Ten minulý článek byl zajímavější a vysvětloval to trochu lépe. Doporučuju ostatním komentujícím - https://www.idnes.cz/xman/styl/vlk-pes-domestikace-doba-ledova-protein-kalorie-tuk-libove-maso-nadbytek-konkurence-teorie.A210112_131325_xman-styl_fro

(Úplně nechápu, proč iDnes přejímá takovýto článek z ČTK, když má vlastní lepší jen dva týdny starý. Nebo proč tento aspoň trochu neupraví, aby se v něm odvolávali na ten předchozí.)

Člověk a pes začali spolupracovat při lovu a dělení kořisti.

Následně si psi ochočili lidi tak, že jim poskytují stravu, ubytování i lékařskou péči.

A zbiraji po nich výkaly

tohle mi připadá jako účelové tvrzení od ochránců zvířat, kteří neuznávají a dokonce zákonem zakazují ochočovat zvířata a domestikovat je

Zajímavý článek - ale nezdá se mi moc přesný. Já si myslel, že pes žije s člověkem podstatně déle - domníval jsem se, že déle, než kočka - která s člověkem žije asi 50 000 let. Ale je tam rozpor - pokud se vlk k člověku připojil před 23000 lety na Sibiři, dá se těžko předpokládat, že by s ním přešel Beringovu úžinu před (?) ~24000 lety - to je od Sibiře dost daleko. Mimoto to otevírá Pandořinu skříňku - tady se už 20 let všichni ideologové a na ně napojení "humanisté" snaží blokovat jakékoliv zprávy, že by bílý člověk mohl pocházet ze Sibiře - a tato to říká docela otevřeně. Viz A. A. Kljosov - o jeho DNK genealogii se ani nepípne - to je ta "komunistická - nebo jaká vlastně? (on dělá na Harvardu...)" ...pavěda.

Jinak někdy v té době se podle Kljosova někde na severozápad od Bajkalu rozdělila haploskupina R1 na R1a (slovansko-árjská) a R1b (románská).

Odhaduje se, že kočka s člověkem žije cca 10 000 - 12 000, ale první důkazy o soužití člověka s kočkou jsou staré 8 000 let.

To nedava smysl, protoze vlk byl odnepameti pronasledovan, a sotva si na nej vesnicani, kterym zral zvirata, zvykli.

To bylo až později. Tady se bavíme o době kdy lidi žádná zvířata nechovali a tudíž jim vlk nijak neškodil.

Je dobře, že jsou s námi pesáci mám je hodně rád. Jsou jednoduše úžasní a my lidé bychom se od nich měli mnohému naučit.

Úžasní jsou v tom, že toho moc nenakecaj, že.

To je velmi odvážné tvrzení. Že by plachá šelma, která má hlad, jen čekala až ji člověk nakrmí a začala mu být užitečná, je velmi nepravděpodobné. Vědci by mohli udělat pokus sami na sobě. Pravděpodobně by jejich kolegové následně teorii museli opravit.

Spíš člověk vychoval osiřelá mláďata, kterým zabil rodiče on nebo nějaké jiné zvíře. Třeba jako hračky pro děti. A tím se změní vztah zvířete k člověku. Tak to funguje např. u kachen, které pokládají za své rodiče toho, koho první uvidí.

Ono to asi nebylo tak že by lidi ty vlky nějak cíleně krmili. Odhodili kus masa který už nechtěli a když se člověk vzdálil, tak vyhladovělý vlk překonal svou plachost a pro ten kus masa si přišel. Když se to opakovalo několikrát, tak vlk si pamatoval kde má šanci najít něco k jídlu a začal tam chodit. A pokud ještě zjistil že mu od lidí nebezpečí nehrozí, tak neměl ani důvod někam daleko odcházet.

O teto teorii jsem uz cetl dosti davno. Je dost pravdepodobna, urcita aktivita lidi v ochoceni urcite take hrala roli.

Dokáži si představit jak pravěcí lovci donesli z lovu svým dětem na hraní nalezené vlče. A pokud se tam utvořil nějaký vztah, tak už ho asi nezahnali ani nesnědli. A pokud ještě lidi zjistili, že jim ten domestikovaný vlk může být v něčem užitečný, tak byla ruka v rukávu.

Dnes si takhle postupně domestikujeme medvědy, viz třeba Vysoké Tatry.

docela by mě zajímalo to samé o kočkách, ty lidem přímo nepomáhaly, jedině tak jim zlepšily náladu, stejně jako dnes

Lovily myši v egyptských sýpkách.