1 Nástup k moci
Putinovo jméno v Rusku téměř nikdo neznal, když ho tehdejší prezident Boris Jelcin 9. srpna 1999 jmenoval premiérem. Ostatně, byl to už pátý premiér během méně než jednoho roku. Ruskem devět let po rozpadu SSSR zmítala ekonomická krize a Jelcin, kterému zjevně docházely síly, dal jasně najevo, že dosavadní šéf tajné služeb Putin se má stát jeho nástupcem.
2 Železná ruka
Někdejší agent KGB v Drážďanech začal zostra. Jen pár týdnů po jeho nástupu do premiérské funkce otřásly zemí exploze v Bujnaksku, Moskvě a Volgodonsku.
Putin označil za pachatele čečenské teroristy a nařídil nové tažení proti separatistické kavkazské republice. Zahynuly během něj desetitisíce lidí a ruská armáda srovnala čečenskou metropoli Groznyj se zemí. Nekompromisní zkrocení vzpurné provincie Putinovi přineslo velkou popularitu. Ostatně novopečený premiér dal jazykem leningradského výrostka jasně najevo, že s Čečenci nebude jednat v rukavičkách: “Budeme je pronásledovat všude… budeme je topit v hajzlu”.
Mnozí odborníci však dodnes mají za to, že údajné teroristické útoky, které poskytly záminku k ofenzivě do Čečenska, byly akcí ruské tajné služby (více například zde: Nikolaj Patrušev: Muž s duší čekisty, který má jedno ošklivé tajemství)
3 Kursk
Putin stanul v čele Ruska v prosinci 1999, když Jelcin odstoupil a jmenoval ho dočasným prezidentem. O tři měsíce později jeho nástupce vyhrál prezidentskou volbu.
A hned tu byla první krize. V dubnu 2000 během námořního cvičení v Barentsově moři ztroskotala ponorka jaderná ponorka Kursk. Na její palubě zahynulo 118 námořníků. Kreml musel čelit otázkám: proč Rusko dlouho odmítalo pomoc zahraničních expertů? A proč se novopečený prezident k tragédii vyjádřil teprve po čtyřech dnech?
11. prosince 2018 |
4 Teror
Tvrdý postup ruské armády v Čečensku nezůstal bez reakce. V říjnu 2002 čečenští islamisté zajali přes osm set lidí v moskevském divadle Na Dubrovce. Třídenní drama ukončily speciální jednotky, které při zásahu použily nervový plyn. Kromě čtyř desítek teroristů tak zahynulo více než dvě stě rukojmí.
Tragédií skončil také zfušovaný zásah proti čečenským ozbrojencům, kteří o dva roky později zajali asi tisíc lidí ve škole v Beslanu v Severní Osetii. Zahynulo při něm 334 lidí, polovina z toho byly děti.
5 Zkrocení oligarchů
Oligarchové, kteří přišli v divokých letech po rozpadu sovětského impéria k pohádkovému bohatství, představovali kvůli svým politickým ambicím a vlastnictví médií pro státní moc problém. Vladimir Putin proto s nimi uzavřel dohodu: podporujte režim a na vaše majetky nikdo nesáhne.
Kdo na dohodu nepřistoupil, toho stihl trest. Nejprominentnější oponent režimu z řad oligarchů Michail Chodorkovskij, šéf ropného gigantu Jukos, byl za podvody odsouzen na devět let do vězení. Další jako například Boris Berezovskij raději odešli za hranice. Objevili se ale i noví oligarchové, například bratři Rotenbergové, Putinovi kamarádi z juda.
6 Smrt oponentů
Zatímco neposlušné oligarchy čekalo vězení či exil, další kritiky Putinova režimu potkal horší osud. V roce 2006 byla v Moskvě zavražděna novinářka Anna Politkovská, která ve svých článcích ostře kritizovala porušování lidských práv v Čečensku.
Ten samý rok podlehl v Londýně otravě radioaktivním poloniem někdejší důstojník FSB a kritik režimu Alexandr Litviněnko. Britské vyšetřování dokázalo, že jeho smrt má na svědomí ruská tajná služba. V roce 2015 pak byl na dohled Kremlu zastřelen čelní představitel ruské opozice Boris Němcov.
7 Válka v Gruzii
Putin postupem času došel k názoru, že jeho úkolem je navrátit Rusku jeho právoplatné místo mezi velmocemi. Západní média zpozorněla už v roce 2005, kdy během televizního projevu označil rozpad Sovětského svazu za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“.
O tři roky později využil nerozvážnosti gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho a poslal tanky na pomoc separatistickému regionu Jižní Osetie. Krátkou válku vyhrál, konflikt však ukázal limity ruské armády a dal impulz k její mohutné modernizaci.
