida Ostřížka?
Ne, jen jsem překlenul období, kdy jsem si připadal jak idiot. A teď už se mi to nechce holit a ani nemůžu, protože je play off, tak to asi nechám až po sezoně. Navíc mě někdo na silvestra hecoval, jestli to vydržím rok, tak to možná zkusím. Ale to by bylo až do konce září, to je víc než půl roku. Uvidíme... Ale na obličeji mě to neškrábe, tak mi to nevadí.
