„Z deseti nejvážnějších konfliktů současnosti se sedm odehrává v převážně muslimských zemích. V této bezútěšné a násilné části arabské historie se však obyčejní lidé setkávají i s mnohem pozitivnějšími společenskými proměnami, kterým se média tolik nevěnují,“ píše profesorka antropologie Marcia Inhornová ve studii The Arab World’s “Quiet” Reproductive Revolution.
Ženy ve vyspělých zemích odkládají mateřství, porodnost klesá i v Česku |
Jednou z nich je právě klesající porodnost, kterou Inhornová nazývá „tichou reprodukční revolucí“.
„Arabský svět je uprostřed jednoho z nejdramatičtějších poklesů porodnosti ve světové historii, který se navíc odehrál bez většího ekonomického pokroku nebo silných (vládních) rodinných politik,“ upozorňuje antropoložka z univerzity v Yaleu.
K „nové arabské rodině“, tedy manželství s maximálně dvěma či třemi dětmi, podle Inhornové přispěla nejen dostupnější antikoncepce, ale především přirozená touha arabských párů. Ty totiž velkou rodinu s mnoha dětmi, které pak horko těžko uživí, chtějí čím dál méně. A díky změně smýšlení dostali míru porodnosti v regionu od jedné z nejvyšších na světě na opačný konec žebříčku.
„Západním pozorovatelům se tento masivní propad porodnosti může zdát nesmyslný. Arabský svět je často v médiích, akademických kruzích i reportech zobrazován jako region s vysokou porodností, přičítanou mužské patriarchální kontrole nad ženským tělem a náboženstvím poháněnému ‚pronatalismu’,“ říká Inhornová.
Tento obrázek je však zastaralý a nepřesný, dodává. Pravdivý byl ještě koncem osmdesátých let, kdy průměrná arabská žena porodila i sedm dětí. Nejvyšší míru porodnosti tehdy mělo Jordánsko (7,4 dětí), Libye a Sýrie (obě 7,2 dětí na ženu) s Ománem a Saúdskou Arábií těsném v závěsu (7,1 dítěte). Světový průměr byl tehdy zhruba 3,85 dítěte na jednu ženu.
Pak se trend začal obracet a najednou sedm z patnácti zemí, ve kterých v letech 2005 až 2010 ve srovnání se sedmdesátými lety porodnost nejvíce klesla, bylo arabských, uvádí Inhornová s odkazem na údaje OSN z roku 2012.
Do své práce zahrnula sedmnáct arabských zemí: Alžírsko, Bahrajn, Egypt, Irák, Jordánsko, Kuvajt, Libanon, Libyi, Maroko, Omán, Katar, Saúdskou Arábii, Súdán, Sýrii, Tunisko, Spojené arabské emiráty a Jemen.
Přerušovaná soulož a rostoucí vzdělání žen
Jak to tamní páry zvládly, když mnohde nebyla dostupná antikoncepce a jejich vlády se buď o plánované rodičovství nezajímaly, zajímaly málo nebo šly dokonce proti němu? Stačilo jen chtít.
„Studie provedené v několika arabských zemích ukázaly, že místní muži silně zastávají mužskou antikoncepci - nikoliv kondomy, které jsou v mnoha arabských zemích vnímány negativně, ale léty prověřenou metodu ‘azl,“ uvádí Inhornová. Zmíněnou metodu znají i čeští muži, jde o přerušovanou soulož. Nepříliš spolehlivou, ovšem přirozenou metodu totiž povoluje islám.
Nízká plodnost je důvod k oslavám, říká expertka na populační změny |
Dnešní arabští manželé navíc čím dál více podporují své ženy, aby si o svém těle a počtu dětí rozhodly samy. A těm díky rostoucímu vzdělání a osvětě stejně jako ženám na Západě stačí dvě nebo tři dítka. Uvědomují si, že zajistit dítě je nejen finančně velmi náročné.
Například v téměř stomilionovém Egyptě tak má dnes průměrná žena 3,15 dítěte. Světový průměr je přitom 2,47 dítěte na ženu a ještě nižší než tento průměr je dnes míra porodnosti v Kuvajtu (1,97 dítěte), Bahrajnu (2 děti), Libanonu (1,7 dítěte) či Maroku (2,42 dítěte).
Dodejme, že v západní Evropě včetně Česka se průměr pohybuje mezi 1,9 až 1,5 dítěte na ženu. Daleko za světovým průměrem jsou podle studie naopak stále rodiny v Iráku (4,27 dítěte) a Súdánu (4,43 dítěte na ženu).
Do roku 2100 pak podle odhadů porodnost nejvíce klesne v Jemenu, Súdánu a Iráku, ve kterých se bude rodit zhruba o 40 procent méně dětí než dnes. Třetinový pokles pak bude v Egyptě, Jordánsku a Sýrii. Více potomků než dnes naopak budou za osmdesát let mít libanonské či katarské rodiny. Ty totiž podle Al-Džazíry mají stále dojem, že je v jejich zemi „málo místních“. Malý arabský stát totiž stejně jako sousední Saúdská Arábie najímá tisíce zahraničních pracovníků.
Itálie řeší nízkou porodnost. Za třetí dítě dostane rodina zemědělskou půdu |
Inhornová poznamenává, že nejpozoruhodnější je na tiché demografické revoluci fakt, že se arabské země posunuly k západní míře porodnosti i přesto, že jsou obecně chudší.
„Pokles se odehrál hlavně díky lidskému faktoru - jmenovitě díky rozhodnutí arabských párů, že budou mít méně dětí, které budou moci milovat a podporovat,“ píše Inhornová s tím, že blízkovýchodní muži otcovství stále považují za nejdůležitější roli muže a děti chtějí. Ty už však nejsou pojítkem mezi nimi a jejich manželkami tak jako v aranžovaných svazcích.
Klesající porodnost v arabských zemích doprovází ještě jeden demografický jev, a to čím dál delší doba dožití. S výjimkou Jemenu a Súdánu se lidé na Blízkém východě dožívají delšího věku. Inhornová tak upozorňuje, že státy, které jsou dnes plné nezaměstnaných a frustrovaných mladých lidí, začnou postupem času šedivět a nakonec mohou mít problémy postarat se o své důchodce stejně, jako bude mít brzy Západ.
Pokles porodnosti ve vybraných arabských zemích. Zdroj: Our World in Data
