Řecko koncem září šokovala série snímků ze střední školy v Stavroupoli na předměstí Soluně, kde černě odění mladíci zaútočili páčidly, noži, zápalnými bombami a kameny proti vrstevníkům, kteří rozdávali antifašistické letáky. Útočníci později na školním dvoře hajlovali.
Šarvátka byla první ze série podobných incidentů, ve kterých v posledních týdnech měla prsty uskupení považovaná za nástupce nyní zakázané neonacistického Zlatého úsvitu, jehož šéfa Nikose Michaloliakose soud před rokem poslal do vězení za vedení zločinecké organizace.
Stoupenci krajní pravice pochodovali začátkem října také ulicemi soluňského předměstí Evosmos. Na předměstí Athén Ilioupoli zase krajně pravicoví extremisté zbili pomocí baseballových pálek a železných řetězů členy mládežnické organizace komunistů.
V hlavním městě útokům čelili i lidé z organizací pomáhajících uprchlíkům či hnutí proti rasismu a fašismu. „Útok v Stavroupoli nepřišel jako blesk z čistého nebe. V mnoha školách existují krajně pravicové skupiny,“ líčí specialista na lidská práva Konstantinos Tsitselikis z univerzity v Soluni.
Krajní pravice verbuje na školách
„Jsou rozptýlené po celé zemi, většinou v ekonomicky strádajících oblastech, kde neonacisté mohou snadno verbovat teenagery. Horší je skutečnost, že někteří učitelé tento nábor tolerují nebo dokonce podporují. Je to fenomén, kterému by vláda měla věnovat větší pozornost,“ dodává.
Ačkoli dříve byl pravicový extremismus nejvíce vidět kolem Athén, v posledních letech je podle Tsitselikise jeho baštou právě Soluň. Přispěla k tomu mimo jiné série nacionalistických shromáždění v souvislosti s přejmenováním sousední Makedonie v letech 2018 až 2019.
Vzestup pravicového extremismu na školách Tsitselikis považuje za vážné nebezpečí. „Studenti mohou být vzhledem ke svému věku otevření různým politickým ideologiím. Musíme najít důvod, proč se to pro mladé lidi stalo přijatelnou volbou,“ líčí pro stanici Deutsche Welle.
„Krajní pravice vyvolává strach z nejistoty a podle mého názoru je tato nejistota zdrojem její síly,“ říká Tsitselikis s tím, že tolerance k neonacistickým hnutím roste nejen v Řecku, ale v celé Evropě.
Zlatý úsvit vydláždil krajní pravici cestu
Uvěznění vůdců Zlatého úsvitu podle Tsitselikise paradoxně řeckou extrémní pravici posilnilo. Michaloliakos a ostatní totiž vydláždili cestu dalším radikálním skupinám, například hnutí ProPatria či Svatému sboru. Řecká policie nyní registruje šestnáct krajně pravicových organizací.
Zlatý úsvitZlatý úsvit založil Michaloliakos v 80. letech jako neonacistické hnutí, které se posléze stalo politickou stranou. Početné příznivce získalo za ekonomické krize zejména svou protiimigrační politikou. V letech 2012 až 2019 byla tato strana zastoupena i v řeckém parlamentu. |
„Extrémní pravice sice uvězněním Zlatého úsvitu utrpěla těžkou ránu, ale tito lidé byli zároveň dříve legalizováni ve veřejné sféře,“ říká Tsitselikis. Přestože se domnívá, že Zlatý úsvit zřejmě znovu nepovstane, mnoho dalších krajně pravicových uskupení si díky němu bude dělat nárok na veřejnou sféru či usilovat o vytvoření nové politické strany.
Ačkoli vládnoucí strana Nová demokracie podle Tsitselikise na jednu stranu nechce zastrašit své umírněné středopravicové i středolevicové voliče, na druhou stranu podává krajní pravici ruku. Při poslední rošádě ve vládě, která se odehrála v září, jmenoval premiér ministrem zdravotnictví Thanose Plevrise, který se stal již třetím členem kabinetu proslulým svou krajně pravicovou rétorikou.
Plevris se připojil k ministru vnitra Makisi Voridisovi a ministru rozvoje Adonisi Georgiadisovi. Všichni tři svou politickou kariéru zahájili v Lidovém pravoslavném hnutí považovaném za radikálně pravicové.
Deník Ekathimerini uvádí, že řecká krajně pravicová uskupení se v posledních měsících také často objevovala na shromážděních proti povinnému očkování proti koronaviru. „Pandemie se pro ně po pádu Zlatého úsvitu stala skvělou příležitostí k přeskupení,“ píše list.
Tento trend potvrzuje i Tsitselikis. „Pokud jde o covid-19, krajně pravicoví extremisté využili nevědomosti a obav části populace,“ říká.
„Pokud existuje povinnost nechat se očkovat nebo se zdá, že neočkovaní jsou znevýhodněni, může reakce na vakcínu nabýt dimenze hnutí odporu se silným politickým podtextem,“ varuje odborník.
