Písmo už nebude rudě krvavé a někde na konci čeká usmíření.
Nová jednání by opravdu mohla začít. Američané a Izrael se už nebudou moci nadále vymlouvat, že v čele palestinské vlády stojí muž, kterého nazývali teroristou a z principu s ním odmítali jednat.
S novou, mladší a umírněnější tváří ztratí i izraelský premiér Ariel Šaron jednu z posledních výmluv, proč se vyhýbat jednacímu stolu. Může se však také stát, že místo míru přijde další radikalizace a vyostření napětí.
Do hry o prezidentský post přitom může zasáhnout pět až šest jmen, žádný z těchto mužů už však nezíská takovou autoritu, jakou měl Arafat. Už nyní je však jasné, že půjde o souboj mezi starší generací, která doprovodila Arafata do exilu, a mladšími lokálními a často i radikálnějšími vůdci.
Nejčastěji padají jména Mahmúda Abbáse, generálního tajemníka Organizace pro osvobození Palestiny, a mladšího Muhammada Dahlána, který je populární především v pásmu Gazy. Abbás však není příliš oblíbený, vyčítají mu, že je proizraelský. Dahlán zase nemá podporu na Západním břehu Jordánu.
I Arafatovi vyčítali lidé kdeco: že soustředil všechnu moc, odstraňoval oponenty a neudělal nic proti korupci. Podle průzkumu, který byl proveden v červnu 2004, Arafata podporovalo jen 23 procent lidí, důkaz toho, jak jeho popularita klesala.
Ostatní lídři však dopadli mnohem hůř. Za Arafatem se šesti procenty skončil Marván Barghútí, muž, který podporoval atentáty. Ten však nyní sedí v izraelském vězení, kde si odpykává pětinásobný doživotní trest.
|
JÁSIR ARAFAT |
| Jásir Arafat zemřel |
| Palestinci truchlí, svět doufá v mír |
| Arafatův život plný bojů a stěhování |
| Život Jásira Arafata v datech |
Až daleko za ním, s jedním procentem, skončil Mahmúd Abbás. Dahlán, druhý z možných kandidátů, se nedostal ani do první dvanáctky nejoblíbenějších politiků. Tento průzkum naznačuje, jak těžkou pozici bude nový prezident mít.
Jediné, co palestinská území nyní nepotřebují, je slabý prezident, který neukočíruje radikální skupiny operující v pásmu Gazy i na Západním břehu Jordánu. "Je třeba vypsat prezidentské volby, nelze to rozhodnout jen tak," říká Elias Dahíb, profesor na arabskoamerické univerzitě v Džanínu.
Co však odchod Jásira Arafata znamená, zůstává velkou otázkou a možná potrvá desetiletí, než na ni dostaneme odpověď.
