Každý z chlapců dostal před vynášením celoobličejovou kyslíkovou masku, která seděla přesně na jejich tváře, aby se předešlo riziku, že by jim při přemisťování v tunelech jeskyně mohla spadnout. Někteří z potápěčů potvrdili BBC, že jim zároveň byla podána sedativa, aby se předešlo tomu, že by během průchodu temnými a úzkými chodbami dostali záchvat paniky.
Každý byl při cestě ven připoután k jednomu ze záchranářů a také uložen do nosítek, na kterých je přenášeli.
Dostat se k místu, kde byli chlapci schovaní před zaplavenými chodbami a potom se zase vymotat z jeskynního komplexu ven, bylo vyčerpávající i pro zkušené potápěče. Cesta zahrnovala chůzi, brodění se vodou, lezení po kluzkých kamenech, a potápění.
„Tohle byla nejtěžší operace, jakou jsme kdy podstoupili. Voda postupně stoupala, každý krok byl riskantní. Sotva jsme viděli své vlastní ruce a to ještě jen na krátkou vzdálenost. Navíc některé kameny v úzkých chodbách byly velmi ostré, což dělalo potápění ještě nebezpečnější,“ popisoval cestu za chlapci jeden z thajských potápěčů Narongsuk Keasub.
Ten patřil do skupiny těch, kteří roznášeli do chodeb jeskyně lahve s kyslíkem, aby evakuace proběhla co nejlépe. Při pomáhání s ostatními kolegy se neubránil myšlenkám na vlastní děti. „Jako otec jsem byl plný emocí. Každý z nás cítil ten pocit, jako by v jeskyni byly uvězněny naše vlastní děti,“ dodal Keasub.
První záběry chlapců z nemocnice
Záchranáři přesné místo pobytu chlapců a jejich trenéra objevili v ohromném jeskynním komplexu až po devíti dnech pátrání. Do té doby zřejmě skupinka přežila díky pití vody ze stěn jeskyně. A také jídlu, které měli s sebou díky tomu, že chtěli vycházkou do jeskyně oslavit narozeniny jednoho z nich.
V současnosti je všech dvanáct zachráněných chlapců ve věku 11-16 let a jejich trenér do dohledem personálu v nemocnici, kde dostávají vitaminy a další potřebné živiny. Média už zveřejnila i první záběry z nemocnice.
