Oficiální odhalení je plánováno na zítřek, ale gigantickou plastiku přivezli na podstavec už se sobotním rozbřeskem. A pár Moskvanů se na to opravdu přišlo kouknout. "Je dobře, když se vracejí naše skvělé monumenty. Je to důkaz velikosti naší kultury," řekl jeden z nich agentuře RIA Novosti.
Pravda je, že srovnání s pražským pomníkem, jemuž se posměšně přezdívalo "fronta na maso", poněkud pokulhává: Stalin vyhlížel z Letné jen něco přes sedm let, kdežto Dělník a kolchoznice z Moskvy v podstatě nezmizeli. S výjimkou posledních šesti let, kdy procházeli zevrubnou nákladnou opravou. "Teď vydrží stovky let," prohlásil v sobotu moskevský místostarosta Vladimir Resin.
Zjevení v Paříži v roce 1937
Dělník a kolchoznice mají poutavou historii. Gigantická, skoro osmdesátitunová ocelová plastika vznikla v polovině 30. let minulého století. Nikoli samoúčelně – vévodila sovětskému pavilonu na světové výstavě v Paříži v roce 1937. Pavilon stál tehdy přímo naproti německému, jemuž zase kralovaly nacistické symboly – orlice a svastika.
Pro Pařížany to bylo jako zjevení. Před jejich vlastním symbolem, Eiffelovou věží, vyrostly dvě monstrózní konstrukce soupeřících světových ideologií. Mimochodem, když se Hitler dozvěděl, že francouzští pořadatelé přidělili německé expozici místo naproti sovětské, prý se rozzuřil a chtěl účast na výstavě zrušit. Jeho architekt Albert Speer ho však přesvědčil, aby to nedělal. Údajně věděl, co chystají Sověti, a německý pavilon koncipoval nejen jako důkaz, čeho nacistické Německo dosáhlo, ale také jako hradbu proti komunismu.
Jeřáb v Moskvě umisťuje sousoší Dělník a kolchoznice
Když výstava skončila, Sověti se rozhodli přemístit Dělníka a kolchoznici do Moskvy (přestože si je Paříž chtěla ponechat, jak tvrdí RIA Novosti). Rozebrali dílo, sestávající z postav vzdorujících větru a odhodlaně třímajících srp a kladivo, na 44 dílů, naložili je a odvezli. Po cestě však figury utrpěly četná "zranění", takže se pak musely osm měsíců opravovat.
Ale zkraje podzimu 1939 byly zase v pořádku. Ve 40.letech se pak sousoší stalo oficiálním symbolem sovětského filmového studia Mosfilm.
Sochařka zachránila Lotyšům národní symbol
V průběhu následujících desetiletí dílo, podle ruských encyklopedií "norma socialistického realismu", střídavě chátralo a podstupovalo opravy. Po rozpadu SSSR se o ně nikdo moc nestaral. Až Vladimir Putin, bývalý prezident a nyní premiér. Muž, který se v Rusech nepokrytě snaží vzbudit "sovětskou hrdost".
Avšak jedna důležitá věc tady ještě nezazněla. A sice – kdo vůbec Dělníka a kolchoznici stvořil. Byla to Lotyška Věra Muchinová, prominentní sovětská sochařka. Narodila se v Rize v roce 1889, studovala v Moskvě, v Paříži, v Itálii...
Ač hvězda Sovětského svazu, zasloužila si i vděk druhé strany. Právě ona prý totiž ve čtyřicátých letech přesvědčila komunistické úředníky v Rize, aby nebourali Památník svobody.
Elegantní, dvaačtyřicet metrů vysoký monument připomínající padlé vojáky z lotyšské války za nezávislost (1918–1920) měl tehdy ustoupit soše Stalina.
Jenže Muchinová byla přesvědčena, že jde o dílo mimořádné umělecké hodnoty. A tak údajně využila svého vlivu a zasadila se o jeho zachování. Lotyšům tak po celou dobu sovětské okupace zůstal v centru hlavního města symbol národní hrdosti.
