Když se po spolknutí pilulky nakloníte na pravý bok, může se její vstřebávání urychlit přibližně o třináct minut ve srovnání se vzpřímeným postojem. Naklonění na levou stranu by bylo chybou - mohlo by zpomalit vstřebávání o více než hodinu, píše Washington Post.
Stát nebo sedět rovně je „stále vynikající způsob“, jak si vzít pilulku, řekl Rajat Mittal, inženýr z Univerzity Johnse Hopkinse a hlavní autor studie. Pokud však po užití pilulky ležíte, otočení na pravý bok by mohlo výrazně urychlit tempo, jakým se lék bude vstřebávat do těla, dodal.
Ústavy „trápí“ klienty pomocí léků, má podezření ministerstvo. Spustí audit |
Mittal a tým výzkumníků vytvořili počítačový model lidského žaludku, aby otestovali, co se stane, když si lidé ve čtyřech polohách vezmou pilulky. Model simuloval cestu pilulky žaludkem do střeva.
Při simulacích vědci zjistili, že rozpuštění pilulky ve vzpřímené poloze trvá 23 minut. Při naklonění na pravý bok to trvalo jen deset minut. Při naklonění na levou stranu to však trvalo více než 100 minut. Mezi nejlepší a nejhorší polohou byl desetinásobný rozdíl, uvedl Mittal.
Poloha člověka ovlivnila rychlost rozpouštění tablet v simulacích ze dvou důvodů - těmi je přirozený tvar žaludku a gravitace. U většiny lidí, až na vzácné výjimky, se žaludek při napojení na střevo zahýbá doprava a veškerá potrava nebo tekutina v žaludku se vstřebává až ve střevech.
Vědci zjistili, že když gravitace spolupracuje s přirozenou cestou ze žaludku do střev, tableta cestuje rychlejším tempem směrem ke střevům a vstřebává se.
Studie neznamená, že byste se měli při každém užití pilulky naklánět doprava nebo si lehnout. Některé léky, zejména ty, které způsobují nežádoucí gastrointestinální účinky, jsou doplněny instrukcemi, abyste po jejich užití zůstali vzpřímení. A výrobci léků obvykle předpokládají, že jste při polykání tablet ve vzpřímené poloze.
Pomoc lékařům
Výzkum Univerzity Johnse Hopkinse je jednou z rostoucího počtu studií, které využívají počítačové modely k umělé simulaci různých procesů v lidském těle. Studie by mohla pomoci lékařům lépe předepisovat léky pacientům se zdravotním postižením nebo pacientům upoutaným na lůžko, kteří po užití pilulky nemohou stát nebo sedět vzpřímeně.
Podle Mittala má každý druh pokusného modelu - ať už vytvořený v laboratoři nebo založený na zvířatech či lidech - svá omezení. Ve skutečném životě se v žaludku mísí a rozmělňuje potrava a tekutina. V každém okamžiku může být v žaludku různé množství potravy nebo plynů, které mohou bránit nebo zpomalovat procházející pilulku.
Inflace a hrozba plynu na příděl začíná ohrožovat výrobu léků, varuje asociace |
Ve studii vědci předpokládali, že žaludek obsahuje pouze jednu tekutinu - například vodu, džus nebo mléko - namísto směsi jídla a žaludeční kyseliny. Mittal uvedl, že jde o stejný předpoklad, jaký při svých testech používají farmaceutické společnosti.
„V konečném důsledku je velmi obtížné skutečně prozkoumat všechny různé kombinace potravin, které lidé mohli sníst, když si prášek vzali,“ řekl Mittal.
Simulace také předpokládala jednu standardizovanou verzi žaludku - tvary žaludku se mohou lišit, zejména podle věku - a v testu byl použit jeden konkrétní typ pilulky, pevná pilulka kyseliny salicylové, která měla vyšší hustotu než tekutina v modelu, takže se pilulka mohla potopit. Mittal uvedl, že v budoucnu plánuje testovat i jiné tvary a velikosti pilulek, například kapsle.
