Ruská politika bývá přirovnávána ke dvoru feudálního vladaře. Jak se Putinův dvůr změnil za posledních šest let jeho vlády?
Od chvíle, kdy se Putin vrátil do prezidentské funkce, je plně pohlcen svou historickou misí: vrátit Rusku jeho velmocenský status. A to vytváří určité napětí, protože velká část elity o to nestojí. Chtějí si dál dobře žít, krást státní peníze a zároveň si užívat výhod Západu, kam si ulévají peníze a kde žijí jejich rodiny.
Mark Galeotti Odborník na ruskou bezpečnostní politiku a ruský organizovaný zločin. Je autorem knih Spetsnaz: Russia’s special forces či Russia’s Chechen Wars. V současnosti působí na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. |
Putin svádí se Západem politickou válku a oni jsou z toho čím dál nervóznější. Dnes tedy vidíme novou verzi Putina: Putina budovatele impéria. A jeho dvůr se tomu chtě nechtě musí přizpůsobit.
Řídí se Putin ve své snaze obnovit ruskou slávu nějakými historickými předobrazy?
Putin se zajímá o historii, hledá v ní své vzory. Ty se ale mění. Dříve vzhlížel například k Petrovi I. a k Pjotrovi Stolypinovi, ministerskému předsedovi za vlády Mikuláše II. To byli státníci a budovatelé. Dnes se Putin čím dál víc ztotožňuje s vládci, kteří šli bezohledně za svým cílem a Rusko při tom vláčeli za sebou. Například Ivanem Hrozným. Přestože má velmi špatnou pověst a většina jeho vlády byla katastrofa, posunul ruskou moc směrem na jih a dostal Rusko mezi velké hráče.
Putin se tak stal obětí vlastní mytologie, své vlastní propagandy. Považuje se za nepostradatelného muže. Problémem je, že moc v moderním světě znamená ekonomickou moc, technologickou moc, měkkou moc. Putinův pohled na moc je jako z 19. století. Pro něj to znamená říši, respekt, strach, velkou armádu. A proto je pro něj tak důležitá Ukrajina - pokud je Rusko velmoc, tak musí mít svoji sféru vlivu a nemůže Ukrajinu nechat jít.
Putin tento týden oznámil kandidaturu v jarních volbách (o Putinově oznámení v automobilce jsme psali zde). Co můžeme čekat od jeho kampaně?
V Moskvě ještě před rokem panovaly naděje, že tyto volby budou jeho triumfální korunovací. Všichni dorazí k volbám, všichni budou volit Putina. Čím dál více se ukazuje, že tak to neproběhne. Lidé nejsou šťastní, přišli o iluze. To sice nutně neznamená, že se Putina chtějí zbavit, ale chybí tam ten entuziasmus.
Dnes je hlavním cílem režimu mít ty volby za sebou, pokud možno s co nejmenšími problémy. Zajistí si, aby měli uspokojivou účast a Putin dosáhne výsledku, který bude vypadat tak akorát. Objevili se falešní opoziční kandidáti jako Ksenija Sobčaková, celebrita, která letos doplnila obvyklou přehlídku dalších kandidátů: sedmdesátiletého komunistu a liberálního demokrata. Režim se volby snaží udělat trochu víc sexy, trochu skutečnější, trochu víc vzrušující. Ale ne zas moc vzrušující.
Hlavní postava ruské opozice Alexej Navalnyj hodlá vést kampaň, i když volební komise jeho kandidaturu nepovolila. O co mu jde?
Navalnyj vede kampaň jako kdyby skutečně kandidoval a nejspíš dosáhne zajímavých výsledků. Ale především buduje celostátní politický stroj. A to je klíčová věc.
Všechny současné politické struktury jsou pod dohledem Kremlu - kromě komunistů, a i ty Kreml nepřímo kontroluje. Hlavním důvodem neúspěchu posledních opozičních protestů v roce 2011 byl fakt, že se odehrávaly jen v Moskvě a několika větších městech, nebyla za nimi žádná struktura a informace se šířily jen skrze sociální sítě. Twitter je bezva, ale když chcete oslovit šedesátileté důchodce v provinčním městě, tak je vám na nic.
6. prosince 2017 |
Navalnyj proto buduje celonárodní síť, kterou se snaží skrze demonstrace a pochody upevnit. On nevede kampaň pro tyto volby, ale pro ty další. Pro nějaké budoucí volby, které budou trochu skutečnější.
Nikdo nepochybuje, že Putin březnové volby vyhraje. Bude to posledních šest let jeho vlády?
