Oficiální tisková agentura Nová Čína uvedla, že zemřel na leukémii a selhání mnoha orgánů. Krátce po oznámení o úmrtí exprezidenta se webové stránky agentury z barevné verze přepnuly do černobílé.
„Smrt soudruha Ťiang Ce-minga představuje nesmírnou ztrátu pro naši stranu, armádu a lid,“ napsala ve společném dopise národu čínská komunistická strana, parlament, vláda a armáda. Ťianga dokument označuje za „vynikajícího vůdce, významného marxistu, státníka, vojenského stratéga, diplomata a osvědčeného komunistického bojovníka“.
Přivedl Čínu do Světové obchodní organizace (WTO) a umožnil soukromé podnikání. Za hranicemi ovšem Ťiang Ce-minovi zůstala nálepka tvrdého autoritářského vůdce.
Nenápadný obličej, brýle s tlustými tmavými obroučkami, téměř žádné charisma. Všedním zevnějškem nijak nepoutal pozornost. Třináct let ale vládl pětině lidstva. Na svém vrcholu byl současně prezidentem, generálním tajemníkem strany i šéfem armády.
Kormidlo opouštěl s pověstí ekonomického reformátora, který přivedl Čínu do Světové obchodní organizace a povolil soukromé podnikání. Za hranicemi ovšem Ťiang Ce-minovi, který se narodil 17. srpna 1926, zůstala nálepka tvrdého autoritářského vůdce, pro nějž byl ekonomický rozvoj důležitější než lidská práva.
Vymazali masakr z historie. Mladí Číňané zapomínají na náměstí Nebeského klidu |
Vedení Číny se Ťiang ujal po krvavém potlačení povstání na pekingském náměstí Tchien-an-men v červnu 1989. Zásah sice podporoval, ale přesto si získal značné sympatie, když jako tajemník šanghajského výboru strany nedbal instrukcí z Pekingu a odmítl proti dalším demonstrantům v Šanghaji použít násilí.
Zvolení poměrně neznámého starosty Šanghaje Ťiang Ce-mina do nejvlivnější funkce generálního tajemníka komunistické strany v roce 1989 bylo překvapivé a bylo vnímáno jako přechodné.
Ve vrcholné politice téměř neznámého starostu Šanghaje si tehdy jako svého nástupce vybral architekt čínské ekonomické reformy Teng Siao-pching, ještě nadlouho faktický vládce země. V čele komunistické strany Ťiang v červnu 1989 nahradil sesazeného generálního tajemníka Čao C’-janga, který doplatil na své slzy na náměstí Tchien-an-men.
Zadání velkého reformátora splnil na výbornou
Zajistil zemi ekonomický rozvoj a stabilitu. Za jeho vlády zažila Čína své nejdelší období hospodářského růstu, vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO) a získala právo pořádat olympijské hry v roce 2008. Komunistickou stranu otevřel všem sociálním skupinám včetně soukromých podnikatelů. Stinnou stránkou urychleného vývoje bylo ale například prohloubení propasti mezi chudými a bohatými.
Ťiang Ce-minův postoj k problematice lidských práv byl přinejmenším dvojznačný. Ke studentským protestům v 80. letech se stavěl s pochopením i výtkami. V 90. letech bránil potlačení demonstrace na náměstí Tchien-an-men: „Pokud by čínská vláda neprovedla rozhodná opatření, nemohli bychom dosáhnout stability, kterou zažíváme nyní“. Za jeho vlády byly nadále utlačovány náboženské i etnické menšiny, Ťiang zakázal například náboženskou skupinu Fa-lun-kung.
Dožijete se demokracie, sliboval
Ačkoliv nastoupil v roce 1989 jako přechodný vládce, udržel se u moci více než desetiletí. Překvapil na čínské poměry liberálním smýšlením, manévrovacími schopnostmi a schopností dohody. Hodně cestoval a v zahraniční politice se mu dařilo. Ačkoliv mu chybělo charisma, okouzloval svou znalostí angličtiny.
V roce 1998 Ťiang řekl, že demokracie by v nejlidnatější zemi světa měla být zavedena v průběhu příštích 50 let. „Čína bude v polovině 21. století od základu přeměněna v moderní, mocný, demokratický a civilizovaný socialistický stát,“ prohlásil Ťiang před představiteli čínské komunistické mládeže.„Budete v mém věku, až se to stane,“ slíbil jim čínský prezident tuto vidinu. Tehdy mu bylo 72.
Ťiang představoval třetí generaci ve vedení
Po Mao Ce-tungovi a Teng Siao-pchingovi. I jeho zásluhou bylo předání moci po Tengově smrti v roce 1997 klidné, stejně jako jeho vlastní postupný odchod do pozadí. Už v listopadu 2002 a v březnu 2003 předal Ťiang svému nástupci Chu Ťin-tchaovi předsednictví strany a státu. Po vzoru Teng Siao-pchinga si tehdy ponechal vedení obou Ústředních vojenských komisí, a tím vliv na zahraniční a vojenskou politiku. Toho se vzdal definitivně v březnu 2005 a jako první z čínských vůdců tak skutečně odešel do důchodu.
Ťiang Ce-min se narodil v Jang-čou v provincii Ťiang-su. Podle čínské tradice byl po smrti svého strýce, komunistického spisovatele, který zahynul v boji, adoptován jeho ženou, a stal se tak potomkem mučedníka. Vystudoval strojní inženýrství v Šanghaji. Mluví anglicky, rusky, trochu japonsky a rumunsky. K jeho zálibám patří zpěv a hra na klavír, psaní básní a malování.
V posledních letech se spekulovalo o jeho zdravotním stavu, v červenci 2011 odvysílala hongkongská média zprávu, že Ťiang zemřel. Podle zdrojů agentury Reuters tehdy Ťiang po srdeční příhodě ležel v pekingské vojenské nemocnici na intenzivní jednotce. V říjnu téhož roku se však po dlouhé době objevil na veřejnosti.
