Tvůrci populární satirické stránky své tváře skrývají pod plátěnými taškami a trvají na tom, že nezmíníme ani jejich křestní jména. Vystupují tak pod přezdívkami, jež jim kdysi dali fanoušci – Bufeťák, Starý admin a Korytnačiak – což mimochodem naznačuje, s jakou nadsázkou je třeba brát i samotný rozhovor.
Jen na Facebooku vás sleduje přes 400 tisíc lidí, další statisíce na Instagramu. To je velká fanouškovská základna. Napadá vás někdy, že se díky vašim vtipům z některých politiků stávají tak trochu maskoti? Lidé je sice nebudou volit, ale vlastně je mají docela rádi. Typickým příkladem je „Kapitán“ Andrej Danko, ze kterého si tak často děláte legraci.
Bufeťák: Kdyby to tak bylo, Andrej Danko už je dávno prezident a v parlamentních volbách by neměl jen těch pět procent, které má navíc jen díky tomu, že se spojil ještě s dalšími lidmi. Myslím si, že ho časem nahradí Republika nebo jiná národovecká strana. Marian Kotleba by zase byl podruhé županem v Banskobystrickém kraji anebo rovnou prezidentem.
Korytnačiak: Asi je to tak, že karikatura zvýrazňuje jejich vlastnosti a lidé si je pak snáz zapamatují. Mají Danka za maskota, i my ho máme za maskota, ale toho ze sebe primárně dělá sám. My jen reagujeme na to, co se děje. Když kolem roku 2016 začal vést SNS po Jánu Slotovi, byl ještě hvězda. Fešák, relativně mladý... Možná se z něj stal maskot i díky nám, ale nevím co s tím.
Slovenská politika, alespoň při pohledu z Česka, často vypadá jako úplný bizár. Je opravdu taková, anebo z ní ten bizár jen děláte?
Bufeťák: Teď nevím, jestli se nemám urazit (smích). Reálně je to špatné. Dnes už často stačí jen sdílet zprávy. Stačí sdílet iDNES, když to dáte do kupy, a můžeme se stydět, jak nás svět vidí. Nevím, kam to politici chtějí dotáhnout. Ale oni nemyslí dopředu, jen to před sebou tlačí.
Korytnačiak: Jednoznačně to je bizár. Když se podíváme na historii našich vtipů, z velkého procenta je tvoří pouhé události bez toho, abychom je nějak komentovali. Občas stačí jen titulek a už je to vtip. Během vlády Igora Matoviče jsme si často říkali, že už vůbec nemusíme vymýšlet vtipy. Samotný jeho Facebook byl vtip za vtipem, stačilo jedno vystoupení před kamerou, gesto, slovo, cokoliv. Třeba jeho slavné „one time, next time“.
Bufeťák: A to řekl před celým světem! Ale není to tak, že bych si řekl „udělám vtip, protože mě ten a ten politik naštval“. Mě politici neštvou, já je mám rád! Aspoň máme ten obsah a třímilionový dosah. Starý admin: Je to stockholmský syndrom.
Dobrú noc (Televízia TA3)
Hádáte se někdy kvůli svým vtipům?
Bufeťák: Někdy ano, ale to je normální. My si to vyříkáme, nedusíme to v sobě, a jedeme dál. Už je to jiné, než když jsme měli čtyři tisíce nebo čtyřicet tisíc followerů. Musíme nad vtipy přemýšlet – co použijeme, co pustíme mezi lidi a jaké v tom budou informace. Dnešní svět už je tak popletený, že to lidé často berou vážně. Například jsme udělali něčí „fejkový“ status, ale vypadal reálně, takže jsme radši napsali „pozor, toto už je satira“.
Sice lidem explicitně neříkáte, koho by měli volit ani koho volíte vy, ale je zřejmé, že Ficovi voliči asi nebudete. I fanoušci vám občas vyčítají, že si neděláte legraci z „progresivců“. Přemýšlíte někdy nad tím, jestli je vaše tvorba vyvážená?