Podle ústavy by to mělo být jeho poslední funkční období, ale s tím se vždy dá něco udělat. Já osobně si myslím, že Putin je unavený. Na veřejných vystoupeních na něm vidíte daleko méně energie a entuziasmu, tráví daleko méně času v Kremlu, daleko méně se angažuje v každodenní politice.
On by už odešel, pokud by mohl. Problém je, že pokud to udělá, tak se ihned stane extrémně zranitelným. I kdyby zítra prosadil zákon, že žádný exprezident nemůže být obviněn, někdo jiný ho může zrušit. Proto potřebuje nástupce, který ho bude chránit.
Pokud chce uniknout, tak si v příštích šesti let musí obstarat dvě věci: člověka, kterému může věřit, a nějakou institucionální pozici, která ho ochrání. Jeden ruský politický analytik soudí, že by se mohl stát jakýmsi ruským ajatolláhem - nemusel by se starat o každodenní vládnutí, ale měl by jistou pozici a byl by v bezpečí. Pokud se mu tyto dvě věci podaří zajistit, tak si upřímně řečeno nemyslím, že zůstane v úřadu celých šest let.
Rusko se začínají pomalu stahovat ze Sýrie. Jak jeho angažmá po boku Bašára Asada můžeme hodnotit?
V chvíli, kdy Rusové v Sýrii intervenovali, tak byl Asad na ústupu a Rusové se báli, že lidé ze syrské vlády začnou dezertovat. To by znamenalo konec režimu. Rusové šli do Sýrie především proto, aby Asadův režim zachránili.
Dalším důvodem byla snaha, aby s nimi začali mluvit Američané, kteří se je tehdy snažili diplomaticky izolovat. Není náhodou, že se to stalo v době Valného shromáždění OSN. Tam se Putin obvykle neobtěžuje jezdit, tentokrát tam ale jel. Barack Obama se tak s ním musel setkat a Rusové dosáhli svého cíle: společné fotky Putina a Obamy, dvou nejmocnějších lidí světa.
15. listopadu 2016 |
Ruské angažmá je úspěšné, ale Asad zatím nevyhrál. Je v daleko silnější pozici, už jen nevzdoruje nepřátelům, ale pacifikuje zemi. Může se stát, že Rusové Asadovi řeknou: „Ok, už to necháme na tobě“. Ale pak bude víc závislý na Íránu a Hizballáhu a Rusové určitě nechtějí zachraňovat Sýrii, aby ji přenechali Íránu. Své operace každopádně zredukují.
Jaká je cena ruské intervence v Sýrii?
Poměrně únosná. Rusové se hodně poučili z angažmá jiných zemí na Blízkém východě. Od Američanů, ale i z historie od Britů. A ví, že je daleko lehčí intervenovat na podporu vlády, než ji nahrazovat. Asadův režim je brutální a odporný, ale funguje. Rusové nezkoušejí budovat nové národy, jenom poskytují palebnou sílu.
A jsou v tom překvapivě efektivní. Ve Washingtonu si byli jistí, že Rusové dlouhodobou operaci nedokážou udržovat. A oni to dokázali. Ta operace není velká, mají tam asi čtyřicet letadel. Používají staré bomby, takže to skoro vypadá, že se snaží zbavit starých zásob. Ty bomby nejsou moc přesné, ale hlavní je, že vybuchují. Rusové také díky falešným žoldnéřským organizacím, které zajišťují boje na frontě, udržují nízký počet obětí.
Sýrie se navíc projevuje v rostoucích prodejích ruských zbraní a také v mezinárodním vnímání Ruska, především mimo Západ. Pokud vám nejde o demokracii a netrápí vás co se stalo v Aleppu, tak Rusko představuje zemi, které stojí při svých spojencích a pokud je potřeba, pošle vám na pomoc své jednotky.
Může Rusko hrát na Blízkém východě větší roli?
Rusko není skutečná supervelmoc. Rusko je svojí ekonomikou srovnatelné se Španělskem, a to ho dost limituje. Jeho velkou výhodou je, že představuje jakousi anti-Ameriku.
Například Turci nyní koupili ruský raketový systém S-400. Klidně si mohli pořídit americké Patrioty, ale toto je dobrý způsob, jak do Washingtonu vzkázat: „Máme na výběr. Nejsme na vás závislí. Vy nás potřebujete víc, než my potřebujeme vás“. To samé udělali Saúdové. Rusko představuje užitečný nástroj, jak ovlivňovat skutečnou globální supervelmoc, což je Amerika.
