Ať už Clintonovi právníci s vedením Senátu dojdou k nějaké kompromisní dohodě, která zabrání soudnímu líčení v horní komoře Kongresu, anebo i kdyby senátoři nakonec o vině či nevině prezidenta hlasovali. Stěží se najde dvoutřetinová většina senátorů, kteří by pro sesazení Clintona zdvihli ruku. A navíc - veřejnost nechce stranický proces, chce, aby Clinton zůstal.
Otevřenější je však otázka, kdy aféra skončí. Někdo říká, že je to otázka dnů, jiný zase měsíců, či dokonce roku.
Obavy, že by tato prodlužovaná krize kolem prezidenta mohla ochromit akceschopnost USA jako jediné supervelmoci při řešení světových problémů, vyvrací zkušenost. Clinton ukázal, že je nejlepší tehdy, pokud je v úzkých, a dosud se domácí problémy do vůdčí role USA ve světě v podstatě nepromítly.
Konec případu Lewinská uklidní rozjitřené emoce a vrátí washingtonskou scénu k normální každodenní práci. Je to potřebné i proto, že Američany zřejmě po letech bezprecedentního hospodářského růstu, historicky nízké nezaměstnanosti a všeobecné prosperity čeká v roce 1999 mírný pokles. Nic netrvá věčně.
Ani pohled do křišťálové koule však neprozradí, kdo se z plejády amerických politiků vynoří coby korunní princ na prezidentské křeslo po roce 2000. Zcela jasné je jen to, že v roce 1999 se pomalu rozjede jejich předvolební kampaň - už jen proto, aby uchazeči o Bílý dům získali to základní, co do tohoto zápasu potřebují - peníze a vliv.
- neděle 3. ledna 1999