Bufeťák: Občas mi to někdo napíše a já vždy odpovídám, ať takový vtip udělá sám. Jsme založení na tom, že nám vtipy posílají lidé. Tak ať udělají o Progresivním Slovensku něco, co bude mít pointu a nebude to prvoplánový útok. Jenže v téhle straně nikdo neříká, že máme mluvit „slovanskou angličtinou“. Ale i o nich sem tam něco máme. Například po volbách v roce 2020 jsme se jim pořád smáli.
Nefeť pleseň, chskym či stožár. Kapitán Danko je bezedná studnice vtipů |
Korytnačiak: Ano, tehdy se spojili do koalice a podle slovenských zákonů potřebovali sedm procent hlasů, aby se dostali do parlamentu. Jenže dostali jen 6,96. Byla to bizarní situace, ze které jsme dokázali vyrobit spoustu vtipů. A tehdy začali být nervózní i oni. Nadávali nám, že nás zaplatil šéf SaS Richard Sulík, protože na to nebyli zvyklí. Nejjednodušeji se dají dělat vtipy z hloupých lidí a o hlouposti, z nudných průměrných politiků si prostě neuděláš srandu. Nejde o to, že bychom byli voliči Fica nebo někoho jiného.
Například když za minulé vlády dělal bordel Igor Matovič, říkal jsem si, že už se nic horšího stát nemůže. I když jsme teoreticky mohli mít k jeho prozápadnější vládě blíž, stejně jsme vyzdvihovali každou hloupost, kterou udělali. A teď zase žijeme v éře Roberta Fica. Pokud někdy přijde vláda Progresivního Slovenska, je pravděpodobné, že tam budou mít tupce, kteří budou velmi dobrými objekty. Ale podle mě se to nestane.
Bufeťák: Na Igora Matoviče během korony nadávali úplně všichni, takže i našim vtipům se smáli všichni. Dodnes je v průzkumech nejméně důvěryhodný politik. Ale lidé nám nenadávají. Někteří se sice tváří hrozně naštvaně, ale ve skutečnosti se smějí i oni. Říkají, že aspoň jeden vtip se nám podařil.
Ve své tvorbě většinou reagujete na aktuální situaci, což znamená, že musíte mít neustálý přehled o tom, co se zrovna děje. Přiznám se, že i já dost informací vidím nejdřív u vás. Dnes tu se mnou sedíte tři, celkem jste čtyři. Náměty vám posílají také fanoušci. Jak tedy funguje Zomri a jak velký podíl tvoří váš vlastní obsah?
Korytnačiak: Bufeťák je ten, co celý den visí na zprávách a televizních debatách, i selektování vtipů od fanoušků dělá primárně on. My ostatní máme svou práci. Jeden dělá v médiích, jeden pro korporát a poslední je na volné noze.
Bufeťák: Pro mě to je full time job a musí být, protože je to živý organismus a musím se o něj starat. Ale já jsem sekretářka, žádný influencer. Třídím, co nám lidé posílají. Musím vybrat, co se hodí a co ne. Vlastního obsahu už je dost málo. Sedmdesát procent je od lidí a pořád to stoupá. Ale z těch sedmdesáti procent jsou dvacet procent jen zprávy z médií. Je to hrozné, občas se podívám na nějaký dokument, třeba Od Fica do Fica. Vždy, když slyším hymnu, představuju si, jak asi bude vypadat dokument, který časově sesbírá poslední roky. Zase z toho budu mít úzkost. Ale vlastně mě to i nabíjí, protože vidím, že je potřeba něco dělat. Zlo a hloupost nezastavíš, ale aspoň ať remizuje, ať se to trochu zbrzdí. Takový je svět, stačí se podívat do Ameriky. I vás to čeká. Ale možná se ze Slovenska poučíte.
Své tváře skrýváte, byť upozorňujete, že vaše identita už úplně neznámá není. Proč si tedy pořád nasazujete ty tašky?
