Při delším pobytu mezi Hmongy, vietnamskou národnostní menšinou, jsem si postupně začal zvykat na jejich jednoduchý život a získávat jejich důvěru.
Chodil jsem s nimi na pole, spravoval hráze rýžových polí, okopával kukuřici, chodil do lesa na zázvor, na bambusové výhonky a další zeleninu.
Až po čase jsem si mohl dovolit otevřít téma opium. Nejprve jsem byl rázně odmítnut, prý nic takového neexistuje.
Po uplynutí určité doby už mezi námi panovala taková důvěra, že se můj domácí přece jen přiznal, že tři kuřáky opia zná.
Pochopil jsem, že o něm místní úřady vědí, ale jako živou trosku ho nechávají žít. Nikomu nevadí.
