A přesto některé živočišné druhy včetně Iidského dlouhodobě žijí ve dvojici. Počítačově spočítané vysvětlení tohoto jevu nabídli dva zoologové - Magnus Enquist ze Stockholmské univerzity a Miguel Girones z nizozemského Ekologického institutu v Nieuwersluis.
Porovnávali živočišné druhy a vytvářeli počítačové modely jejich chování, aby na to přišli. Závěr obou vědců zní - monogamie má základy v tom, že samička nabízí více sexu, čímž samečky sice klame, ale těm to nakonec přijde vhod.
Kdy je doba na sex
O svých výsledcích oba vědci informovali v odborném časopise Animal Behaviour. Jak připomínají, u většiny živočišných druhů se samička věnuje páření pouze v tom období, kdy je plodná a může počít potomstvo.
Zní to rozumně, protože páření spotřebovává cennou energii a zvyšuje riziko přenosu některé třeba i smrtelné choroby. To pak samozřejmě znamená, že sameček se věnuje pouze té samičce, která má své plodné dny, a neztrácí čas s tou, jež v daném období nemůže počít.
Mince však má i druhou stranu - v takových vztazích zůstává samička obvykle na péči o potomstvo sama, v lepším případě jí pomáhá tlupa, stádo či hejno, v ' němž žije. ' ''Samčí strategie je zůstat se samičkou jen tak dlouho, pokud je možné ji oplodnit, a pak odejít,'' shrnul Magnus Enquist pro časopis New Scientist.
U některých druhů ptáků, dikobrazů, a také u lidí ''něžnější'' polovina omezila poskytování ' vnějších informací o tom, zda jsou samičky připraveny počít. Ubyly jim chemické signály i optická signalizace například změnou barvy peří. Naopak přibylo jiné lákadlo. páření i v období, kdy nemůže vést k oplodnění. Sameček pak nemá žádné vodítko, aby rozpoznal, zda je samička skutečně právě v plodném období, takže s ní zůstává a pokouší se o nové a nové potomstvo. Při té příležitosti jí ovšem může pomoci třeba s výživou potomků už narozených.
Někdy se to vyplatí
Vyplatí se to samečkovi z vývojového hlediska? U spousty druhů by takové chování bylo riskantní a ohrozilo budoucí vývoj, protože ti nejperspektivnější samečkové mohou ve svazku s jediným partnerem předat své životaschopné geny jen malému počtu potomků.
Enquist a Girones však počítačovým modelováním chování živočišných druhů prokázali, že někdy se monogamie vyplatí. ''Klasické chápání sexuálního chování se soustřeďovalo na samečky. My jsme se více zaměřili na to, co monogamie nabízí samičkám." řekl Enquist.
A co to je? Sameček, který může být pomocníkem při budování přístřeší či shánění potravy, s nimi zůstává déle, takže zvyšuje šance potomků přežít, rozmnožit se a předat geny dál. Avšak i samečkové v takovýchto případech, kdy je samičky častějším pářením udržují v rodinném hnízdě, mají v některých situacích jakousi výhodu: hledání nových a nových samiček zabírá čas, spotřebovává energii a může být nebezpečné třeba při soupeření s jinými samečky.
Pokud se tedy sameček soustředí pouze na to, že své potomstvo zplodí jen s jednou samičkou, těmto nesnázím se samozřejmě vyhne. Nicméně párové soužití ještě nezbytně nemusí znamenat, že se cirkulace genů omezí přespříliš. Mike Siva-Jothy, odborník na chování zvířat působící na britské Univerzitě v Sheffieldu, připomíná bádání ornitologů, kteří si vzali na pomoc genové testy a odebrali vzorky krve rodinám z hnízd ptáků, kteří se párují na celý život.
''Když porovnali profily DNA mláďat s profily DNA rodičů, zjistili, že samičky měly svá rozpustilá období,'' řekl Siva-Jothy zpravodajce časopisu New Scientist. Samičky prostě dokázaly spojit výhody monogamního svazku s přijetím genů od jiných samečků, s nimiž nežily natrvalo. Z hlediska evoluce to vypadá velice životaschopně.
