Psal se srpen 1991 a Rusové zažívali jeden z mála okamžiků ve svých dějinách, kdy se v masovém měřítku postavili za demokracii. Desetitisíce obyvatel Moskvy se tehdy vyhrnuly do ulic a demonstrovaly proti pokusu o puč zorganizovanému zastánci tvrdé linie v řadách komunistické strany.
Centrem konfrontace se stal Bílý dům, sídlo Nejvyššího sovětu, který bránili odpůrci puče pod vedením Borise Jelcina. Osudového 21. srpna na zabarikádovaný tunel vedoucí k monumentální budově z bílého mramoru udeřila kolona obrněnců 2. tamanské motostřelecké divize.
Kapitán Sergej Surovikin, veterán specnazu z Afghánistánu, nejdříve nechal vypálit varovné výstřely. Dočkal se však jen spršky kamenů a lahví. Čtyřiadvacetiletý velitel tedy dal rozkaz k útoku a obrněnce se začaly tlačit do tunelu. Výsledkem byli tři mrtví.
„Sergej Surovikin je vlastně dřevorubec, který ukradl celý les,“ okomentoval jeho nedávné povýšení protikorupční aktivista Leonid Volkov.