Nepříliš známou historii britského toku připomíná nyní výstava v Muzeu londýnských doků (Museum of London Docklands). To si datum pro expozici starých maleb zachycujících slavnosti nezvolilo náhodně. Letos v únoru je to totiž přesně 200 let od chvíle, kdy se takzvaný "ledový jarmark" uskutečnil naposledy.
"Byl únor roku 1814, na britském trůnu byl Jiří III., premiérem byl Lord Liverpool a schylovalo se ke konci Napoleonských válek," přibližuje britská BBC na svém webu. Poté už Temže nikdy nezamrzla tak, aby se jarmark mohl zopakovat.
Do té doby jich však Britové uspořádali přímo v centru Londýna hned několik. Ostrovní království totiž procházelo (podobně jako další země) obdobím, jemuž se někdy říká Malá doba ledová. Ta trvala v podstatě od poloviny čtrnáctého století do poloviny století devatenáctého.
Řeka se proměnila
"V letech 1309 až 1814 Temže zamrzla nejméně třiadvacetkrát a při pěti příležitostech byl led natolik silný, aby se na ní mohl konat jarmark," vypočítává BBC. Londýňané se na zamrzlé Temži bavili už od čtrnáctého století, první skutečný ledový jarmark se konal na přelomu let 1683 až 1684, tato slavnost byla také ze všech nejdelší, řeka zamrzla skoro na dva měsíce.
Roli v tom kromě tehdejších tužších zim sehrál i další fakt, jenž opakování nevšední historie nejspíše hned tak neumožní. A tím je proměna samotné Temže. "Ještě důležitější než klima je struktura Temže. Most London Bridge byl nově postaven v roce 1831 s méně oblouky, což umožňuje při přílivu neomezený přístup mořské vody proti proudu řeky," píše BBC.
Temže je totiž až po jez v Teddingtonu na jihozápadě Londýna přílivová. V praxi to znamená, že mořská voda se během přílivu tlačí proti proudu. A to kromě jiného znamená, že voda v řece je slanější a má nižší bod mrazu.
Dalším důležitým faktorem je výstavba nábřeží v 19. století. To koryto řeky značně zúžilo, takže voda nyní teče mnohem rychleji. "Byl bych překvapen, kdyby opět zamrzla do té míry, abychom mohli na její hladině vidět obrovské množství lidí," míní britský klimatolog George Adamson.
Cyklista na Temži
Ale zpět k ledovým jarmarkům. Ty v podstatě vznikly z nouze. Londýn už tehdy býval významným přístavem, jenž živil mnoho obyvatel podél řeky. Když hladina zamrzla, řada lidí přišla dočasně o práci. To se týkalo třeba převozníků, kteří se proto jali organizovat ony ledové jarmarky. Od obchodníků i zákazníků vybírali za vstup na led poplatek a za to dohlíželi nejen nejen pořádek, ale i bezpečnost lidí na ledě. Policie totiž na slavnost nedohlížela. Přesto tehdejší noviny nehlásily žádná neštěstí.
Když zamrzla VltavaLed na řece unesl i koně. Vše změnila stavba přehrad |
Na zamrzlé řece v centru Londýna to tehdy pěkně žilo. Například na obrazech z roku 1684 je vidět, jak Londýňané loví lišku, oddávají se tehdejší oblíbené zábavě štvaní býků nebo sáňkují. Časem se zábava mírně proměnila. V roce 1814 už čtyřdennímu ledovému jarmarku dominovalo spíše jídlo a pití. Na obrázcích lze tak vidět, jak na hladině Temže mezi stánky s občerstvením Angličané mimo jiné grilují vola, popíjejí čaj, gin či pivo. Do toho tancují a hrají kuželky. Kolem mostu Blackfriars Bridge pochodoval dokonce slon.
Byť už ne tolik, Temže od památného roku 1814, přeci jen několikrát zamrzla. Ale jen na některých úsecích, dále po proudu řeky a led byl tenčí. Stalo tak například ve 40. letech či v 60. letech minulého století. Tehdy také vznikl snímek cyklisty, jak jede na kole po zamrzlé řece u mostu Windsor Bridge ve Windsoru.
