Na zkušebním okruhu poblíž japonského Tokia se souprava na magnetickém polštáři dokáže prohánět rychlostí 560 kilometrů za hodinu. Příští rok má japonská vláda rozhodnout, zda bude podporovat stavbu magnetické rychlodráhy mezi Tokiem a Ósakou.
Také Německo plánuje magnetickou dráhu, která by v roce 2005 spojila Hamburk s Berlínem. Cestující by se po ní měli dostat z jednoho velkoměsta do druhého čtyřsetkilometrovou rychlostí asi za hodinu.
Střízlivý časopis Economist však pochybuje o tom, zda při současném stavu techniky mohou mít magnetické dráhy také ekonomický smysl.
KLOUZÁNÍ NAD POVRCHEM
Nynější představa je, že se budoucí soupravy s cestujícími budou pohybovat nad elektromagnety, které díky elektrickému proudu vytvoří potřebné magnetické pole, po němž bude souprava vysokou rychlostí klouzat s minimem tření. Elektromagnety však zatím spotřebovávají příliš mnoho energie.
Naději nabízí supravodivost - schopnost některých látek, zejména kovů a jejich slitin, vést elektřinu prakticky beze ztrát. Tím by se zvýšila účinnost elektromagnetů. Jenže supravodivost se zatím projevuje pouze při teplotách hluboko pod bodem mrazu, které jsou pro praxi zatím nepoužitelné.
S novým nápadem nyní přišel Richard Post z národní laboratoře Lawrence Livermore v Kalifornii. Post se rozhodl využít stálých magnetů. Až dosud se však nikomu nepodařilo vytvořit stálý magnet, který by udržel celou hmotnost vlaku.
MAGNET JE HOLUBEM NA STŘEŠE
Richard Post sází na poznatky svého kolegy Klause Halbacha - fyzika zabývajícího se urychlovači částic. Tato obrovská zařízení, jež slouží k pokusům jaderných fyziků, urychlují částice menší než atom. Částice nabírají rychlost v podzemních tunelech a žene je soustředěné působení mnoha stálých magnetů i elektromagnetů.
Znalosti o nastavování magnetů tak, aby se jejich pole navzájem zesilovala, chce Richard Post využít i pro stavbu dráhy magnetického vlaku. Dobře nastavené magnety na trati by měly nadzvedávat vlakovou soupravu do výšky a udržet ji v plné rychlosti ve správném směru, aby nevyletěla z dráhy.
Žádná železniční společnost však zatím neprojevila zájem. Post však přesvědčil americkou kosmickou agenturu NASA, aby mu dala peníze na stavbu pokusné trati, kde by se měla magnetická souprava prohánět poloviční rychlostí zvuku, tedy asi 600 kilometrů v hodině.
KOLEJE JSOU VRABCEM V HRSTI
Železniční praktikové však zatím mají raději vlaky, které se nevznášejí nad zemí, ale pěkně se drží kolejí. Rychlovlaky jezdící po speciálně upravených svršcích - japonský Šinkanzen, francouzský TGV, španělský AVE či německý ICE - se pohybují cestovní rychlostí přes dvě stě a někdy až tři sta kilometrů v hodině.
Železnice přemýšlejí, jak je dále vylepšit a zlevnit. Před několika dny například uzavřela americká vláda dohodu s kanadskou společností Bombardier o stavbě lokomotivy poháněné plynovou turbínou. Ta by měla sloužit na vysokorychlostních tratích, které by se obešly bez nákladné elektrifikace.
Kdo tedy v příštích letech vyhraje - osvědčené kolejové rychlovlaky, nebo technicky převratné, rychlejší, ale dražší magnetické vlaky? Uvidíme.
Také Německo plánuje magnetickou dráhu, která by v roce 2005 spojila Hamburk s Berlínem. Cestující by se po ní měli dostat z jednoho velkoměsta do druhého čtyřsetkilometrovou rychlostí asi za hodinu.
Střízlivý časopis Economist však pochybuje o tom, zda při současném stavu techniky mohou mít magnetické dráhy také ekonomický smysl.
KLOUZÁNÍ NAD POVRCHEM
Nynější představa je, že se budoucí soupravy s cestujícími budou pohybovat nad elektromagnety, které díky elektrickému proudu vytvoří potřebné magnetické pole, po němž bude souprava vysokou rychlostí klouzat s minimem tření. Elektromagnety však zatím spotřebovávají příliš mnoho energie.
Naději nabízí supravodivost - schopnost některých látek, zejména kovů a jejich slitin, vést elektřinu prakticky beze ztrát. Tím by se zvýšila účinnost elektromagnetů. Jenže supravodivost se zatím projevuje pouze při teplotách hluboko pod bodem mrazu, které jsou pro praxi zatím nepoužitelné.
S novým nápadem nyní přišel Richard Post z národní laboratoře Lawrence Livermore v Kalifornii. Post se rozhodl využít stálých magnetů. Až dosud se však nikomu nepodařilo vytvořit stálý magnet, který by udržel celou hmotnost vlaku.
MAGNET JE HOLUBEM NA STŘEŠE
Richard Post sází na poznatky svého kolegy Klause Halbacha - fyzika zabývajícího se urychlovači částic. Tato obrovská zařízení, jež slouží k pokusům jaderných fyziků, urychlují částice menší než atom. Částice nabírají rychlost v podzemních tunelech a žene je soustředěné působení mnoha stálých magnetů i elektromagnetů.
Znalosti o nastavování magnetů tak, aby se jejich pole navzájem zesilovala, chce Richard Post využít i pro stavbu dráhy magnetického vlaku. Dobře nastavené magnety na trati by měly nadzvedávat vlakovou soupravu do výšky a udržet ji v plné rychlosti ve správném směru, aby nevyletěla z dráhy.
Žádná železniční společnost však zatím neprojevila zájem. Post však přesvědčil americkou kosmickou agenturu NASA, aby mu dala peníze na stavbu pokusné trati, kde by se měla magnetická souprava prohánět poloviční rychlostí zvuku, tedy asi 600 kilometrů v hodině.
KOLEJE JSOU VRABCEM V HRSTI
Železniční praktikové však zatím mají raději vlaky, které se nevznášejí nad zemí, ale pěkně se drží kolejí. Rychlovlaky jezdící po speciálně upravených svršcích - japonský Šinkanzen, francouzský TGV, španělský AVE či německý ICE - se pohybují cestovní rychlostí přes dvě stě a někdy až tři sta kilometrů v hodině.
Železnice přemýšlejí, jak je dále vylepšit a zlevnit. Před několika dny například uzavřela americká vláda dohodu s kanadskou společností Bombardier o stavbě lokomotivy poháněné plynovou turbínou. Ta by měla sloužit na vysokorychlostních tratích, které by se obešly bez nákladné elektrifikace.
Kdo tedy v příštích letech vyhraje - osvědčené kolejové rychlovlaky, nebo technicky převratné, rychlejší, ale dražší magnetické vlaky? Uvidíme.
 Kresba připravované lokomotivy poháněné plynovou turbínou, která by měla v příštích letech nadstoupit na koleje mezi velkoměsty v USA |