Korytnačiak: Protože nejsme influenceři, nejsme ony tváře, které vymýšlejí vtipy. Třeba TMBK je vymýšlí sám. Bufeťák: My nikoho nezajímáme. Těžko někoho zaujmu, aby ode mě koupil kolagen (smích). Korytnačiak: S velkým nadhledem řekněme, že to reprezentuje i fakt, že adminem Zomri je na Slovensku každý z nás. Je tam ten vyšší princip, svou úlohu má i marketing, je to už naše značka. Ale lidi vlastně neví, kdo jsme, protože to nikoho nezajímá.
Bufeťák: Naše jména se dostala ven asi před šesti lety. Je to uzavřená věc, už to neřešíme. Ale tašky jsme si nechali. Vzniklo to náhodou na našem prvním videorozhovoru v Hospodárských novinách, kdy jsme přemýšleli, co si dáme na hlavu. I naše přezdívky Bufeťák a Korytnačiak nám tehdy vymysleli fanoušci a my si je přivlastnili. Korytnačiak: Bylo to takové komické, protože jsme nebyli připravení ukázat se veřejnosti, chtěli jsme nějak zachovat anonymitu a zároveň jít na kameru. Já jsem měl u sebe jakousi poloprůhlednou igelitku...
„Staneš se politikem, staneš se ko*otem“
Zomri je na Slovensku legenda, ale vás samotných se jeho sláva přímo nedotýká. Nebývá vám to líto?
Korytnačiak: Tak Bufeťák na to pár žen sbalil. I tu současnou (smích). Bufeťák: Ta mě zabije, až si to přečte (smích). Občas ano, ale vždyť nás vidíš. Koktáme, máme ADHD a jsme nesoustředění. Na byznys musíš být připravený. Starý admin: Nedávno jsme slyšeli pěknou větu – Známe své místo. Bufeťák: Ano, známe své místo a nechceme tancovat v Let’s dance, ani napodobovat Madonnu v Tvoje tvář má známý hlas.
Takže do politiky taky nechcete?
Bufeťák: To už vůbec, bože. Korytnačiak: To neříkejme, jen bychom demotivovali lidi. Hlavně v poslední době je to hrozné. Staneš se politikem, staneš se kokotem. U nás to tak funguje. Je to nepříjemné, ale jenom ti lidé, co se nechali zkorumpovat, pak získali funkce. Když jsi slabý člověk, změníš svůj charakter. A když jsi silný člověk, tak mezi těmi idioty nevydržíš a vzdáš to.
Starý admin: V politice chybí slušní lidé, nechtějí tam. Na Slovensku mi chybí nějaká kampaň, kde by bylo, že slušní mladí lidé mají jít do politiky. Ať se profilují a mají zájem změnit své okolí.
Robert Fico dostal od prezidentky Čaputovej 14 dní na zostavenie vlády. Pri odchode z Prezidentského paláca predseda Smeru povedal, že to nebude ľahký proces, ale urobí všetko pre to, aby vláda vznikla.
Fico nechcel novinárom prezradiť, s ktorým možným koaličným partnerom bude rokovať ako s prvým a odmietol odpovedať aj na ďalšie otázky. (Denník N/meme Martin)
Jste politická satira. Má Zomri i nějaký cíl, třeba něco změnit, anebo chce jen bavit? Politici rádi říkají, že máte sílu ovlivnit veřejné mínění. Vnímáte se tak, nebo vás přeceňují?
Bufeťák: Já nestíhám mít cíl. Chci, aby se lidé bavili, protože bez humoru nepřežiješ. Korytnačiak: Ale určitě do toho ve velkém patří i upozornění na nějakou hloupost. Bufeťák: Kdysi dávno jsme měli ty ideje, že všechno musíme změnit. Korytnačiak: Ale neměli jsme ideje... Vědomě se nesnažíme nic ovlivnit, nemáme žádný cíl.
