Venezuelský podnikatel David Brillembourg začal 45patrovou budovu stavět na začátku devadesátých let. Mrakodrap se ale nikdy nestal symbolem hojnosti, jak jeho tehdejší majitel zamýšlel. Tyto představy utnula finanční krize, napsal deník The Guardian.
Po dvaceti letech je ale Torre de David (Davidova věž) přeci jen v centru pozornosti. Budova se schodišti, které nikam nevedou, zažívá něco jako renesanci - ne však jako sídlo prosperující banky, ale jako domov dvou a půl tisíců squaterů.
Mrakodrap je svým způsobem také pro prezidenta Huga Cháveze a jeho příznivce připomínkou toho, že miliony lidí nemají pořádný domov. Přes 50 procent Venezuelanů totiž žije v chudinských čtvrtích bez pořádného přístupu k základním službám. Jen v hlavním městě chybí až 400 tisíc domů. I kvůli minimální šanci na hypotéku se stal squating jednou z mála možností na bydlení.
Do Torre de David se prvních tři sta lidí nastěhovalo před čtyřmi lety. "Tu noc, kdy jsme sem přišli, jsem se na jednu stranu vážně bál, ale na druhou jsem byl nadšený z toho, že mám konečně svůj domov," líčí Jhonny Jimenez. "Lidi jsme ubytovávali podle toho, co potřebovali. Starší lidé, kterým dělají problémy schody, dostali prostory v nižších patrech, velké rodiny zase více místa," dodal.
Bez kanalizace, ale s kavárnami
I když v budově stále nejsou zcela zajištěné všechny služby, funguje to tam trochu jako město v mrakodrapu. Každé z 22 obydlených pater má svého koordinátora, který řeší vzniklé problémy, na každém podlaží jsou také obchůdky, kavárny nebo kadeřnictví.
Rozhodně však mrakodrap není ideálním místem k bydlení. Chybí v něm například kanalizace, voda se musí dovážet a je na příděl, v některých částech budovy nejsou světla, někde chybí dokonce zdi a kvůli nefunkčním výtahům musí lidé šlapat i dvacet pater pěšky. Přesto dům jeho obyvatelé vnímají jako záchranu.
"Chudinské čtvrti jsou daleko od všeho, tady vyjdu ze dveří a hned jsem na zastávce a za pět minut v práci. Tohle místo je boží dar," tvrdí 36letý kuchař Gregorio Laya.
Budoucnost Torre de David nicméně zůstává ve hvězdách. Podle některých kritiků by bylo nejlepší nynější obyvatele vyhnat a vrátit se k původnímu záměru stavby. "Z peněz za pronájem kancelářských prostor by mohly vzniknout domy určené k bydlení s dostupnými službami," namítá například profesor architektury José Alejandro Santana.
