Působíte na vojenské škole. Promítla se válka nějak do vaší výuky?
Na jednu stranu ani ne. Vzděláváme sice i ukrajinské důstojníky a ti, kteří tady byli na začátku války 24. února, odjeli zpátky na Ukrajinu a přinejmenším část z nich se účastní bojových operací, současný výukový cyklus ale máme obsazený ukrajinskými důstojníky jako dřív. To znamená, že do jisté míry se situace na Ukrajině stabilizovala natolik, že jsou schopni přemýšlet o budoucnosti a poválečném vývoji. To je pozitivní efekt.
Další je samotná stránka vyučování. Při přednáškách pro vyšší důstojníky o operačních tématech, tedy plánování vojenských operací, se používají reálné a praktické příklady, které známe z Ukrajiny. Výuku to zaprvé činí atraktivnější, a za druhé obecně známými případy se lépe přibližuje teorie.
Co právě teď studenty zajímá?
Velký zájem je o vojenský leadership, tedy o to, jakým způsobem v náročné krizové situaci velet. Poměrně známý je fakt, že na Ukrajině existovaly generační rozpory mezi staršími důstojníky a mladšími důstojníky. Ti první měli zažitý direktivní způsob vedení, který je relativně nepružný, ale zároveň nehrozí, že provedete akci v rozporu s operačním příkazem seshora.
Na druhé straně byli mladší důstojníci se znalostmi ze Západu, kteří jsou schopni aplikovat takzvaný mission command, kdy těm na nižší úrovni delegujete pravomoci a věříte jim, že se rozhodnou pro tu nejlepší variantu. Jinými slovy jim neříkáte každý detail, co chcete udělat, ale řeknete jim, jaký je váš velitelský záměr, a jakým způsobem ho splní, necháte už na nich.
Ukrajinci jsou oceňováni za svou flexibilitu, velký díl chvály si získal vrchní velitel ukrajinských vojenských sil Valerij Zalužnyj. Jsou úspěchy na bojišti výsledkem ověřených postupů bojové strategie NATO, které on sám studoval na Západě?
Určitě ano. To je pozitivní věc. Na druhou stranu v dlouhodobém horizontu Ukrajinci budou spíše učit nás, než my učit je. Mají praktický výcvik toho, jakým způsobem se vedou konvenční bitvy, což západní státy nedělaly od konce druhé světové války. V tomhle mají Ukrajinci náskok.
My jsme jim poskytli teorii, know how a nástroje. Ale oni aplikovali ty nástroje do praxe. Součástí naší dohody s Ukrajinci by proto mělo být, že za materiální pomoc nám poskytnou tyto cenné zkušenosti, aby profitovaly obě strany.
Čekal jste, že Ukrajinci budou schopni odrážet Rusy s takovou účinností? Existovaly k tomu nějaké náznaky z jejich studií?
To byl největší šok. Nechápu, jak si někdo na ruské straně mohl myslet, že se Ukrajinci zhroutí a nebudou se bránit. Nedávalo mi to nikdy smysl, protože Ukrajinci, které jsem potkal na různých vojenských pozicích, měli vlasteneckou, až mírně fanatickou mentalitu. Jakákoliv kapitulace pro ně nebyla přijatelná. Informace, které Rusové měli z ukrajinské armády, a zřejmě jich měli spoustu, jim rozhodně nedávaly reálný obraz, jakým způsobem ukrajinská mentalita skutečně funguje. Kdyby poznali ty ukrajinské důstojníky, které jsem poznal já, tak věřím, že by invazi neprovedli, protože by to vůbec nedávalo smysl.
Ukrajinci zavírají obklíčení Chersonu. Poprvé řeší, jak dobýt velké město |
Zmínil jste přebírání teoretických znalostí. Dokázal byste jmenovat nějakou ukrajinskou akci, která je podle vás jako z příručky?
Obecně ten způsob vedení boje, kdy Ukrajinci umožnili Rusům, aby postoupili na jejich území, čímž natáhli zásobovací linie a potom tyto linie ničili a znemožnili tak svým protivníkům jakýkoliv manévr, protože neměli zásoby: to je řekněme ukázkový případ, jak se má bojovat. Nestavět se proti protivníkovi čelem a nebojovat za jeho podmínek, ale napadat jeho slabá místa. A tou je v případě Rusů logistika.
Ukrajincům hrálo do karet, že jejich území je poměrně veliké, takže si mohli dovolit protivníka pustit poměrně daleko a nechat jej, ať roztáhne své síly. V Česku by něco takové nefungovalo, protože naše území je zkrátka příliš malé.
Sami Ukrajinci bojují na více místech současně. Nehrozí jim, že se ocitnou ve stejné pasti jako Rusové na počátku války, kteří vedli několik různých ofenziv naráz a tříštili tak své síly?
Ano, může to nastat. Ukrajinci mají výhodu, že pokud si oblast bojů představíme jako kružnici, tak operují vevnitř, zatímco Rusové operují podél vnějšího okraje, čímž se přirozeně jejich síly roztahují. Nicméně, ten ukrajinský postup je sice v posledních měsících poměrně dynamický, ale dá se předpokládat, že v určitý moment budou muset zpomalit, aby si doplnili zásoby a odpočinuli si. Do zimy se tak se určitě stane.