Bufeťák: Už jsem taky otupěl, když vidím, co se děje a kam to směřuje. Je třeba se podle toho zařídit. Tady kolega vedle otevřeně říkal, že bude válka na Ukrajině, už asi rok předem. Já jsem byl naivní, říkal jsem si, že se ty tanky na hranicích zase otočí a pojedou zpět. Ale teď už prostě musíš čekat nečekané a musíš počítat úplně se vším.
Politici někdy vezmou naše screenshoty zpráv z médií a dají si je k sobě. Někdy i mem si vezmou, takže občas jsme těmi hybateli. Třeba v případě Fekišovce (záznam ze schůze obecního zastupitelstva s autoritativní starostkou, pozn. red.). Ty jsme vytáhli jako první a stejně to bylo i u některých dalších kauz. Taky občas sdílíme různé petice a snažíme se pomoci.
Fungujete hlavně na memech, občas přidáte video. Uvažovali jste někdy, že svůj obsah rozšíříte?
Bufeťák: Něco jsme udělali, ale vždy to na straně lidí, se kterými jsme spolupracovali, nějak vyšumělo. Už jsme ostražití. Korytnačiak: Například nás oslovila produkční společnost, která chtěla dělat videa. Ale oni to dělali proto, že museli nebo z toho chtěli mít peníze. A když to hned nemělo požadovaná čísla úspěšnosti, byli z toho nešťastní. Takže spíš děláme společenské hry, máme knížky. Rozšiřujeme se do fyzického světa.
A co to vzít globálně a rozšířit své pole působnosti? Občas se strefíte do Česka nebo do Maďarska, ale spíš ve vztahu ke Slovensku.
Korytnačiak: Potřebovali bychom lidi, kteří by to dělali. Musíte znát tamní politiku a nejlepší by bylo tam žít. Takže pokud je tu nějaký úspěšný Maďar, ať se nám ozve. Mohli bychom udělat franšízu, ale zaručím se za toho člověka, když neumím jeho řeč, nemůžu celý den sledovat tamní dění a nepoznám, jestli nějak neuletěl? Mohlo by to poškodit značku Zomri.
Bufeťák: Kontext je důležitý. Ale i o Trumpovi občas něco máme. Uděláme českou značku! Budou mít tašku na hlavě, budou se jmenovat Zemři nebo Chcípni a budou jíst knedlo vepřo zelo (smích). Já jsem i ten náš segedín vymyslel ze srandy. A ještě plněné papriky – podle hesla „neplní se sny, plní se paprika“.
Máte nějakou hranici, za kterou už se svým humorem nejdete?
Bufeťák: Už máme autocenzuru, není ostuda to říct. Neděláme věci tak přímočaře. Dostali jsme rozum. Korytnačiak někdy dělá věci přímočaře a pak nastane konec světa (smích). Potom ho musíme krotit. Korytnačiak: Hodně lidí se ptá, proč si neděláme srandu z milostného života Petera Pellegriniho. Bufeťák: Jenže to je úplně nepodstatné. Ani nevíme, jaká je pravda. Kdyby to řekl, dávno už by měl pokoj. Ale je to jeho věc, mě zajímá jako politik. Chci vědět, proč letěl soukromým letadlem, jak je to s jeho majetkem a transparentním účtem.
Možná jsme u něj takové náznaky udělali ještě třeba v roce 2017, ale časem jsme to přehodnotili. Vyvíjíme se. A opravdu je rozdíl, když už máte skoro půl milionu fanoušků. Například ani z Igora Matoviče jsme si nedělali legraci, když se o něm říkalo, že je blázen a psychiatrický pacient. Jen jsem se na to podíval z jiného pohledu, kdy Igor stojí v kruhu pacientů a říká „jsem Igor a rád testuji“. Já jsem asi jediný člověk, co ještě moderuje diskuse. Ale musím lidi pochválit, protože jsou slušní. Někdy se to zvrhne, když je to něco kontroverzního a oni jsou naštvaní. I tam se snažím dávat pozor.
