Mezidruhové křížení zvířat vede zpravidla ke vzniku méně odolných jedinců, kteří nedokáží v přírodě přežít či se dále úspěšně rozmnožit. To však, zdá se, neplatí pro relativně nový druh psovité šelmy, která vznikla křížením vlka lesního, kojota prérijního a psa domácího na východě Spojených států a Kanady. O pozoruhodných tvorech píše list The Economist.
V oblasti obývané původně pouze vlky se v posledních dvou stech letech dramaticky změnilo životní prostředí v důsledku lidské činnosti. Odlesňování krajiny vedlo k úbytku vlků a rozšíření teritoria kojotů. S lidmi navíc přišli i psi, a tak nastaly příznivé podmínky pro vznik nové evoluční větve.
Porovnání lebek kojota (vlevo) a hybridního druhu | Mariomassone
Tenčící se populace dohnala vlky k hledání partnerů mezi nově příchozími druhy psovitých šelem a z genového koktejlu vzešel zcela nový hybrid, vykazující neobvyklou schopnost adaptace.
Vědci pozorovali křížení vlků s kojoty a psy už od třicátých let dvacátého století. Genetická podoba nového druhu se mezitím ustálila a podle odhadů dosahuje populace „kojota východního“ - jak zní prozatímní označení zvířete - až několika milionů kusů.
Z každého to nejlepší
Podle Javiera Monzóna, který studoval na univerzitě v New Yorku 437 exemplářů tvořícího se druhu, se na původu zvířete podílí především kojotí DNA. Vlčí genetické informace tvoří asi pětadvacet procent a psí jen deset procent genomu. Co se psů týká, na křížení se zřejmě podíleli především plemena dobrmanů a vlčáků.
Vlčí a psí geny však přinášejí novému zvířeti řadu předností. Oproti čistokrevným kojotům mají ti východní až dvojnásobnou váhu, mohutnější čelisti a rychlejší nohy. Samostatně dokáží ulovit malého jelena, ve skupině zvládnou zabít i losa.
Nový druh, nebo ne?Zda se v případě takzvaného kojota východního jedná o nový druh či jen variantu druhu stávajícího se vědci přou. Zatímco zastánci prvního tábora poukazují na značnou morfologickou i genetickou odlišnost mezi zvířaty, druzí jim oponují s tím, že podle obecně přijímané definice se zástupci jednoho druhu nekříží s „cizinci“. Přičemž kojot východní se nadále páří s vlky i psy. Vzhledem k jeho původu by se takto ovšem dala zpochybnit i druhová samostatnost vlků a kojotů. |
Zatímco kojoti z prérií preferují lov v otevřené krajině, vlci se uzpůsobili lovu v lese. Hybridní druh je prý zdatným lovcem v obou typech prostředí, říká odborník Roland Kays z univerzity v Severní Karolíně.
A kromě lesů a stepí se kříženci dokázali zjevně adaptovat i ve městech. Na východním pobřeží Spojených států se usadily populace východního kojota v okolí měst Boston, Washington nebo New York. Někteří vědci spekulují, že se díky psím předkům zvířata nebojí člověka a snadno se tak usadí i v zabydlených oblastech.
Ve městech se kříženci živí často odpadky, ale naučili se lovit také veverky a kočky. Aby nepřišli do konfliktu s lidmi, jsou aktivní především v noci. Dokonce se adaptovali i na rušný provoz na silnicích a před komunikacemi se rozhlížejí, zda nejede auto, obdivuje se přizpůsobivosti šelem doktor Kays.
