"Tady neznamenáš nic a nikdo tě nebude hledat." Ta slova se před jedenácti lety vryla sotva dvacetiletému Andreji Popovovi navždy do paměti. Vyslechl si je u dagestánského města Kaspijsk, aniž by tušil, že se jižní cíp širé Rusi stane na řadu let jeho nechtěným domovem.
Příběh mladíka ze Saratovské oblasti začal v roce 2000, kdy nastoupil jako voják základní služby v Tatiščevu. Asi rok po narukování jel s ostatními bažanty pomáhat na jakousi stavbu a večer ho vojáci vyšší šarže vzali na několik skleniček. Ráno se probral s bolestí hlavy v náklaďáku, který mířil ke Kaspickému moři. Tam ho převzal předák dělníků z kaspijské cihelny a vojínovi došlo, že ho důstojníci prodali do otroctví.
Spolu s dalšími dělníky vstával každý den v pět ráno a pracoval do deseti do večera. "Budili jsme se i usínali hladoví. Zachraňovaly nás cigarety," vyprávěl Popov podle listu The Independent poté, co se mu v srpnu napotřetí podařilo utéct a absolvovat dvacetidenní strastiplnou cestu domů.
Nepoznala ho vlastní matka
"Na týden jsme dostávali tři krabičky primek a jimi jsme tlumili hlad. Teď už kouřit nemůžu a můj žaludek skoro nefunguje," popisoval vyhublý muž, kterého po návratu nepoznala vlastní matka.
"Dívala se na mě pět minut a nemohla pochopit, kdo jsem. Mladší bratr mě pak poznal podle očí. Když jsem odešel, bylo mu sedm nebo osm let," dodal více než třicetiletý Rus, kterého rodina přesvědčila, aby se po návratu šel ohlásit na policii. Tam ho ale čekalo překvapení.
Místo, aby policisté poslali zlomeného muže do nemocnice, zavolali vojákům a ti ho převezli do vazební věznice. Popovovi teď hrozí soud za dezerci. Je také možné, že bude muset dosloužit základní výcvik. Armáda mu únos nevěří a v cihelně se dušují, že tam pracoval dobrovolně, jen pod jiným jménem.
Otrokářství v ruské armádě není ničím zcela neobvyklým. "Je tady mnoho takových jako on a všichni možná ani nejsou vojáci," sdělila britskému listu Valentina Mělniková, předsedkyně Výboru matek vojáků (VMV).
Většinou k něčemu takovému dochází v "odlehlých oblastech, kde vláda nemá kontrolu". "Důstojníci si myslí, že s vojáky mohou zacházet jako s otroky a nikdo tomu nejvěnuje pozornost," pokračovala Mělniková.
"V naší zemi je to normální. Nemělo by, ale stává se to pořád," dodal Dmitrij Jefimovič taktéž z VMV. "Už jsme si na to zvykli. Vláda se nezajímá, jestli zmizí, nebo ne," dodal.
Popov už ve vazbě není. Armáda ho nyní vyšetřuje na svobodě, jeho případ totiž popsala skoro všechna ruská média a většinu lidí šokoval. O tom, jak dopadne, si však mnozí iluze nedělají.