Korytnačiak: U Pellegriniho je bizarní to, že pokud je pravda, co se o něm říká, pak zapírá komunitu, ze které pochází. Mnoho lidí v něj věřilo, měli ho rádi a teď nechápou, co s ním je. My z principu podporujeme všechny kampaně, které se týkají menšin, ať už sexuálních nebo národnostních, tak nevím, jestli bychom měli dělat takové vtipy. Ale nemůžu dát ruku do ohně za to, že kdyby se objevil dobrý vtip o tom, že je Pellegrini gay, že bychom ho nedali ven. Web Skromne měl vtip „Fica jsem udělal sám“, což je parafráze na Ficův výrok „Pellegriniho jsem udělal sám“. Tomu by se podle mě zasmáli i gayové a Pellegrini.
Pán prezident (Patrik)
merch.sk/zomri/tricko-buducnost-kde
A nakonec to v kampani vytáhl Igor Matovič, ještě předtím dělal narážky Andrej Danko...
Korytnačiak: Paradoxní na tom ale je, že za to, že se vrátil Pellegrini, může Matovič. Měli ústavní většinu, to je obrovská věc, kterou měl na Slovensku málokdo. Mohli ukázat, jak ta jejich demokratická prozápadní vláda dokáže perfektně řídit Slovensko a proč by měli lidé i příště volit je a ne Fica. Jenže si tam přivedli Borise Kollára, který se dřív fotil s mafiány. Ostatní vydíral, takže nemohli nic dělat. Matovič dělal čistě populistické věci, kterým nikdo moc nerozuměl, a sami si pak tu vládu rozpustili. A teď vypráví, jaká tragédie se tu chystá s Pellegrinim.
Starý admin: Lidé měli v Matoviče naději a dopadlo to, jak to dopadlo. Ale asi je to lidská vlastnost, že chceš věřit, pak se z toho nějak otřeseš a zvykneš si. Bufeťák: Anebo odejdeš ze Slovenska do jiné země a staneš se tam premiérem (smích). Andrej Babiš je takový vzácný úkaz.
Ještě k těm hranicím humoru. Strefujete se třeba i do Ficova poradce a historika Eduarda Chmelára, který je silné postavy. Například jste měli vtip „Agent, ktorý ma zjedol“. Bodyshaming vám tedy není úplně cizí.
Starý admin: No, in your face! (smích). Bufeťák: Chmelár prý napsal status, že se Zomri nesmíš nic řešit, protože z toho nevyjdeš jako vítěz. Ale tamto byla variace na Jamese Bonda a Agenta, který mě miloval. Však já to tomu Chmelárovi dělám z lásky. Starý admin: I my jsme terči bodyshamingu, lidé nám nakládají a my sami si ze sebe taky děláme legraci. Takže to asi tak nevnímáme. Korytnačiak: Bodyshaming asi není naše hranice (smích).
Bufeťák: Posledně mě pobavil ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok, když se naštval, že my jsme ti „borci s kapucami“. Přitom já jsem si založil image na tom, jak vypadám. Ze svého pupku si umím udělat srandu. I když už jsem zhubl třináct kilo. Milionkrát jsem psal, že jsem vyžraný, že se nevejdu do dveří. Segedín, Bufeťák, velké břicho. Ještě vytáhni chudáka Zdenu Studenkovou (smích).
Ano, takže to máme bodyshaming a ageismus.
Bufeťák: Vem si, co dnes říkají politici, jak mluví o novinářích. Hranice už se setřely. Chápu, že lidi někdy štveme a že je to kontroverzní. Ale je to heavy metal, co se děje. Určitě jsme však mnohokrát udělali chybu a já jsem nikdy neměl problém se omluvit. Nenávidím, a děláme to málo, když musíme nějaký příspěvek smazat. Buď uvedeme nesprávné informace, což se občas stane, anebo se i to samotné médium, které citujeme, splete a později se opraví. Kdyby ten svět nebyl takový, jaký je, i humor by vypadal jinak. Kolik humoristů šikanovali vysloveně za to, co řekli. A když to pak řekl politik, nějak se to přešlo. Vytahují se herečky, prezidentčina dcera a podobně. Prostě musíme být obrnění, nedá se jinak.
