Před třemi lety, kdy do Evropy začal proudit příliv migrantů, vítali mnozí evropští lídři uprchlíky s otevřenou náručí. Avšak ve chvíli, kdy začala migrační krize Evropě přerůstat přes hlavu, a stala se tak živnou půdou pro populistické a extremistické strany, pustili se Evropané do hledání všemožných způsobů, jak migrační vlnu zpomalit.
A částečně přenechali řešení krize jiným státům. Mimo jiné i těm, které jsou na štíru s lidskými právy. Tento přístup částečně zafungoval. Počet migrantů, kteří přicházejí do Evropy, se od roku 2016 snížil na polovinu. Ale morální cena, kterou Evropa zaplatila, je vysoká, píše The New York Times.
Na východní hranici Súdánu, která je jednou z nepoužívanějších migračních cest do Evropy, hlídkují jednotky známé pod názvem Rapid Support Forces (R.S.F.). Její vůdci jsou obžalovaní z válečných zločinů a její důstojníci byli nedávno obviněni z mučení migrantů. Tato hraniční stráž nepřímo pracuje pro zájmy Evropské unie. „Někdy mi to připadá, jako bychom hlídali jižní hranice Evropy,“ okomentoval situaci jeden z policistů, poručík Samih Omar.
„Evropa sleduje vlastní cíle“
Spolupráce mezi Evropou a Súdánem sice není tak jasná jako například ta, která probíhá mezi Evropskou unií a Tureckem, přesto se však jisté podobnosti najít dají. Matematika je to jednoduchá. Evropa chce ochránit své hranice a Súdán chce ukončit léta izolace od Západu.
V rámci takzvaného Chartúmského procesu vede Evropa rozhovory o migraci s africkými zeměmi a v Chartúmu, hlavním městě Súdánu, se chystá vybudovat centrum pro spolupráci v boji proti pašování lidí. Co se týče peněz, súdánská vláda nedostala od Evropy nic. Různé nezávislé charity, vzdělávací programy a nevládní nadace v Súdánu však dostaly z evropských peněz 106 milionů euro.
„Stále uplatňujeme proti Súdánu sankce,“ uvedla mluvčí Evropské unie Catherine Rayová s odkazem na zbraňové embargo, které Unie na Súdán uvalila. „Nepovzbuzujeme Súdán v brzdění migrace. Chceme jen, aby ji bezpečně a důstojně zvládl.“
Ahmed Salim, ředitel jedné ze súdánských nevládních organizací, která obdržela evropské peníze, si myslí, že Evropa dotacemi sleduje vlastní cíle. „V Evropě nechtějí, aby migranti přecházeli přes Středozemní moře. Musíme však přiznat, že Evropské země dělají aspoň něco proto, aby chránily běžence. Jejich peníze přispěly ke zlepšení situace migrantů, kteří v Súdánu žádají o azyl.“
Spolupráce s ďáblem
Kritici evropsko-súdánské spolupráce namítají, že se evropští lídři spoléhají na súdánské bezpečnostní složky i přes to, že OSN obvinila jejich vůdce z válečných zločinů v Dárfuru, kde měli na svědomí útoky na civilisty.
Súdánci bičují vzpurné uprchlíky, zlobí se europoslanci a zvažují postih |
Evropští úředníci sice mají přímý kontakt pouze se súdánskou imigrační policií, ale koordinační centrum v Chartúmu, které zaměstnává policisty ze Súdánu a některých evropských zemí, například z Británie, Francie nebo Itálie, se částečně spoléhá na informace a podporu R.S.F.
Evropští úředníci zastávají názor, že otevření základny v Chartúmu povede k lepší spolupráci v boji proti pašování lidí. Súdánské bezpečnostní složky ale v minulosti právě na pašování lidí vydělávaly. Od pašeráků si braly část výdělků a jednotky R.S.F se dokonce na pašování lidí samy podílely.
Šéf súdánské imigrační policie, generál Dhia, však tvrdí, že se jedná o prohřešky jednotlivců, nikoliv celé jednotky. Súdán je podle něj efektivním partnerem Evropy v boji proti nelegální migraci.
Súdánští policisté v Evropě
Spolupráce Evropy a Súdánu však sahá ještě dál. Belgie, Francie a Itálie povolily súdánské policii operovat na svém území, aby uspíšili deportace neúspěšných súdánských žadatelů o azyl. Oficiálním úkolem súdánských policistů je pouze identifikovat súdánské občany. Jsou však známy i případy, kdy súdánští policisté směli vyslýchat Súdánce bez přítomnosti evropských úředníků.
Ve výsledku bylo za posledních 18 měsíců z Belgie, Francie a Itálie deportováno 50 súdánských žadatelů o azyl. Redaktoři The New York Times následně sedm z nich vyzpovídali a ukázalo se, že čtyři lidé byli po návratu do Súdánu mučeni.
Jedním ze zpovídaných byl disident, který podle svých slov dostával elektrické šoky a dozorci ho bili železnou tyčí. „Před deportací jsem říkal francouzským policistům, že nás po návratu domů zabijí. Ale oni mi nerozuměli,“ uvedl muž, který byl po převozu do nemocnice z vězení podmínečně propuštěn.
Strach z migrace Afričanů je mediální bublina, řekl v Rozstřelu Šebek:
8. března 2018 |
