Lelje Avdicové bylo devět, když došlo k srebrenickému masakru. Několik členů její rodiny srbské jednotky zabily, ona přežila. I přesto se v roce 2011 do Srebrenici přestěhovala. Nastoupila do místní školky jako vychovatelka. Rodiče srbských dětí, ale podepsali petici, ve které byli proti tomu, aby jejich potomky vychovávala žena v hidžábu.
„Připomnělo mi to, jak jsem byla nucena odejít v roce 1995. Odehrálo se to skoro stejně,“ řekla Avdicová listu Balkan Insight . Chtěla z města odejít, nakonec se rozhodla zůstat. Cítí se v něm bezpečně, ačkoliv, stejně jako další bosenští muslimové, kteří se do města navrátili, si stěžuje na systematickou diskriminaci.
Bosenští muslimové (Bosňáci) se se znepokojením dívají na projevy srbského nacionalismu. Stěžují si, že někteří Srbové ze svých aut pouštěli nahlas četnické (četnici byli příslušníci srbských národních paravojenských sborů, pozn. red.) písně během lednových tradičních oslav pravoslavných vánoc.
Starosta Mladen Grujičič, první nebosenský starosta zvolený po válce, tvrdí, že k takovým událostem prostě v Srebrenice dochází. „Když starosta byl Bosňák, byly tu kolony aut s bosenskými vlajkami, písněmi a vyřváváním,“ prohlásil.
Grujičič patří mezi Srby, kteří odmítají označovat masakr v Srebrenici za genocidu. Vůdce bosenských Srbů a současná hlava bosenského státu Republika srbská Milorad Dodik obviňuje Západ a bosenské muslimy, že masakr zinscenovali, aby mohli démonizovat bosenské Srby.
The youngest victim of the genocide enacted against the Bosnian Muslims in Srebrenica was a two-day old baby girl, Fatima Muhić.
The oldest victim of the genocide enacted against the Bosnian Muslims in Srebrenica was Saha Izmirlic who was born in 1901.
#Srebrenica25 https://t.co/8L73nLDHlx
Republika srbská je jednou ze tří entit, které díky Daytonské mírové dohodě z roku 1995 tvoří Bosnu a Hercegovinu. Kromě ní je to ještě Federace Bosny a Hercegoviny a společně spravovaný Distrikt Brčko.
Podle předsedy Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Carmela Agiuse vláda Republiky srbské cíleně vštěpuje srbským dětem svou vlastní verzi událostí a učí je popírat genocidu.
Velké pobouření u potomků obětí masakru vzbudila nástěnná malba bývalého velitele bosenskosrbské armády Ratka Mladiče. „Naneštěstí, v Srebrenice často vidíme plakáty a nástěnné malby věnované vrahům našich otců,“ sdělila pětadvacetiletá Dženana Salihovičová webu The Balkan Insider. Sama fotku svého otce zabitého srbskými jednotkami viděla až v roce 2000, pět let po jeho smrti.
The continuous glorification of war criminals responsible for the Bosnian genocide unfortunately continues to prevail throughout the entity of Republika Srpska.
In a few weeks, it will be 25 years since the genocide in Srebrenica and yet murals to Ratko Mladić still exist. https://t.co/qrZGKqPnxt
Ani čtvrt století po vraždění ve Srebrenici se nepodařilo všechny oběti identifikovat. Na hřbitově na okraji Srebrenice v sobotu pohřbí dalších osm bosenských mužů a chlapců.
Co se ve Srebrenici stalo
Srbští vojáci pod vedením generála Ratka Mladiče začali útok na enklávu o rozloze 150 kilometrů čtverečních 6. července 1995 raketovým ostřelováním. Z obavy před leteckými útoky NATO Srbové postupovali pomalu. Nálety ale nepřišly a do srbských rukou navíc padlo 30 Nizozemců, kteří sloužili na předsunutých hlídkových postech. Krátce před pádem města letouny aliance nakonec zaútočily, další bombardování, které mohlo změnit situaci, bylo ale odvoláno poté, co Srbové pohrozili zabitím zajatých vojáků.
Srbské jednotky vstoupily do samotném města od jihu kolem čtvrté hodiny odpoledne 11. července 1995. Většina obyvatel Srebrenice, hlavně ženy a děti, se v té době soustředila u základny vojáků OSN ve vsi Potočari severně od města. Podle odhadů se zde tísnilo až 30 000 lidí, mezi nimiž byla jen asi tisícovka mužů. Právě z nich se o několik desítek hodin později staly první oběti vraždění. Podle svědků Srbové mnohé z nich na místě zastřelili, další odvezli.
This week marks 25 years since the genocide in Srebrenica where over 8000 Muslim men and boys were systematically killed because of their identity.
This memorial week, and every other day of the year, we remember and honour those killed and those that survived.
#Srebrenica25 https://t.co/vJypqiNu4j
Muži, vojáci i civilisté, doprovázení asi desítkou žen z významných srebrenických rodin, se pak kolem půlnoci na 12. července vydali na cestu přes hory do Tuzly. Ze zhruba 13 000 lidí se jich ale do cíle více než padesátikilometrového pochodu dostala jen třetina. Během cesty se kolona několikrát střetla se srbskými jednotkami. Část lidí zahynula, mnoho vyčerpaných uprchlíků ale Srbové zajali. A brzy zavraždili, a to - jak se později prokázalo - podle předem připraveného plánu.
Vídáme na ulici vrahy. Pozůstalým ze Srebrenice vadí viníci na svobodě |
Za účast na masakru odsoudily soudy v Bosně, Srbsku i v Haagu desítky lidí. Až na 20 let skončili ve vězení členové srbské polovojenské jednotky Škorpioni, kteří byli postaveni před spravedlnost poté, co se záznam činu dostal v roce 2005 na obrazovky. Muži považovaní za hlavní strůjce genocidy - Ratko Mladić a někdejší bosenskosrbský prezident Radovan Karadžić (zatčen v roce 2008 v Bělehradě) - se dostali před Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY).
Loni v březnu Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (nástupce ICTY) vyměřil Karadžićovi i za Srebrenicí doživotí. Na definitivní verdikt čeká Mladić, v první instanci odsouzený též na doživotí. Někteří lidé, kteří jej blíže poznali, přitom tvrdí, že masakr nepřímo způsobila i sebevražda jeho dcery. Studentka medicíny Ana si vzala život v březnu 1994 otcovou pistolí, když se prý dozvěděla o jeho roli v etnických čistkách. A Mladić se po její smrti zatvrdil.