Obnova Sýrie začínáAsad odměňuje Rusko a Írán, šanci cítí i Češi |
A to platí i naopak. Rusko se navíc o Blízký východ zas tak moc nestará. Nemá tam žádné klíčové zájmy. Ale představuje pro něj zajímavou vyjednávací páku. Pokud by Američané Rusům řekli: Nechte si Krym, ale vypadněte z Blízkého východu, tak věřím že Rusové do druhého dne zmizí. Rusové takto smýšlejí. Je to stará, tradiční geopolitika a Rusové jsou v ní velmi dobří.
Říkal jste, že Ukrajina je pro Putina důležitá především kvůli velmocenskému statusu Ruska. V Luhansku se minulý měsíc odehrál převrat, při kterém byl odstraněn vůdce místních separatistů Igor Plotnickij (o jeho odjezdu do Ruska jsme psali zde). Co nám to říká o současném stavu Donbasu?
Hlavně to, jaký chaos na východě Ukrajiny panuje. Rusko se tu válku snažilo vést pokud možno levně. Místo toho, aby tam otevřeně poslalo své jednotky, tak se spoléhá na tyto pseudostáty a skupiny žoldáků a gangsterů. To jim dává možnost své angažmá popírat, ale na druhou stranu nemá nad situací absolutní kontrolu. Plotnickij byl v Luhansku mezi místní elitou už dlouho velmi nepopulární a v Moskvě s ním byli čím dál nespokojenější. Když se rozhádal se svým ministrem vnitra, byla to dobrá záminka, jak se ho navždy zbavit.
23. listopadu 2017 |
Je možné, že Luhansk a Doněck se nyní sjednotí. Ale hlavní je, že Rusové o Donbas nestojí. Utratili spoustu peněz, aby tamní ekonomiku a sociální služby udrželi v chodu. Ale nikdy o toto území nestáli. Donbas byl vždy jen nástrojem k nátlaku na Kyjev. A teď jim zůstal v rukou a oni neví, co s ním. Přiznat, že udělali chybu, když tam vpadli, nemůžou, protože by vypadali slabí a Putinův mýtus je částečně založen na image muže, který nikdy nedělá chyby. A jen velmi těžko můžou Donbas vykreslit jako úspěšně završenou misi.
Takže se tam hlavně snaží minimalizovat svojí zranitelnost. Operují ve velice pochybných a nestabilních strukturách a čas od času do nich zasáhnou. Už tam bylo za záhadných okolností zavražděno několik velitelů, kteří se pro Moskvu stali příliš problematičtí. Takhle to vypadá, když vedete válku pomocí žoldáků a zločinců.
Když už mluvíme o Ukrajině. V Kyjevě se odehrává podivuhodné drama kolem Michaila Saakašviliho (o jeho útěku a zatčení jsme psali zde). Je to jen obvyklý projev ukrajinské politiky, nebo je za tím něco víc?
Do značné míry je to bohužel obvyklý projev ukrajinské politiky. Saakašvili je pochopitelně problém. Úřady tvrdí, že se spikl s představiteli starého režimu. Tomu se mi nechce věřit, na druhou stranu je pravda, že Saakašvili vyzývá k svržení vlády. V tomhle sporu nejsou žádní kladní hrdinové.
5. prosince 2017 |
Tento týden jsem procházel tím jeho stanovým městečkem a na člověka to působí znepokojivě. Je tam spousta veteránů války v Donbasu, sice beze zbraní, ale v helmách a neprůstřelných vestách. Oni nemají nějaké konkrétní požadavky, jsou jen rozzlobení a mají dojem, že vláda se na ně vykašlala. A to je pravda. Porošenkova vláda je zkorumpovaná, oligarchická a z toho, co slíbila, moc nesplnila.
Saakašvili je vášnivý řečník a tyto lidi dokáže oslovit. Faktem je, že nemá žádnou reálnou podporu, podle posledních průzkumů by ve volbách dostal asi tři procenta hlasů. Nyní se ocitl v epicentru bouře, ale rozhodně není její klíčovou postavou. Podle mě slouží jako beranidlo pro hlavní opoziční figuru, což je Julija Tymošenková. Použije ho, aby poškodila Porošenka.
Amerikou zmítá takzvaná ruská aféra. Je to spíš vnitropolitická záležitost, nebo je skutečně Putin tak geniální intrikán, že dokáže ovlivnit americké prezidentské volby?
Je to daleko více záležitostí domácí politiky. Pokoušeli se Rusové zasahovat do amerických voleb? Samozřejmě, z hackerských útoků je to víc než zřejmé. Mělo to rozhodující vliv? Nemyslím si.
