Počítač postrachem zlodějů aut

- Čirou beznaděj poznal snad každý, komu se už stalo, že nenašel své auto tam, kde mělo být. Nepříjemné jednání s policií, pojišťovnou, ztráta peněz i času - a naděje, že se vůz někdy vrátí, téměř nulová. Nízká objasněnost krádeží pak osměluje zloděje k činnosti ještě horečnější. Jejich podnikání jim snad v brzké době znepříjemní zařízení, které využívá počítačovou techniku a kamery.

Není tajemstvím, že žádné zabezpečovací zařízení zloděje nezastaví, nanejvýš zdrží nebo obrátí jeho pozornost ke snadnějšímu lupu. Skutečným řešením je spíš prevence - jinak řečeno situace, kdy za bezpečnými zámky nejsou auta, ale zloději. To ovšem předpokládá je chytit. Jenže v České republice policie objasní jen 17 procent krádeží aut, zatímco ve vyspělých zemích je to přibližně dvakrát tolik.

TECHNIKA V POLICEJNĺ UNIFORMĚ
Zvyšovat počty policistů už moc nejde, proto musí nastoupit technika. Mnoho se mluví o systémech dálkového sledování, kdy auta jsou vybavena dobře ukrytým vysílačem a po ohlášení krádeže lze prostřednictvím pozemní komunikační sítě nebo satelitu sledovat jejich pohyb. Taková služba však není právě levná a nemůže si ji dovolit každý.
Přednost se proto dává technologiím, které hlídají auta všech občanů. Jde o kamerové systémy sledující pohyb vozidel na určitých "strategických" místech (frekventované křižovatky, výpadové silnice, dálniční oddělení policie, hraniční přechody a podobně) a automaticky registruje jejich poznávací značky. Pomocí počítačové techniky pak je možné zjistit případný pohyb automobilu, který je v seznamech pohřešovaných, nebo dokonce zabránit na přechodu jeho vyvezení za hranice.
Policie České republiky již nějaký čas takový systém zkouší. Jde o zajímavou technologii, která má oproti běžným starším metodám celou řadu zajímavých předností.

HLĺDÁ ZA KAŽDÉHO POČASĺ
Kamerové systémy pro sledování automobilového provozu obvykle pořizují fotografie, které se jednorázově zaznamenají a ukládají do počítače. Zde se však může velmi snadno stát, že vlivem nějaké nahodilosti (stín, nečistota, nevhodný úhel záběru a podobně) je státní poznávací značka rozpoznána chybně, nebo také vůbec ne. V České republice se proto uvažuje o řešení, které se již osvědčilo v Maďarsku: místo statického obrazu se snímá video. Z více obrázků pak má počítač mnohem větší šanci přečíst SPZ správně - obraz se prostě nahrává a analyzuje tak dlouho, dokud není výsledek jistý.
Díky tomu se dosahuje spolehlivosti až 97 procent, což je víc, než by za stejných podmínek rozeznal člověk. Při vhodném nastavení totiž systém pracuje i v noci a za nízké viditelnosti, dovede vyloučit vliv případného oslnění reflektory vozu, jiné barvy značky, náhodného i úmyslného znečištění a podobně. Poznávací značka je rozpoznána pomocí technologie podobné OCR (Optical Select Recognita), která se uplatňuje ve skenerech při čtení dokumentů.
Součástí systému jsou i obvody, které vyhodnocují, zda v zorném poli vůbec nějaký vůz je. Není proto nutné do silnice zabudovávat indukční smyčky nebo jiné indikátory.

DATABÁZE S PŘIPRAVENÝMI ŽELĺZKY
To nejlepší ale teprve přijde: počítačový systém značku prostřednictvím uzavřené sítě ministerstva vnitra okamžitě porovná s databázemi ukradených vozidel, nebo vozidel "zájmových osob" (tedy lidí podezřelých z trestné činnosti). Jde také zařídit, aby hlásil, když značka neodpovídá původní barvě a typu vozu, nebo když úplně chybí. Zasáhnout tedy lze okamžitě při zaznamenání něčeho podezřelého - tím spíš, že počítač na nesrovnalosti upozorní sám pomocí hlasového výstupu.
Kamerový systém nemusí mít jen pevné stanoviště, ale umisťuje se i v hlídkových vozech. Těm pak stačí například po nocích objíždět parkoviště se správně nastavenou kamerou.
Účinnost systému záleží na tom, jak rychle majitel ohlásí ztrátu svého vozu a také na způsobu nasazení kamerových jednotek. Dvě mobilní a jedna stacionární instalace, které už se výborně osvědčují v pokusném provozu, samozřejmě nestačí. Předpokládá se, že v konečné fázi by tu mělo být celkem sto až dvě stě kamer. Není vyloučeno, že rozvoj systému finančně podpoří i pojišťovny.
Zařízení patrně nenajde uplatnění pouze v boji se zloději aut. Uvažuje se například o nasazení na hlídaných parkovištích. Stejně tak může hlídat příjezdy a odjezdy automobilů do velkých podniků či institucí. I tam totiž mají stále větší problémy s tím, že přes vrátnice masově uniká majetek jaksi bez vědomí pravoplatných vlastníků.

Hardwarová sestava, která by mohla znepříjemnit život zlodějům aut, vypadá celkem nenápadně