Zakladatel banky Credit Suisse. Stavitel Gotthardské železnice, nejkrásnější rychlíkové trati světa. Vizionář přezdívaný král Alfred, jehož nedocenitelný vliv na švýcarskou společnost předminulého století dnes reprezentuje monumentální bronzová socha před curyšským nádražím.
Na pověsti Alfreda Eschera (1819 – 1882) jako otce moderního Švýcarska se ovšem nyní objevily skvrny. Nedávno zveřejněná historická studie ukázala, že dynastie Escherů vlastnila na Kubě kávovou plantáž, na které pracovalo asi osmdesát otroků. Sám železniční velikán se prý podílel na jejím prodeji.
Na curyšské radnici kvůli tomu vznikla komise zabývající se otázkou, nakolik je Escherova socha problematická. Někteří aktivisté za práva menšin mají jasno: pomník musí zmizet.
„Osoba, která se podílela na otrokářství, nemůže být součástí našeho městského prostoru,“ řekla britskému listu Yuvviki Diohová, členka protirasistického kolektivu BIPOC.WOC.
Socha by podle ní měla být přemístěna do muzea a opatřena cedulí vysvětlující historický kontext. „Nejde o to, abychom na tuto figuru našich dějin zapomněli, ale aby bylo absolutně jasné, že rozvoj Curychu a Švýcarska si vyžádal velmi vysokou cenu,“ dodává aktivistka působící jako asistentka na místní univerzitě.
Nová generace historiků
Nejde jen o Eschera. Švýcarsko sice nikdy žádné kolonie nemělo, v posledních letech však začalo řešit svůj díl viny na koloniální minulosti Západu. Nové generace historiků prokázala, že více než 170 000 Afričanů bylo do Ameriky zavlečeno na lodích, na jejichž plavbě měly finanční podíl švýcarské firmy a instituce.
Město Bern bylo dokonce v jednu chvíli největším akcionářem britské otrokářské společnosti South Sea Company. Svůj díl viny nese i textilní průmysl, který stál na začátku industrializace alpské země. Potištěné kartouny ze Švýcarska se vyvážely do západní Afriky a za utržené peníze se na místě rovnou nakupovali otroci.
 |
„Naši předkové se dostávali do styku s otrokářstvím při různých příležitostech. Dohledali jsme vojáky, kteří sloužili na otrokářských lodích, majitele plantáží, úředníky, kněze i jednoho kaplana v americké občanské válce,“ vypočítává historik Marcel Brengard. Podařilo se zdokumentovat i případy, kdy si rodák z Bernu či Curychu vracející se ze světa přivezl domů černocha.
„Švýcarsko bylo součástí transatlantického otrokářského systému a my potomkům jeho obětí dlužíme odškodnění,” míní historik a aktivista Hans Fässler, který se nyní švýcarské úřady snaží dotlačit k reparacím za historické křivdy.
Nesmíme zavírat oči
Nová vlna historického bádání dostala výrazný podnět letos v létě, kdy Amerikou otřásla vražda George Floyda a následné masové protesty proti rasismu a policejnímu násilí. Demonstrace přeskočily i na druhou stranu Atlantiku a nevyhnuly se ani Švýcarsku.
V polovině června protestovaly v Curychu či Ženevě tisíce lidí na podporu hnutí Black Lives Matter. Podle nich lidé jiné barvy pleti čelí každodenní diskriminaci: častěji je kontroluje policie, nemohou dosáhnout na kvalitní práci či bydlení. „Ve Švýcarsku existuje mnoho skrytého, institucionálního rasismu,“ prohlásila před desetitisícovým davem v Curychu Yuvviki Diohová.
Spolu s demonstracemi se do Švýcarska přenesla i kulturní válka o pomníky a místní názvy. Aktivisté například požadovali přejmenování čtyřtisícovky Agassizhorn, pojmenované na počest biologa a geologa Louise Agassize, který se podobně jako řada akademiků 19. století klonil k vědeckému rasismu. I do zahraničních médií pak pronikl spor o tradiční dezert jménem „Mohrenkopf“ (hlava mouřenína).
Hlava mouřenína najednou vadí. Švýcaři stahují z obchodů nekorektní zákusky |
Zdá se, že úřady hlasu ulice naslouchají. Starostka Curychu prohlásila, že největší švýcarské město se musí ke svému podílu na otrokářství postavit čelem. „Chceme prozkoumat, jak toto téma můžeme odpovídajícím způsobem zviditelnit ve veřejném prostoru,“ uvedla Corine Mauchová.
„Přestože jsme žádné kolonie neměli, kolonialismus je součástí naší společné historie. Nesmíme před tím zavírat oči,“ míní sociální demokratka, která v čele radnice stojí už jedenáct let.
