Prezident Bush však poté nijak nenaznačil, jaké rozhodnutí v tomto směru učiní. Zmínil se pouze o zvýšené hrozbě amerického vojenského úderu k odstranění iráckého prezidenta Saddáma Husajna, nicméně zároveň konstatoval, že v úvahu přicházejí i jiné možnosti "ke změně režimu v Bagdádu".
Bush již na počátku roku podepsal rozkaz, který umožnil Ústřední zpravodajské službě (CIA) zvýšit podporu opozičním silám uvnitř Iráku a provádět tajné vojenské operace v zemi.
Podle vojenských expertů jsou Spojené státy schopny provést rychlý útok na Irák za použití zhruba 50 000 vojáků, kteří by byli soustředěni na kuvajtsko-irácké hranici. Letecká přeprava útočných jednotek do Kuvajtu by zabrala přibližně týden, přičemž těžká vojenská technika včetně tanků by se do oblasti dostala loďmi přes Hormuzský průliv.
Přesto se však mnozí američtí činitelé domnívají, že ke svržení Saddáma by bylo zapotřebí daleko většího počtu vojáků - pravděpodobně až 200 000. Jejich přeprava do oblasti by si však vyžádala mnohem delší čas.
Velké otazníky zůstávají nad tím, zda by se americké invaze do Iráku zúčastnili i evropští spojenci. V Evropě i v arabských zemích přetrvává hluboká skepse z případného útoku Washingtonu na Bagdád.
Saddám Husajn ve zřejmé snaze oddálit či znemožnit americký útok se v poslední době rozhoupal k několika iniciativám. Pozval hlavního zbrojního inspektora OSN Hanse Blixe k rozhovorům do Bagdádu a naznačil, že možná po tříapůlleté přestávce povolí odborníkům z OSN pátrat v zemi po zbraních hromadného ničení: ovšem výměnou za zrušení hospodářských sankcí.
Blix ale nabídku k jednání odmítl, pokud Bagdád nepovolí návrat inspektorů. To je to základní, zjistit, zda Irák nemá zbraně hromadného ničení a teprve pak případně zrušit ekonomické sankce.
Zároveň Saddám vyslal svého ministra zahraničí s poselstvím do Ammánu, aby jordánský král Abdalláh přesvědčil Bushe, že nemá proti Iráku zasáhnout silou. A v pondělí předseda iráckého parlamentu Saadún Hammadí pozval členy amerického Kongresu k třítýdenní návštěvě Iráku.
Kongresmeni si tam, v doprovodu libovolně vybraných vojenských expertů, prý mohou prohlédnout podezřelá místa, kde by mohly být vyráběny či skladovány biologické, chemické či jaderné zbraně.
Kongres i Bílý dům se na to dívají s nedůvěrou a pozvání odmítají: neodpovídá to přísným a striktně stanoveným podmínkám inspekce. Najít irácké sklady zbraní je totiž nesmírně obtížné, řada z nich je pod zemí, jiné jsou zase mobilní.
"Nedovedu si představit nic směšnějšího, než to, jak skupina kongresmenů tam kdesi pochoduje. Mohli by tam být třeba padesát let a stále něco hledat. Je to vtip," prohlásil ministr obrany Donald Rumsfeld k pozvání.
