"Chemický Alí" už dávno mohl stát před spravedlností nejvyšší, první trest z loňského roku se ale už řadu měsíců odkládá. Jednou například kvůli hrozbě protestů muslimů, pokud by byl oběšen během postního měsíce ramadánu, jindy zase kvůli nejasnosti, zda k potvrzení popravy stačí telefonické potvrzení iráckého prezidenta, nebo je třeba písemné.
Většinoví iráčtí šíité a Kurdové se proti režimu sunnitského prezidenta Saddáma Husajna bouřili už v osmdesátých letech. Po první válce v Zálivu protisaddámovská opozice doufala v pomoc světa, ten se ale spokojil s osvobozením Kuvajtu a nechal tyto dvě národnostní skupiny na pospas pomstě iráckého režimu.
OSN nakonec pro ochranu Kurdů a šíitů zřídila bezletové zóny na jihu a severu Iráku, 180 tisícům Kurdů a stu tisíc šíitů (podle odhadu vyšetřovatelů uvedeného v deníku The New York Times) už nepomohly.
