"Je moc unavená, máš jen dvě otázky," povoluje po dlouhém zdráhání minirozhovor Roy Obama, keňský synovec vítěze amerických voleb. Zatímco mě v místním jazyce luo babičce představuje, zoufale hledím do papíru na tři desítky dotazů, které bych rád položil.
"Jak se změnil váš život od té doby, co se vnuk stal celosvětově známým?" vyberu nakonec. Přestručná odpověď "Vůbec nic se nezměnilo" mě zarazí.
Přece jen Kogelo – zapadlá vesnice nedaleko Viktoriina jezera – se za poslední týdny rozvíjí raketovou rychlostí. Z obce se stala turistická atrakce. Keňská vláda chce batůžkářům předvést ukázkovou venkovskou komunitu, tak do Kogela masivně investuje podle Potěmkinova vzoru.
Jak mi potvrdili lidé ve vesnici, elektrika sem byla zavedena před pěti týdny. Asi to bylo vše trochu narychlo, protože některé ze sloupů už se povážlivě naklánějí. Stejně tak ze šotolinové cesty byly krátce před americkými volbami vyhlazeny všechny výmoly.
Keňané jsou nadšeni Obamovým triumfemTeď změní Afriku, říkají |
Během návštěvy vesnice si stihnu popovídat také s chlapíky, kteří zrovna betonem zpevňují příkopy na odvod dešťové vody. Takovéto vymoženosti rozhodně nejsou standardní výbavou afrického venkova.
O neměnnosti života babičky Obamové nesvědčí ani plot kolem jejího pozemku. Byl postaven před zhruba půl rokem, aby rodinu neotravovaly zástupy zvědavých žurnalistů a turistů.
U vchodu k Obamovým na dvorek jsou tři vojenské stany, zaparkované džípy a pět znuděných policistů, kteří lačně hmátnou po čerstvých keňských novinách poté, co mi z bezpečnostních důvodů prohledají batoh.
Také se musím zapsat do návštěvní knihy. Hodinky ukazují poledne, ale přede mnou už je ten den podepsáno nejméně deset návštěvníků. To vše mi vytane před očima, když mi Roy Obama přeloží odpověď matky rodu, že se v jejím životě nic nezměnilo.
Odpovědi hodné prohnaného politika
Zkouším to tedy jinak. "Jak nyní pomůže Obama Keni?" ptám se. "Je to velká osobnost. Určitě využije svého vlivu k pomoci zemi," zní další odpověď babičky Obamové, za jejíž nulovou konkrétnost by se nemusel stydět ani pražský primátor Pavel Bém.
Povolené dvě otázky jsou vyčerpány, ale zkouším to nazdařbůh dál. Úspěšně pokračuje ve stejném duchu. Chvilkami se navíc zdá, že mi stará paní, jejíž věk se pohybuje mezi 82 a 87 lety, při rozhovoru usne.
Otázka: Jaké dobré či špatné vlastnosti zdědil Barack Obama po otci? Odpověď: Oba mají dobrý charakter. Otázka: Pojedete v lednu na prezidentskou inauguraci? Odpověď: Dá-li Bůh. Otázka: Co jste věděla o vnukovi, než sem poprvé přijel? Odpověď: Věděla jsem, že ho mám. A Roy vše doplní o informaci, že matka nastupujícího prezidenta byla s bývalým partnerem v písemném kontaktu.
Když se zeptám, jak se vůbec Obamovi staršímu poštěstilo studovat v USA, Roy začne odpovídat bez překládání unavené stařeně. "Dostal stipendium díky jednomu významnému politikovi v Nairobi a ..." Než stačil větu dokončit, vylétla z domku za jeho zády paní středních let a cosi na něj křičela v jazyce luo. Roy mi trochu skleslý říká: "Tak si oprav, v USA studoval za své peníze."
Co se stalo, nevím, ale poté už mi povolí pouze poslední otázku a třikrát zmáčknout spoušť fotoaparátu. Nejpodivnější rozhovor mé novinářské kariéry je u konce. Když se loučím s Royem Obamou, vidím, že na audienci čekají dva polští turisté. A pak že se keňským Obamům život nijak nezměnil!
