Také 11. září je tím dnem, kdy současnost se náhle stala minulostí a budoucnost současností. Kdekdo si bude nadosmrti pamatovat, co dělal ve chvíli, kdy se dozvěděl, že teroristé zaútočili na New York a Washington.
Úterý 11. září změnilo skoro všechno: otřáslo emocemi, postoji a politickými a vojenskými aliancemi na většině planety.
| Přehled článků o útoku na USA - ZDE |
Také Amerika měla své velké zprávy. Její pláže obléhali žraloci a pedagogové se přeli, zda žačkám povolit sukně z korálků.
Byl to svět starých časů a vypočitatelných nejistot. Lidé ještě rádi cestovali letadlem, výlet na rozhlednu mrakodrapu dosud nebyl adrenalinovým sportem a představa války s Afghánistánem byla... no, nebyla vlastně žádná, protože nic takového nikoho ani nenapadlo.
Rok neměl hlavní události, měl jen 11. září
To vše se v jediném okamžiku změnilo. Rok 2001 neměl hlavní události. Měl jen 11. září. Ten den „udělal“ celý rok.
Ale kouř z hořících mrakodrapů bude zatemňovat i horizont roků, jejichž kalendáře se ještě nezačaly ani tisknout.
Proč svět tolik vzrušilo zrovna 11. září? Bylo to sice hrozné, ale v bosenské Srebrenici před časem zahynulo stejně barbarsky mnohem víc nevinných. Ground Zero je tristní podívaná, ale takový Vukovar dopadl přece jen daleko hůř.
Jsou na to dvě cynicko-racionální vysvětlení.
Za prvé: lidé vše viděli v televizi a mohli si to prožít v reálném čase.
Za druhé: Srebrenica a Vukovar, to byla „válka tamtěch“, která je sice skličující, ale nás se příliš nedotýká. Mrakodrapy, to byl útok proti všem, tedy proti komukoliv, tedy i proti nám. Například v New Yorku zahynuli příslušníci osmdesáti zemí, v Pentagonu bylo zase v době atentátu skoro deset Čechů. Ohrožení bylo velmi světové. Tomu všichni rozuměli.
A tak, když prezident George Bush vyhlásil válku s terorem, požadoval celosvětovou koalici a současně varoval, že „buď jste s námi, nebo s teroristy“, dostal svět po letech opět naléhavé, velmi jasné poslání.
To přivodilo největší globální změnu přinejmenším od dob pádu sovětského impéria. Skončila totiž rozplizlá doba, která byla tak neuchopitelná, že nedostala ani pořádné jméno: skončil poststudenoválečný svět.
Spojené státy: moc ještě neplodí bezpečnost
Změny, které nastaly, nepostrádaly ironický podtón. Ale možná to bylo jen tím, že připomněly pozapomenuté pravdy.
Ve chvíli, kdy se USA snažily využít své bohatství a sílu, aby se izolovaly od světa, přinutilo je barbarství bin Ládina znovu se světem spolupracovat.
USA věděly, že jsou ve světě jedničkou, ale teď zjistily, že proto jsou také terčem číslo jedna. Moc ještě neplodí bezpečnost.
Proto je George Bush, jenž chtěl Ameriku samu pro sebe, nyní vpleten do dění na tolika místech planety jako málokterý z jeho předchůdců.
Je na světě dokonce závislý - a to je novinka.
Američané dosud viděli mezinárodní politiku jako akt charity, věřili, že konají světu dobro. Ale tentokrát jej potřebují tak, jako on potřebuje je. Potřebují spojence, neboť poslední čtyři měsíce ukázaly kromě jejich síly i meze jejich moci. Stát s nejmocnější armádou historie nemůže zatýkat podezřelé teroristy ve Francii, k porážce Talibanu potřebuje jejich afghánské protivníky, a ani ta nejinteligentnější střela nedokáže vyřešit finanční krizi v Argentině.
Potřebuje koalice. A to je úžasná příležitost pro hříšníky, jak dosáhnout spasení. Libye, Sýrie a další převlékají kabáty. Tak to chodí, že úplně první výhru ve válkách shrábnou pragmatici.
Demokracie se umějí hájit
Ale jsou tady daleko významnější zjištění. Nevyplnily se předpovědi o válce civilizací, všeobecném džihádu, na nějž bin Ládin hrál, a posledním křížovém tažení. Muslimové se se situací celkem smířili. Avšak překvapením bylo, kolik nepochopení a zášti vyhřezlo na povrch. Tato karta zůstane ve hře i nadále.
Ve hře zůstává i další překvapivě vysoká karta: ukázalo se, že demokracie se umějí hájit - ale současně existuje početná skupina lidí, kteří nechápou, že je to nutné.
Může za to antiamerikanismus, instinktivní stranění slabšímu a pocit viny za sílu a bohatství Západu, jež vedou nakonec až k dojmu, že morálnější je nevracet ránu, ale naopak nastavovat donekonečna svoji tvář.
A rovněž se ukázalo, jak snadné je obrátit hněv v násilí. Není k tomu třeba žádný génius, jen bezohlednost a nabitá zbraň. Proto je jasné, že až zmizí Al-Kajda, přijdou jiní. Bin Ládin nasadil laťku vysoko, proto budou mít jeho nástupci vysoké ambice.
Síly pořádku a chaosu tak budou spolu bojovat i v dalších letech. Možná tomu víc přivykneme, a proto budeme opět slyšet i zprávy, které letos zůstaly na okraji, ačkoliv by neměly.
Víte třeba to, že jen letos zabila nemoc AIDS 2,5 milionu Afričanů? Slovy dva a půl milionu lidí...