Mgr. Lukáš Dyčka, Ph.DV minulosti působil na Univerzitě obrany v Brně, kde vzdělával vyšší důstojníky AČR. Zároveň mezi lety 2014 a 2016 působil jako poradce na Ministerstvu obrany. Působil rovněž v NATO Defence College v Římě a v současné době pracuje na alianční Baltic Defence College v Estonském Tartu, kde vzdělává vyšší důstojníky ze států NATO a některých partnerských zemí. |
Jak právě zima ovlivní další situaci?
Záleží na tom, jaká bude, protože to samozřejmě může hrát svou roli v ochotě západních států dodávat Ukrajině zbraně a pomáhat s obranou. V zásadě bude počasí pomáhat spíše té straně, která se bude bránit. Pokud se vývoj na bojišti zásadně nezmění, tak to budou pravděpodobně Rusové. Pokud se Rusové pokusí chopit iniciativy a Ukrajinci se budou bránit, tak to bude pomáhat jim. Zima může zkrátka vést k zamrznutí konfliktu na současných liniích.
Jak hodnotíte výbuch na Kerčském mostě spojujícím Krym s pevninským Ruskem?
Byla to dobře provedená akce, bude mít nějaké dopady na zásobování ruských vojsk, ale rozhodně to není tak zásadní, dramatický moment, jako nám předkládají média. Jde o dobře odvedenou ukrajinskou informační operaci se správnou komunikační strategií směrem k Západu. Ukrajinci umí svoje úspěchy velmi dobře prodat. Je potřeba informace z ukrajinské strany prosívat, protože samozřejmě usilují o to, abychom viděli věci tak, jak chtějí oni. A vlastně nám ukazují i věci tak, jak i my je chceme vidět. Neříká to moc o realitě, ale o tom, jak dobrý příběh dovedou napsat.
Sabotážní majstrštyk. Experti obdivují dokonalost úderu na Kerčský most |
Není též ruské odvetné bombardování ukrajinských měst takovou zprávou, která sama o sobě nemá podstatný strategický význam?
To určitě je. Zároveň je to typická, normální ruská reakce. Ve chvíli, kdy protivník eskaluje, tak vy musíte taky, musíte taky, abyste ukázali, že nejste pozadu. Je to zpráva domácímu publiku, ale i tomu západnímu. Je to též zpráva určená ukrajinské populaci, která se bombardování dotýká nejvíce. Z množství pozornosti, kterou údery vysloužily, se dá předpokládat, že to mělo efekt na ukrajinskou morálku. Určitě to Ukrajincům na náladě nepřidalo.
Mohl by Kreml využít závazek k ochraně Krymu, který zaujímá v ruském podvědomí mnohem významnější pozici než třeba Donbas, k další mobilizaci či dokonce k ospravedlnění použití jaderných zbraní?
Další vlna mobilizace je logický krok, který nastane tak jako tak. Je to normální, Ukrajinci mobilizovali v několika vlnách. Nemůžete hned mobilizovat úplně všechny, je to klasický postup. Nemáte dost velitelů, instruktorů, materiálu a podobně.
Já si dlouhodobě myslím, že hrozí použití jaderných zbraní. Důkazem je velká pozornost, kterou tomu západní státy a Američané věnují, a závažnost signálů, které vysílají. To nutně neznamená, že ty jaderné zbraně budou použity. Ukazuje to ale, že o tom ruská strana musela vážně uvažovat jako o jedné z možností, která byla na stole.
Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se Ukrajincům dařilo velmi dobře a byla by šance, že osvobodí všechna okupovaná území a dokonce tak přímo ohrozí stabilitu ruského režimu, pak v takové chvíli onen režim nemá co ztratit a použití jaderných zbraní je jediná racionální volba, kterou režim má. Buď to, nebo svržení, které v případě ruských elit nese riziko úplné likvidace.
Pokud by došlo k této situaci, co by měl Západ dělat? Jaký by byl pravděpodobný scénář?
Francouzský prezident Emmanuel Macron už uvedl, že by jaderné zbraně nepoužil. Zřejmě to platí i pro ostatní státy. Koneckonců, omezený jaderný úder ze strany Západu je možná i něco, co by Moskva nakonec mohla využít k mobilizaci populace, a to asi také nechceme.
Je proto třeba tlačit na odstrašení Ruska od jejich použití. Strategie se ale zatím formuje a obávám se, že komunikace mezi Západem a Ruskem nefunguje. My už jsme odstrašovali Rusko před útokem na Ukrajinu a Moskva stejně provedla invazi. To, co děsí nás, nemusí nutně platit pro Rusy.
Ruská vojska na Ukrajině mají nového velitele. Očekáváte nějakou změnu? Jsou ruské vojenské struktury vůbec schopné se přizpůsobit situaci na bojišti?
Nového velitele znám jen z mediálních zpráv, takže se necítím kompetentní jej hodnotit. Rusové se ale samozřejmě učí. Každá strana, pokud není úplně hloupá, se učí. Rusové jsou teď určitě chytřejší než na začátku konfliktu, naučili se čelit některým ukrajinským taktikám. Rozhodně nelze Rusy považovat za neschopné hlupáky, kteří by nebyli schopni se poučit z válečných lekcí. Vojáci, kteří přežili doteď, jsou určitě zkušenější. Nejhorší, co můžeme udělat v jakémkoliv konfliktu, je podcenit nepřítele.
21. září 2022 |