Ruská kauzaFlynnovo přiznání je časovanou bombou, může vést i k impeachmentu |
Hillary Clintonová nebyla příliš charismatickou kandidátkou a navíc měla velmi špatnou volební strategii. Evidentně zanedbávala ty státy, v kterých se o výsledku voleb rozhodlo. Jenže pokud jste proti Trumpovi, tak je velmi pohodlné obviňovat Rusy.
Je to trochu, jako když se s lidmi z Prahy bavím o Zemanovi. Je jasné, že Rusové před Schwarzenbergem upřednostňovali Zemana. Ale místo toho, aby se jeho stoupenci zamysleli, že možná nedokázali oslovit lidi mimo pražskou kavárnu, lidi z jiných konců České republiky, tak ukazují na Rusy. Vždy je jednodušší obvinit Rusy.
Jak dnes Rusové na Trumpovu vládu koukají?
Pro Rusy bylo Trumpovo zvolení obrovským překvapením. Bavil jsem se s lidmi z ruského ministerstva zahraničí a všichni tvrdili, že Trump nemá šanci. Byli si jistí vítězstvím Clintonové a báli se toho. Mysleli si, že pod ní se americká politika vůči Rusku zásadně změní. A proto se jí Rusové snažili od začátku dělat problémy, aby ji pokud možno od prvního dne co nejvíc oslabili, aby od začátku musela hasit trable na domácí scéně.
A pak vyhrál Trump. Možná z toho měli nějaké zadostiučinění, vždyť Trump se opíral do NATO. Ale je to i důvod ke znepokojení. Rusové se vždy spoléhali na to, že Amerika je předvídatelná. Vždy věděli, kde má narýsovány červené linie, a tak oni mohli být ti nepředvídatelní.
7. dubna 2017 |
Ale to u Trumpa neplatí. Byl jsem zrovna v Moskvě, když se odehrál chemický útok v Sýrii. Američané na něj zareagovali odpálením raket s plochou dráhou letu. Lidé z ruského ministerstva zahraničí byli zděšení. Americký prezident přes noc mění zahraniční politiku podle toho, co viděl na Fox TV. A nikoho na to neupozorní, ani spojence. Rusové ví, že Amerika je daleko silnější. A silná a nevyzpytatelná Amerika je děsí.
Nedávno jste prohlásil, že přehnaná hysterie kolem takzvaných fake news pouze hraje do karet Putinovi. Panuje podle vás taková hysterie i v Česku?
Z větší části ne. Podívejte se na poslední parlamentní volby. Rusové se do nich moc nepletli. Ano, trochu popichovali a přiživovali vášně kolem migrační krize. Ale upřímně řečeno: tohle Češi zvládnou sami. A navíc tady nebyl žádný jasně proruský kandidát. Babiš to není. O zahraniční politiku se moc nezajímá, jeho byznys je orientován na Západ a na dotace z EU.
PŘEHLEDNĚ: Facebook ukázal, jak jej během voleb zneužila ruská propaganda |
V tomto ohledu budou daleko zajímavější prezidentské volby. Zemana rozhodně nemůžeme označit za trojského koně Rusů, ale určitě se jim velice hodí. V neposlední řadě kvůli jeho výrokům jako byl například ten o Krymu. My víme, že v politické rovině to nemá žádný dopad, protože prezident je ceremoniální figura, ale ruská propaganda toho dokáže využít: Podívejte se, co říká hlava členské země NATO a Evropské unie.
Česká republika každopádně není hlavním cílem ruské dezinformační kampaně. A existuje jen málo důkazů, že by tu měla nějaký větší dopad.
Česko možná není primárním cílem ruské propagandy. Na druhou stranu jste v jednom rozhovoru řekl, že jste se tu usadil, protože Česká republika leží na frontové linii, pouze si to nechce přiznat. Jakou frontovou linii jste měl na mysli?
Hlavní výzvou, která před Českou republikou stojí ze strany Ruska, nejsou dezinformace a fake news, ale problémy spojené s korupcí a ekonomickou infiltrací. Je tady masivní zpravodajská činnost, podle odhadů třetinu ruské ambasády tvoří špioni, kteří jsou aktivní nejen v Česku, ale i v sousedních zemích.
Česko Rusům slouží jako zajímavá základna. Řekl bych, že většina zpravodajských buněk sídlících v Česku tráví většinu času v Rakousku, Německu, Polsku a Maďarsku. Podobné je to s budováním ekonomických pozic v Česku. Když máte firmu sídlící v České republice, tak můžete dělat byznys v celé EU.