“Putin se zajímá o historii, hledá v ní své vzory. Ty se ale mění. Dříve vzhlížel například k Petrovi I. a k Pjotrovi Stolypinovi, ministerskému předsedovi za vlády Mikuláše II. To byli státníci a budovatelé. Dnes se Putin čím dál víc ztotožňuje s vládci, kteří šli bezohledně za svým cílem a Rusko při tom vláčeli za sebou. Například Ivanem Hrozným,” řekl před časem portálu iDNES.cz britský analytik Mark Galeotti.
7. srpna 2009 |
8 Střídání v Kremlu
6. března 2008 |
V roce 2008 měl Putin za sebou dvě funkční období v Kremlu. Víc mu ústava nedovolovala. Za svého vyvoleného nástupce proto označil premiéra Dmitrije Medveděva a sám převzal jeho funkci. Medveděv pak prezidentskou volbu vyhrál se ziskem více než 70 procent hlasů, většina Rusů ale zůstala přesvědčena, že zemi nadále řídí Putin.
9 Protesty
4. února 2012 |
V roce 2012 se Vladimir Putin po čtyřleté přestávce a změně ústavy, která funkční období hlavy státu prodloužila na šest let, vrátil do prezidentské funkce. Ve volbách získal přes šedesát procent, návrat do Kremlu však provázely mohutné protesty proti údajným podvodů vládnoucí strany Jednotné Rusko během parlamentních voleb.
Západní média rovněž široce informovala o procesu s členkami skupiny Pussy Riot, které v moskevském chrámu Krista Spasitele protestovaly proti podpoře Putinova režimu ze strany pravoslavné církve.
10 Anexe Krymu
„Od chvíle, kdy se Putin vrátil do prezidentské funkce, je plně pohlcen svou historickou misí: vrátit Rusku jeho velmocenský status,“ říká Mark Galeotti.
V únoru 2014 ruské jednotky obsadily ukrajinský poloostrov Krym. Kreml tak reagoval na revoluci v Kyjevě, která svrhla proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Připojení Krymu k Rusku o měsíc později stvrdilo referendum hlídané ruskými vojáky, které Západ odsoudil a uvalil na Rusko sankce.
V dubnu pak vypuklo na východě Ukrajiny povstání proruských separatistů. Konflikt, který trvá dodnes, si vyžádal už přes 13 000 lidských životů. V září 2015 Rusko vstoupilo do konfliktu v Sýrii. Ruské letectvo pomohlo vývoj občanské války zvrátit ve prospěch diktátora Bašára Asada.
1. března 2014 |
Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tv11 Rusko ukazuje lepší tvář
17. července 2018 |
V březnu loňského roku Putin opět drtivě vyhrál prezidentskou volbu. Pokusem otrávit někdejšího ruského agenta žijícího v Británii Sergeje Skripala sice naštval Londýn, image Ruska ale vylepšil pořádáním fotbalového mistrovství.
„Rusko se předvedlo jako přátelská a pohostinná země. Naprostý opak autoritářské země, jak si ho lidé představují. Všichni zahraniční fanoušci, s nimiž jsem hovořil, byli mile překvapení,“ shrnul atmosféru na fotbalovém šampionátu v Rusku komentátor BBC.
12 Co dál?
Vladimiru Putinovi je dnes 66 let a před sebou má ještě minimálně pět let v prezidentském úřadu. Rusko vyvedl z chaotického období po rozpadu SSSR, stabilizoval ho a skrze intervence na Ukrajině či Sýrii z něj opět udělal zemi, s níž se na geopolitické šachovnici musí počítat. Napomohly tomu i pokusy ruských tajných služeb o ovlivnění volebních procesů v USA či Evropě, díky nimž si ruský prezident ve Washingtonu podle portálu The Atlantic vysloužil přezdívku „Velký loutkář“.
Řada problémů však přetrvává. Ekonomika je stále závislá na cenách ropy, mladí Rusové odcházejí do zahraničí, rodí se čím dál méně dětí. Vláda musela přistoupit ke krajně nepopulárnímu kroku a zvýšit věk odchodu do důchodu. V Moskvě v posledních týdnech proběhly desetitisícové protesty proti vyloučení opozičních kandidátů z voleb do moskevského zastupitelstva. Moc reagovala masivním zatýkáním.
Co bude následovat po roce 2024, kdy Putinovo čtvrté funkční období skončí, to ví nejspíš jen on sám.
“Podle ústavy by to mělo být jeho poslední funkční období, ale s tím se vždy dá něco udělat,” myslí si analytik Galeotti. “Já osobně si myslím, že Putin je unavený. On by už odešel, pokud by mohl. Problém je, že pokud to udělá, tak se ihned stane extrémně zranitelným. I kdyby zítra prosadil zákon, že žádný exprezident nemůže být obviněn, někdo jiný ho může zrušit. Proto potřebuje nástupce, který ho bude chránit.”
