Do ghetta nacisté na počátku druhé světové války nahnali téměř půl milionu Židů z Polska a později z celé okupované Evropy. Jedním z nich byl i „Kazik“, který se narodil v roce 1924 na okraji Varšavy. Když nacisté obsadili Polsko, bylo mu 15 let. K odbojové organizaci v ghettu se připojil v roce 1942.
„Když jsem uviděl německé síly vstupovat do ghetta, moje první reakce byla, a jsem si jistý, že nejen moje, že nejsme nic. Co jsme tak mohli udělat se svou ubohou, téměř neexistující výzbrojí tváří v tvář obrovské německé palebné síle s lehkými děly a tanky a obrněnými vozy a velkou pěchotou čítající stovky a stovky lidí, ne-li tisíce. Cítil jsem se naprosto bezmocný,“ popsal Rotem před pár lety okamžiky povstání v židovském ghettu podle listu The Times of Israel.
Hrdina povstání ve Varšavském ghettu chtěl nacisty zabíjet i po válce |
Dodal však, že kromě tohoto pocitu jej provázel i pocit povznesení. „To byl moment, na který jsme čekali - moci se postavit těm všemocným Němcům“.
Simcha Ratajzer-Rotem dokázal po porážce povstání zachránit díky své znalosti tajných únikových tras kanály desítky židovských povstalců. Největší zdařilou akcí „Kazika“ bylo převedení třiceti bojovníků spolu s jeho přítelem Markem Edelmanem, jedním z legendárních vůdců heroického a zoufalého povstání polských Židů ve Varšavském ghettu, do oblasti mimo ghetto.
S pomocí polské odbojové Zemské armády se mu je také podařilo ukrýt (celý příběh Simchy Rotema najdete v článku Hrdina povstání ve Varšavském ghettu chtěl nacisty zabíjet i po válce). Poté se stal členem židovské skupiny Mstitelé, jejímž cílem bylo zabíjet příslušníky jednotek SS, kteří se ocitli v zajetí.
Do dubna 1943 v ghettu mnoho Židů zemřelo a další čekala deportace. Rotem se připojil k těm, kteří začali bojovat i s tím, že se rozhodují pro smrt. Při sedmdesátém výročí povstání však Rotem přiznal, že má o tomto rozhodnutí stále pochybnosti.
„Až dodnes přemýšlím o tom, zda jsme měli právo rozhodnout se zahájit povstání, a tolika lidem zkrátit život,“ řekl v roce 2013.
Jeho rodiče a jedna sestra přežili, s nimi pak v roce 1947 odešel do tehdejší Palestiny a v nově vzniklém Izraeli pracoval jako manažer v supermarketu, než roku 1986 odešel do penze.
Na jeho úmrtí v neděli zareagovali izraelští politici. Premiér Benjamin Netanjahu řekl, že Rotemův příběh s Izraelci zůstane navždy. „Děkujeme za všechno, Kaziku. Slibujeme, že se budeme denně snažit o to, abychom si zasloužili přízvisko lidský,“ uvedl prezident Reuven Rivlin.
V roce 2013 byl Rotem vyznamenán jedním z nejvyšších polských vyznamenání, Velkým křížem Řádu znovuzrození Polska.
Simcha Rotem na archivní fotografii: