Lidé, kteří zcela uvízli v pasti obchodu s lidmi a novodobého otroctví, se dají najít ve vesnicích v Africe či v továrnách a nevěstincích v Asii. Lidé jsou tu stejně jako v minulosti nakupováni a prodáváni na mezinárodním trhu za částky, které se pohybují od osmdesáti až po pět tisíc dolarů "za kus". Nemají možnost řídit život svůj ani svých dětí, nemají šanci na lékařskou péči.
Některé humanitarní organizace "vykupují" takto zneužívaným lidem svobodu, kritici však soudí, že to jen povzbuzuje obchodníky s otroky, aby získali další "zboží".
Otroctví jako rodinný koníček
Gulnara Shahinianová, zvláštní zpravodajka OSN pro současné formy otroctví, uvedla, že v zajetí otroctví žijí miliony pracovníků zejména v domácnostech či domácích firmách, kteří jsou přetěžováni prací za minimální odměnu a jsou terčem fyzického, duševního i sexuálního zneužívání.
Patnáctiletá Saintia Pierreová (u mísy s prádlem) je jednou ze zhruba 170 tisíc dětských sloužících na Haiti
"Poddanstvím či otroctvím lze nazvat situaci, kdy je zranitelný člověk fyzicky či morálně tlačen k tomu, aby pracoval bez skutečné finanční odměny a je dlouhodobě zbaven svobody," uvedla Shahinianová. "Tato forma otroctví se odehrává v domácnostech po celém světě.".
Studie věnované tématu novodobého otroctví se shodují, že podřízenému postavení na úrovni otroka jsou nejčastěji vystavováni děti, ženy a imigranti. Shahinianová upozornila, že ve snaze vyhnout se zákazu práce dětí například zaměstnanci označí nezletilé chlapce a dívky nálepkou "učni".
Děti jsou přitom extrémně zranitelné proto, že jsou v rámci "zaučení" umístěny daleko od svých rodin. V mnoha případech jsou bity, drženy pod zámkem a zbaveny kontaktu s jinými lidmi.
Hrůzné je, že pro mnoho rodin je odchod jejich dětí vysvobozením a dokonce zdrojem naděje, že se jejich potomci jednou budou mít lépe. "Pro mnohé je cesta za prací daleko od domova, často za hranicemi, jediným prostředkem, jak uniknout chudobě," připomněla Shahinianová.
Pachuť otrocké práce v Česku
Ve vyspělých zemích včetně Evropy panují otrocké podmínky zejména v sexuálním průmyslu. V mnoha případech jsou prostitutky drženy za mřížemi, bez dokladů a pod neustálou hrozbou násilí. Pouta jsou i ekonomická, zadržovaní lidé jsou často přesvědčováni, že nemají žádné morální právo se z práce vymanit, dokud nesplatí své dluhy.
Peruánská prostitutka při zdravotní prohlídce
Nejde však jen o obchod se sexem. Zahraniční dělníci často spadnou hned po příjezdu do sítě mafií, které je obírají o podstatnou část výdělků a obchodují s nimi. Tak to funguje i u zahraničních dělníků v Česku, hlavně Ukrajinců. Podle posledních údajů Mezinárodní organizace pro migraci se nucená práce týká 70 až 80 procent ukrajinských dělníků v ČR. Kromě Ukrajinců končí v Česku jako novodobí otroci hlavně Vietnamci, Moldavané, Rusové, Bulhaři, Číňané a Mongolové.
A Češi samotní mohou často poznat na vlastní kůži, o čem je řeč. Za novodobé otroctví například označil podmínky zaměstnávání pracovníků z nových členských zemí EU ve starých členských zemích Carby Hill, hlavní autor studie, kterou loni vydalo Centrum pro evropské ekonomické studie (CEPS).
"V odpovědích v dotaznících pracovníků z Východu se objevily problémy jako je zastrašování, emocionální vydírání. Nechyběly ani "vykořisťovatelské praktiky" jako je zpoždění výplaty nebo její nevyplacení, uzavírání pracovních smluv postrádajících všechny náležitosti, omezování práva na dovolenou nebo neplacení sociálního pojištění za zaměstnance," uvedl Hill.
