Libye potichu zmizela z titulních stránek a není to kvůli zběsilému vraždění norského psychopata. Stalo se to už dřív. Svět je prostě unaven, konflikt trvá už moc dlouho (pátý měsíc) a nic zásadního se vlastně neděje.
Situace vypadá zhruba takto: Letouny NATO sice pokračují v náletech bez hmatatelných výsledků, ale unavené evropské mocnosti už toho zjevně mají dost a zintenzivňují úsilí, aby co nejdříve dohodly alespoň trochu přijatelný kompromis.
Londýn uznal rebelyBritánie ve středu oficiálně uznala za jediného legitimního představitele Libye povstaleckou Přechodnou národní radu a vypověděla veškerý zbývající personál velvyslanectví libyjského režimu vedeného plukovníkem Kaddáfím. Británie ve prospěch rady také uvolnila zmrazené fondy z libyjské ropy ve výši 91 milionů liber. Británie už v květnu vyhostila Kaddáfího velvyslance a některé libyjské diplomaty. Teď tam zbývalo ještě osm pracovníků. Povstalci ve středu také oznámili vypršení lhůty k odstoupení Kaddáfího, po které by mohl zůstat v zemi. "Učinili jsme nabídku, lhůta vypršela a nabídka již není platná," prohlásil předseda NTC Mustafá Džalíl. zdroj: ČTK |
Také povstalci se ve svém postupu "zasekli" a v podstatě se s provládními silami přetahují o stále stejné území. Těžko říci, jak jsou na tom skutečně "šílený pes" Kaddáfí a jeho věrní, nehledě na jeho velkohubá prohlášení to však vypadá, že má stále síly dost.
Když ne na dobytí ztracených pozic, tak alespoň na udržení těch stávajících. A v tomto koloritu se rozbíhá jednání o míru.
Jednání, v němž jasné ultimativní požadavky na okamžitý Kaddáfího odchod ze země střídají zatím cudně vyslovované věty o tom, že drsný diktátor by snad za určitých podmínek mohl v Libyi zůstat.
V úterý takový vývoj připustila Británie ústy svého ministra zahraničí Williama Haguea, už předtím totéž naznačili Francouzi. Podmínkou zůstává, že Muammar Kaddáfí (a jeho synové) by se vzdal politického života, všech civilních i vojenských pravomocí.
Co opravdu chtějí a mohou Libyjci?
Jak tohle stanovisko jde dohromady s rozhodnutím Mezinárodního trestního soudu vydat na Kaddáfího zatykač za zločiny proti lidskosti, jež obě zmíněné země podporují, to už nikdo nevysvětlil. Ani to, jak vlastně skvělého stratéga Kaddáfího k takovému pro něho jistě potupnému odchodu donutit.
Spíše se jako reálnější jeví, že hrdý beduín v případě, že mu skutečně poteče do bot, zvolí taktiku spálené země a celý Tripolis si vezme jako rukojmí.
Nalézt politické řešení v Libyi se dnes pokouší kdekdo, Rusko, USA i OSN. Což o to, to je jistě chvályhodné. Na druhou stranu je otázka, jak to může v praxi fungovat. Veškeré plány na rychlý mír se mohou ukázat jako ošidné.
Budou to totiž především sami Libyjci, kteří rozhodnou o budoucím uspořádání své země, ať už zůstane jednotná nebo se rozpadne na dvě části (i to je jeden z reálných scénářů). A ti možná mají představy dost odlišné od záměrů západních zemí. Byť to tak nyní alespoň z pohledu vzbouřenecké Přechodné národní rady nevypadá. Lépe řečeno, kardinální otázkou zůstává, zda se Libyjci dokážou na nějaké budoucnosti vůbec shodnout.
Proč ty pochybnosti? I když připustíme, že se Kaddáfího nějak nakonec vystrnadit podaří, pro každou budoucí vládu zůstává mnoho neznámých a mnoho nebezpečí. Občanská či kmenová válka není teoretickým výmyslem, ale reálnou hrozbou. Zrovna tak možnost, že dnešní povstalečtí velitelé "ztratí chuť" v zemi dost bohaté (ropou) předávat vládní žezlo zvoleným nástupcům.
Varovných scénářů je víc. Doufejme, že Západ si jich je vědom a přes veškerou únavu nepřipustí jejich naplnění. Jinak by všechny peníze a životy utracené v libyjské operaci byly prakticky zbytečné.