Co se nevešloV rozhovoru jsme s tvůrci Zomri vážně i nevážně probrali také mnoho dalších témat. Třeba že větou „starý admin byl lepší“ si slovenští fanoušci připomínají starou hlášku a nepláčou po žádném exčlenovi týmu. Ten se totiž nemění a za sedm let fungování zveřejnil už přes 30 tisíc vtipů. Mají nějaký svůj oblíbený? „Určitě spoustu, ale už jsem taky otupěl, máločemu se zasměji,“ přiznává Bufeťák. Korytnačiak se zastavil i u premiéra Roberta Fica. „Mnohokrát už překvapil. Plus má minimálně za to, že když měl naposledy absolutní moc, neposlal Slovensko do ř*ti. Vybojoval si nějaké své zápasy u voličů a pak začal říkat, že patříme do středu Evropy,“ kvituje. Jenže bude tomu tak i teď? „Pravděpodobný scénář je teď čirá diktatura. Krachující stát. Není důvod, aby tomu tak nebylo, protože má absolutní moc,“ obává se. „A ještě toto jsem na závěr rozhovoru chtěl říct: Elektrické koloběžky jsou zlo,“ směje se Bufeťák. |
Začínají se díky vám mladší lidé zajímat o politiku? A budete schopní svým humorem i nadále zaujmout mladší generace, anebo se prostě jednou stane, že ta křivka popularity půjde dolů, protože generace po vás už to nebude bavit?
Bufeťák: Prý ano, říkají „viděl jsem to na Zomri, tak vím, co se děje“. A nemyslím si, že ta křivka půjde dolů. Nicméně kolem roku 2018 za námi někdo přišel a ptal se, jestli si uvědomujeme, že když dáváme ven nadávky, vidí je i mladí lidé. Takže už je používáme velmi málo. Hodně jsem v tom změkl a opravdu si na to dáváme pozor.
Starý admin: Jeden devítiletý kluk nám nedávno říkal, že se jeho rodiče smějí našim vtipům. Vnímají tu značku přes starší generaci, ale nezajímá je. Korytnačiak: Oni do toho dorostou. Až jim bude dvaadvacet, začnou se o politiku zajímat. Pamatuju si, že když jsme byli na jakési konferenci, přišel za námi zhruba třináctiletý kluk a chtěl se s námi vyfotit. Prý že jeho otec o nás pořád mluví.
A bude to i vás ještě třeba za deset let bavit?
Korytnačiak: Však už to taky pomalu deset let děláme. No, doufejme, že ano. Bufeťák: Tak bavit… Já si říkám, že někdo to dělat musí. Byla by škoda, kdyby všechny ty nápady lidí utekly. Ale za deset let bude velká válka, tento svět už nebude. Potřebujeme pozitivismus a optimismus. Starý admin: A to Bufeťák byl vždy ten pozitivní. Bufeťák: Na Zomri jsem, nechci šířit skepsi, ale uvnitř jsem dávno mrtvý člověk (smích). Máme se příliš dobře a musíme padnout na hubu. Lidi jsou na sebe hodně naštvaní. Buďte rádi, že jste se od nás oddělili.
Starý admin: Brzo se v zahraničí budeme omlouvat za to, že jsme Slováci. Bufeťák: Já jsem byl s přítelkyní v Praze a servírka se nás ptala, co se to s námi Slováky děje. A to bylo v době, kdy byl ještě premiérem Matovič nebo Heger. Styděl jsem se jak pes. Nevěděl jsem, co na to odpovědět. Tak jsem řekl jen „dvakrát kofolu“... a spropitné nedostala (smích). Bufeťák a Korytnačiak: Tak teď budeme mít Pellegriniho, no. I Fico vyhrál a pořád tu jsme. Pandemie byla, a jsme tu. Matoviče jsme přežili. Když jsme přežili Matoviče, pandemii, válku, přežijeme všechno. Slováci, Slováci... (smích)
