Nizozemsko se opět pokouší o nemožné. Ale když nebude německý nacistický zločinec Klaas Faber potrestán teď, tak kdy?
Včera země vydala evropský zatykač na Fabera a požádala Německo o jeho vydání. Faber je v Nizozemsku odsouzen za vraždu dvaadvaceti Židů.
Do služeb Adolfa Hitlera se přihlásil dobrovolně. Podle obžaloby byl členem smrtícího komanda v koncentračním táboře Westerbork, kterým prošla i Anna Franková.
Na listu nejhledanějších válečných zločinců druhé světové války byl ještě letos v dubnu na pátém místě. Dnes je už na třetím. Tuto příčku "získal" poté, kdy dva hledaní nacisté, kteří měli na svědomí ještě hrůznější činy než on, zemřeli. Adolf Storm v červnu a Samuel Kunz před týdnem.
Občanství získal v komandu SS
I když v případě Klaase Fabera by se měl "list nejhledanějších zločinců" přejmenovat na "list nalezených". Všichni totiž vědí, kde žije (v bavorském městě Ingolstadt). Všichni vědí, jakým autem jezdí (VW Golf). Všichni vědí, kolik má dětí (tři) a jak se jmenuje jeho manželka (Jakoba). I to, že roky pracoval v kanceláři a pro Audi a nyní je v důchodu.
On prakticky nikdy hledaný ani nebyl. Už v roce 1947 mu soud v Nizozemsku vyměřil trest smrti, který později změnil na doživotí. Po pěti letech vězení se však Faberovi podařilo i s dalšími šesti nacistickými zločinci utéci z vězení a dostat se do Německa.
V březnu byl za své zločiny spáchané v komandu Silbertanne odsouzen v Cáchách Heinrich Boere (23. března 2010)
Nizozemsko – tehdy prvně – zažádalo o jeho vydání a narazilo na německý smysl pro pořádek. Prosím nezaměňovat se smyslem pro spravedlnost.
Klaas Faber, narozený v Nizozemsku a žijící dosud v Nizozemsku, se totiž stal za války Němcem. Občanství dostal za to, že dobrovolně vstoupil do komanda SS Silbertanne. Komanda, které v roce 1944 čítalo jen 15 mužů, jejichž úkolem bylo likvidovat civilisty zapojené v nizozemském odboji.
Právě vraždění civilistů mu tak díky Hitlerovu výnosu z roku 1943 o udělování občanství paradoxně přineslo beztrestnost. Podle německé ústavy totiž není možné vydat německého občana ke stíhání do jiného státu. A německé soudy považují předložené důkazy proti němu za nedostačující.
"A tak jsem mu dal poslední ránu," vzpomínal Faberův kumpán
Stejně úspěšně se vyhýbalo soudu i šest jeho kumpánů, s nimiž utekl z nizozemského vězení. Mezi nimi i Herbertus Bikker, takzvaný řezník z Ommenu, holandského města, kde ležel nacistický tábor Erika. I on si v Nizozemsku vyslechl trest smrti a utekl spolu s Faberem na druhý vánoční svátek z věznice.
Jak však napsal magazín Spiegel, byl si tak jist svou beztrestností, že novinářům po letech popsal, co za války dělal. Věta "... A tak jsem mu dal poslední ránu" mu přinesla obžalobu a soud. Ale už ne rozsudek. Soud byl zastaven kvůli nacistovu špatnému zdravotnímu stavu a čtyři roky nato, v roce 2008, Bikker zemřel přirozenou smrtí.
Nizozemci se však v případě Fabera nevzdávají. O jeho vydání požádali i před čtyřmi lety. Neúspěšně. Jak jinak. A nic nenasvědčuje tomu, že by ta současná žádost měla být úspěšnější.
A tak bude zřejmě jediným trestem za válečné zločiny tohoto muže pokuta deset marek, které museli uprchlíci z holandského vězení zaplatit za nelegální překročení hranic s Německem.
