Muhammad Záhir Šáh vládl Afghánistánu celých čtyřicet let. Králem se stal ve svých devatenácti letech, když jeho otec Nádir Šáh podlehl atentátu. Zpočátku však Záhir velkou část své moci přenechával svým bratrancům a strýcům. Jedním z nich byl i Muhammad Dáúd Chán, Záhirův bratranec, od roku 1953 premiér.
Muhammad Záhir Šáh
|
Kábul v té době podporoval vznik Paštunistánu, státu etnických Paštunů, k nimž patřila i afghánská královská rodina. Stát měl zabírat území Afghánistánu i Pákistánu, kde žije dohromady zhruba 40 milionů Paštunů.
Pákistánci však s plánem nesouhlasili a Dáúd Chán, který myšlenku Paštunistánu horlivě prosazoval, byl v roce 1963 donucen k rezignaci. Záhir poté zakázal, aby se jakýkoli člen královské rodiny podílel na vládě, a začal zemi řídit sám.
Díky ústavě, kterou vyhlásil v roce 1964, byl Afghánistán na dobré cestě stát se moderní demokracií. Ústava zaručovala svobodné volby, všeobecné volební právo, svobodu tisku i občanská a ženská práva. Záhir kromě toho dovolil ženám, aby se přestaly zahalovat, povolil promítání západních filmů a produkci vína, píše The Economist.
Štěstí v podobě cigaretového pouzdra
„Mnoho lidí Záhira Šáha milovalo,“ řekl o bývalém králi známý afghánský novinář Abdul Hamíd Mubarez. „Byl pro ně směsí afghánské a západní kultury. Měl francouzské vzdělání a měl možnost seznámit se s tamní demokracií. Přinesl odtud mnoho pokrokových myšlenek.“
Západ do krále vkládal velké naděje. Tempo, s jakým zaváděl reformy, však bylo podle kritiků příliš pomalé a Afghánistán zůstával extrémně chudou zemí i přes veškerou rozvojovou pomoc, která sem proudila ze Sovětského svazu i Spojených států.
Bývalý afghánský král Muhammad Záhir Šáh v roce 2004.
V roce 1973 Záhir Šáh odjel do Itálie, kde ho čekala operace očí a léčba bolavých zad. Královy absence však Daúd Chán využil k tomu, aby jej svrhl, zrušil monarchii a vyhlásil republiku, v jejímž čele sám stanul. Po pěti letech vlády ale sám podlehl dalšímu převratu, tentokrát komunistickému.
Dějinné zvraty ve své zemi - sovětskou invazi, občanskou válku i vládu Talibanu - mohl Záhir Šáh sledovat jen ze svého římského exilu, vrátit se nesměl.
Bývalého krále ve dne v noci střežili bodyguardi a kolem jeho vily byly vykáceny všechny stromy, za něž by se mohli skrýt případní atentátníci. Přesto se v roce 1991 málem stal obětí atentátu. Nožem na něj zaútočil muž, který se vydával za portugalského novináře. To, že přežil, přikládal Záhir Šáh kovovému pouzdru na cigarety, které nosil v náprsní kapse.
Radši „Baba“ než král
Když se v roce 2002 po pádu Talibanu konečně vrátil do vlasti, mnozí si přáli obnovu monarchie. To však král, který zemi vládl čtyřicet let, nezamýšlel. „Nemám v úmyslu obnovit monarchii. Nezáleží mi na titulu krále. Lidé mi říkají Baba. Tento titul je mi bližší,“ řekl.
Záhir Šáh dal sice najevo, že přijme jakékoli pravomoci, které mu parlament svěří, ve svých 88 letech však již žádné velké ambice zřejmě neměl. Nakonec ustoupil Hamídu Karzáímu, kterého tehdy podporovali Američané. Na snímcích z Karzáího prezidentské přísahy stojí Záhir Šáh po jeho boku.
Bývalý afghánský král Muhammad Záhir Šáh a prezident Hamíd Karzáí pročítají novou afghánskou ústavu (Kábul, 26. ledna 2004).
Bývalý král se nastěhoval do svého starého paláce v Kábulu, často však cestoval na Západ za lékaři. Ke konci života již bylo jeho zdraví chatrné a hlas tak slabý, že jej musel zesilovat malým mikrofonem připjatým na klopě, píší New York Times.
Hlavou státu se už nestal. Až do své smrti však pro Afghánce zůstal „otcem národa“. Tento titul byl dokonce zakotven v nové ústavě země, na jeho potomky však již nepřechází.
